Toplist Na vrcholu
znak SLSeverské listy

           

 

Gustav Vasa















foto z filmu Gustav Vasa
od Hermana Lindquista

Jak vlastně vypadal a jaký byl budovatel a otec říše Gustav Vasa? Zeptáme-li se někoho na ulici, odpoví, jak jsme byli zvyklí slýchat ve škole: „Byl to člověk z lidu, z Dalarny.“

Gustav Vasa (1) pocházel z Upplandu, a to nikoliv z nějaké obyčejné rodiny, nýbrž z jedné z nejvznešenějších, které ve Švédsku v té době byly. Pravděpodobně se narodil na rydbolmském otcově dvoře ve východním Rydu, nedaleko Vaxholmu. Podle kronikářů to bylo 12. května 1496 a jeho narození provázela hned dvě šťastná znamení – vítězná čepička na hlavě a kříž na prsou.

Gustavův otec byl velmi bohatý, vlastnil velké množství půdy, byl říšským správcem a určitou dobu i místodržícím na Ålandu, který tehdy patřil Švédsku. Jmenoval se Erik Johansson a měl v erbu snop, matka Cecilia Mansdotter z Eka byla dánského původu, takže jak z otcovy, tak z matčiny strany byl spřízněn s nejvyšší aristokracií. Byl rovněž spřízněn s místodržícím Stenem Sturem, který se ujímal vlády nad zemí v době královy nepřítomnosti.

Otec pro Gustava nebyl příliš dobrým příkladem, neboť v širokém okolí řádil, raboval a znásilňoval děvčata. Jakékoliv námitky proti jeho chování však byly bezpředmětné, protože na svém panství představoval zákon on sám. Těšil se rovněž značnému bohatství, takže když Gustav Vasa zemřel, čítal jeho majetek 5000 panství.

Osídlení Švédska bylo tehdy řídké – pouhých 700 000 obyvatel. Ve Stockholmu žilo 6000 lidí, z nichž daně platilo jen 300. Tehdejší Švédsko bylo typickou pobaltskou zemí, jíž na jedné straně patřilo Finsko, na druhé straně byla část jeho území v dánském držení. Dánsko tehdy představovalo bohatou velmoc, jež měla v úmyslu rozhodovat i o Švédsku.

Vasovi se dostalo vzdělání, které odpovídalo jeho šlechtickému původu. Byl poslán ke dvoru Stena Stureho ve Stockholmu, kde se setkal s těmi správnými lidmi, naučil se číst a psát a též základům latiny. Nadšeným studentem však rozhodně nebyl. Již jako teenager zabodl dýku do učebnice latiny, prohlásil, že na to kašle, a ke studiu se více nevrátil.

Vzhledem k jeho spíše praktickému založení nebyla kultura ve středu jeho zájmů. Od otce se naučilm jak spravovat panství, a podobným způsobem pak řídil celou zemi. Byl lakomý a chtěl mít přehled o každé drobnosti. V osmnácti letech se vyučil válečnému umění a nesl prý vlajku v bitvě u Brännkyrka. Byl zajat a odvezen jako vězeň do Dánska, kde však bydlel na dvoře u svých příbuzných. Touha po volnosti ho dovedla k útěku, a tak se dostal do Lübecku, studoval tu politiku a ekonomii a hlavně zde nalezl důležité kontakty, které se v budoucnu ukázaly jako velmi potřebné.

Tady se také dozvěděl, že se Dánové chystají napadnout Švédsko. Kristián II. s armádou Dánů a žoldnéřů z Německa, Skotska a Francie nečekaně na Švédsko zaútočil a v nastalé válce padl Sten Sture. Podlehla celá země mimo Stockholmu a stockholmského zámku. Do čela bojovníků se poté postavila velmi schopná Stureho žena Kristina Gyllenstierna. Vzdorovala velmi dlouho a tehdy doporučili Gustavu Vasovi Lübečané, aby se vrátil do Švédska.

Gustav Vasa přistál ve Švédsku 31. května 1520. V Kalmaru se snažil přesvědčit, že je nutné dát se do boje s Dány. Tamější obyvatelé však byli válkou unaveni, na další neměli zájem a Vasu vykázali pryč. Vydal se tedy do Smålandu, kde byl rovněž odmítnut, a tak se zklamán pustil na sever a usadil se na jednom ze svých panství Rävsnäs u Mariebergu. Zde obdržel zprávu, že Stockholm padl a tyran Kristián II. bude korunován švédským králem. Kristián sezval na korunovační oslavy veškerou švédskou šlechtu. Vyhlásil všeobecnou amnestii a za účast na korunovaci prominul i válčení proti Dánům. Všichni příbuzní Gustava Vasy na třídenní slavnost přijeli, samotný Vasa ale nikoliv, neboť Kristiánovi nevěřil. A měl pravdu. Třetího dne se brány Stockholmu zavřely, Kristián dal během odpoledne shromáždit osmdesát Stureho příbuzných a příznivců a došlo ke krvavému vyřizování účtů. 8. února 1520 bylo popraveno nejméně 50 lidí. Nejprve přišli na řadu biskupové a po nich šlechta. Mrtvoly nechal Kristián rozčtvrtit a po třech dnech odvézt do Östermalmu ke spálení. Kázal dokonce vyndat z hrobu Stureho a rovněž ho spálit.

Mezi popravenými byl též Vasův otec a švagr, jeho matka, sestry a babička byly odvezeny do Dánska, kde zemřely ve vězení. Veškerý majetek byl zkonfiskován, takže se Vasa ocitl na mizině. Navíc na něj začal hon, neboť měl být zabit.

Tehdy čtyřiadvacetiletý Vasa zamířil na útěku do Dalarny. Proč právě do Dalarny?

Nebyla tam žádná panství, a tedy ani žádní Dánové, kteří by je chtěli ovládnout, rolníci byli svobodní a ozbrojení – vzpomeňme na známý dalarnský šíp. Obyvatelé Dalarny podporovali Stureho a Gustav Vasa byl jeho příbuzný.

Historky o tom, jak obyvatelé Dalarny Vasu ukrývali, však byly vytvořeny uměle v 16. a 17. století. První verzi vytvořil Gustav Vasa sám za pomoci najatého vypravěče Pedera Svarta, který se nechal inspirovat antickými mýty. Jisté je, že Vasa přijel do Mory, aby tu promluvil k rolníkům, avšak neuspěl. Po měsíci své úsilí vzdal a uprchl do Norska. Dalarnští si to však rozmysleli a poslali za ním své dva nejrychlejší lyžaře, aby jej dostihli a přivezli zpět. Tak se zrodil první Vasův běh.

Obyvatelé Dalarny změnili názor, když se dozvěděli o Kristiánově řádění a pochopili, že se musí bránit. A proč by nepostavili do svého čela lstivého a mazaného Gustava Vasu, který byl navíc příbuzný se Sturem? Aby dosáhl svého sliboval katolické církvi podporu proti Dánům, povstání se šířilo a Dánové nakonec kontrolovali jen Stockholm a Kalmar.

Psal se rok 1521. Ve Vaxholmu byl zvolen místodržící. K dobytí Stockholmu potřeboval Gustav Vasa armádu profesionálních vojáků (2). Obrátil se proto do Lübecku o pomoc a dostal deset lodí se žoldáky a municí. Lübečtí si spočítali, že se Vasa stane jejich příznivcem, což pomůže obchodům, a tak obdržel úvěr. Roku 1523 padla téměř celá dánská okupace, Gustav Vasa svolal sněm do Strängnäs a nechal se ve svých 27 letech korunovat. Podle tradice složil přísahu nikoliv na bibli, nýbrž na zákon svatého Erika. Poté všichni přísahali, že již nikdy nezvolí cizince švédským králem. 6. červen, kdy přestala existovat unie s Dánskem a Švédsko se stalo svobodnou zemí, se slaví jako státní svátek. Hlavní město bylo osvobozeno ještě v červnu 1523. Vasa vjel do Stockholmu z jihu na bílém koni, dostal klíče od města a usadil se na zámku Tre kronor pouhé tři roky nato, co tu byl popraven jeho otec. Poté musel řešit problém, jak si udržet moc, protože neměl žádné zkušenosti, neměl rádce ani diplomaty. Jako rádce k sobě povolal lidi z Lübecku a město získalo monopol na obchod v Baltském moři.

Bylo zapotřebí začít splácet úvěry a Gustav Vasa spatřoval pouze jediný zdroj, kterým byla církev. Mezi církví, státem a papežem neexistovaly spory, všichni se hlásili ke katolické církvi. Roku 1507 svolal Vasa náhle tzv. reformační sněm do Västerås. Poté vešlo ve známost, že styky s papežem jsou přerušeny, a Vasa se stal hlavou církve. Švédsko bylo první evropskou zemí, kde k podobnému aktu došlo. Ne však z vůle lidu, nýbrž proto, že tak rozhodl král.

Následně mohl Gustav Vasa disponovat značnými peněžními částkami. Církvi byl ponechán pouze nezbytný obnos na svíčky a trochu mešního vína, vše ostatní měla poslat koruně do Stockholmu. Vasovi příbuzní i děti si nechávali šít šaty z církevních textilií, z nichž byl jen odpárán kříž. Zlaté a stříbrné církevní předměty byly poslány do Stockholmu a tam roztaveny, což pokračovalo i poté, co byly dluhy do Lübecku zaplaceny. Cennosti shromažďoval Vasa v pokladnici, od níž měl klíč pouze on sám. Reformace byla řízena z nejstaršího stockholmského kostela Storkyrka. Zdejší kněží, např. Olaus Petri, byli jmenováni Vasovými rádci. Olaus Petri, původním jménem Olov Petersson, syn chudého kováře z Örebro, byl jmenován nejvyšším knězem a svým způsobem vykonával funkci ministerského předsedy. Pod kazatelnou, ze které kázal poprvé, je také pohřben. Napsal řadu knih, mimo jiné o tom, že kněží nebudou vstupovat do manželského stavu, čemuž sám šel příkladem. Psal i o kázání v mateřském jazyce. Roku 1540 byla do švédštiny přeložena bible. Z kázání ve švédštině se postupně vyvinul spisovný jazyk.

Gustav Vasa, jehož z veškerého náboženství zajímaly pouze církevní peníze, pochopil, že je nutné zbavit se silné osobnosti Olause Petriho. Petri chtěl totiž mimo jiné vybudovat svobodnou církev, nezávislou na králi. Vasa ho vyprovodil s odůvodněním, že je kompetentní asi tak jako osel hrající na loutnu. Lidé byli s novou církví nespokojeni a nechtěli posílat církevní předměty do Stockholmu, kde se jich shromáždilo již šest tun.

Dá se říci, že se Vasa měl ke kultuře podobný vztah jako Pol Pot. V kostelech zbyly jen prázdné zdi, a i ty nechal občas strhnout, aby pak kameny použil na stavbu svého zámku. Zavíraly se školy, ustávala péče o staré a nemocné lidi, neboť i tu měla dříve na starosti církev a nyní již chyběly prostředky. Rovněž duchovní a literární kontakty s Evropou byly přerušeny. Švédsko bylo zcela izolováno. Zůstalo zachováno pouze spojení s protestantským Německem. Univerzita v Uppsale uzavřela své brány na 100 let. Obdobně jako Pol Pot se Gustav Vasa choval i ke knihám. Kázal vojákům knihy roztrhat a listy použil do kanonů. Jen čas od času ušetřil některé desky a do nich se zakládaly doklady z účetnictví.

Největší odpor kladl klášter ve Vadsteně, kde bylo 1400 knih. Nakonec byl zavřen a jeptišky donuceny odejít. Ohniskem odporu se pak stal kostel v Lexanu. Vasa totiž nařídil, že kostelní zvony budou odeslány do Stockholmu a tam roztaveny za účelem uhrazení úvěru do Lübecku. Lexanský zvon byl největší v zemi. Došlo k vypovězení poslušnosti a vojáci byli vykázáni pryč. Vasa zasáhl osobně. Z vůle obyvatel Dalarny se přeci stal králem, a teď tedy ukáže, kdo v zemi vládne. S vojskem dorazil do dnešního Falunu. Všechny vzbouřence shromáždil, obklopil vojáky a oznámil jim, že jej buď Dalarna uposlechne, anebo ji zničí. Poté byli hlavní vzbouřenci popraveni a jejich mrtvoly zneuctěny. Vasa nechal popravit tytéž lidi, kteří mu pomohli na švédský trůn, nesnesl žádný odpor.

Stal se mocným mužem a potřeboval vytvořit státní správu. Obrátil se opět do Německa a zanedlouho se objevili dva muži, kteří se stali prvními švédskými úředníky a budovali státní správu podle německého vzoru.

Gustav Vasa se nechal popisovat jako Mojžíš, který vyvedl Švédy z pouště. Neustále se vměšoval do státní správy, ke všemu měl připomínky a běda tomu, kdo ho neuposlechl. Se švédským lidem vždy vedl jen monolog.

Po upevnění moci se rozhodl pro královský sňatek. Princezny však o něj nejevily zájem. Po dlouhém hledání nalezl patnáctiletou německou princeznu Katarinu Lauenburgovou. Vyjednával tři roky a byla to drahá záležitost. Nevěstě, která přijela do Švédka jako osmnáctiletá, musel dát do zástavy Kalmar, Öland a Karlsholm. Z manželství se narodil syn Erik XIV. Katarina zemřela po porodu. Říkalo se, že ji Gustav Vasa zabil, ale současný výzkum potvrdil, že to nebyla pravda.

Ve svých čtyřiceti letech se Vasa opět zatoužil oženit. Vyvolenou byla tentokrát dvacetiletá Švédka Margareta Lejonhuvudová. Ze šťastného manželství se narodilo 10 dětí – 5 dívek a 5 chlapců. Margareta zemřela ve 35 letech po porodu a Vasa se chtěl oženit ještě jednou. Tentokrát mu bylo 55 let. Vzal si sedmnáctiletou Katarinu Stenbockovou, avšak manželství se nevydařilo. Vydal proto zákon, který zakazoval sňatky mezi mladými a starými lidmi. Katarina po krátké době ovdověla a stala se na šedesát let říšskou vdovou. Přežila pět králů a zemřela ve věku přesahujícím osmdesát let.

Pověsti, které tvrdí, že byl Gustav Vasa nenáročný, nejsou pravdivé. Oblékal se podle poslední módy. Podle inventury z roku 1548 vlastnil 30 vyšívaných košil, 50 klobouků a 51 kalhoty. Dovážel též módní zboží a 5000 lahví vína ročně. Dále např. papoušky, které měl každý kníže, i potravu pro ně.

Nechal postavil Gripsholm a vždy měl připravenou loď, která by jej tam v případě nebezpečí převezla ze Stockholmu. Vystavěl rovněž kalmarský zámek, Örebro, Vadstenu, Linköping, Västerås. Ve svém životě však nikdy nedosáhl klidu. Měl vnější i vnitřní nepřátele. V roce 1542 přišla znepokojivá zpráva, že se ze Smålandu šíří povstání, které vede Nils Dacke. Rolníci nebyli spokojeni s novými pořádky, kostely zely prázdnotou, kázání byla příliš jednoduchá. Největší nespokojenost však panovala s ekonomickou situací, s příliš vysokými daněmi.

Lid žádal navrácení obchodování přes hranice a svobodu, jaké se těšil před vládou Gustava Vasy, avšak ten jako odpověď poslal na povstalce vojsko. Vojsko bylo poraženo a muselo uzavřít příměří. To Vasu rozzuřilo a vyslal do boje své nejlepší vojáky – německé žoldnéře. Žoldnéři vynikali v bojích u pevností, ale v lesích byli zcela ztraceni. Navíc měli podle smlouvy volné pondělky, takže Dackeho povstalcům stačilo vyhledat je v pondělí a všechny pobít. Celá země se začala bouřit. Vasa poslal svoji rodinu do Gripsholmu a totéž doporučil i šlechtě. Roku 1542 byli Němci poraženi a Vasa musel v Linköpingu podepsat mírovou smlouvu. Dacke se ve smlouvě zavázal, že dá k dispozici 2000 vojáků, když Vasa dohlédne na výběrčí daní a přestane rabovat kostely, což slíbil.Téhož roku v zimě ovládl Dacke téměř celý Småland a Vasa ho uznal jako faktického pána Smålandu. Byli jmenováni noví výběrčí daní a znovu ustavena katolická církev, navrácení kněží kázali v latině. Dacke otevřel obchod s Dánskem, další ambice již neměl. Potřeboval pomoc ze zahraničí, a proto vyjednával s Habsburky a Němci. Protože potřeboval i přístav, obléhal Kalmar, avšak neúspěšně. Gustav Vasa izoloval Småland a do země přišlo vojsko z Dánska a z Německa. Mezitím se zaměřil na negativní kampaň proti Dackemu, například tvrdil, že je zloděj, podvodník a sexuálně perverzní. Vasa napadl Småland ze dvou stran. Dacke udělal chybu, setkal se s Vasou na volném prostoru a jeho vojsko bylo poraženo. Samotný Dacke byl zraněn. Uprchl a posléze se vrátil, avšak již se mu nepodařilo znovu zmobilizovat lid. Vasovi vojáci Dackeho dopadli v lesích u Bleckinge a zabili jej. Tělo odvezli do Kalmaru a zohavili je. Všichni jeho příbuzní a příznivci byli popraveni, 500 lidí bylo vyhoštěno do Finska. Småland byl nucen mnoho let platit vyšší daně a pokuty. Byla to jediná občanská válka ve Švédsku.

Vasa zavedl dědičné právo na korunu, do té doby byli králové voleni. Rozdělil zemi na vévodství, která věnoval svým synům. Ke konci života byl stále častěji ve špatném rozmaru. Novodobý výzkum jeho kostry ukázal, že trpěl řadou chorob. Vypadaly mu zuby, měl chronický zánět v ústech, v uchu, na levém stehně a zánět míchy. V tehdejším Švédsku účinná lékařská pomoc neexistovala. O Vasovo zdraví pečovali dva muži, holič a lékárník. V roce 1560 svolal poslední říšský sněm a pronesl ke švédskému lidu projev na rozloučenou. Říkalo se, že zemře, neboť byla spatřena kometa, hynuly ryby a byly bouře.

Po svém projevu se Vasa stáhl do zámku Tre kronor, kde 29. září 1560 zemřel. Jeho syn Erik XIV., který byl na cestě do Anglie, aby požádal o ruku královnu Alžbětu, se neprodleně vrátil. Tělo Gustava Vasy bylo nabalzamováno a do rakve byly vloženy královské insignie. Ostatky byly vystaveny 8 týdnů a mezitím se připravoval pohřeb. Pohřební průvod do Uppsaly trval tři dny a zúčastnili se jej vojáci, kněží i šlechta. 21. prosince 1560 byl pohřben v uppsalské katedrále Domkyrka. Pohřební řeč trvající několik hodin pronesl Peder Svart. Poté Svante Sture uchopil meč, třikrát zvolal – král Gustav Vasa je mrtev – obrátil se k Erikovi XIV. (4), meč mu odevzdal a vyzval jej, aby vládl zemi jako jeho otec. Tím skončila éra Gustava Vasy, který vládl zemi 39 let a za jehož panování se Švédsko stalo svobodným a uznávaným státem. Jako panovník byl tvrdý a bezohledný, avšak ve srovnání s ostatními vládci Evropy se jevil mírný a mírumilovný. Byl obratný a podařilo se mu skoro vše, co si předsevzal. Zemřel jako velice bohatý muž, ale pokrok zaznamenalo i Švédsko. Za vlády žádného regenta nedosáhlo takových úspěchů jako za vlády Gustava Vasy.

text převzat a zkrácen z filmu a článku Hermana Lindquista
Renata Budilová a Marta Janíková, 20. února 2001

Poznámky

1) Gustav I. Vasa, Gustav Eriksson Vasa, *12. 5. 1496 nebo 5. 5. 1497, †29. 9. 1560, švédský král od roku 1523; zakladatel dynastie Vasa. Bojovník za švédskou nezávislost na Dánsku v Kalmarské unii a hanze. 1518 po bitvě u Braenkyry uvězněn, 1519 s pomocí obyvatel Lübecku uprchl a vrátil se do Švédska. 1521 zvolen hejtmanem a správcem státu a zahájil protidánské povstání. Stál v čele šlechtické opozice proti dánskému králi Kristianu II., který v odvetě nechal zavraždit jeho matku a sestru (otec a manžel jeho sestry zavražděni již po útěku Gustava I. Vasy z vězení). V roce 1523 zvolen švédským králem. Jeho nástupem na švédský trůn se definitivně rozpadla Kalmarská unie. Do Švédska pronikla reformace, král ji vyhlásil 1527; v jejím důsledku sekularizován církevní majetek. 1530 uzákoněna augšpurská konfese. Reformace příznivě ovlivnila švédskou kulturu. Gustav I. Vasa se zasloužil o stavbu silnic a přístavů, zakládání měst (Helsingfors aj.), podporoval rozvoj zemědělství, řemesel a školství.

2) Stockholmská krvavá lázeň, poprava 82 předáků odboje švédských stavů proti Kristiánovi II. 8. 11. 1520. V jejím důsledku vypuklo další povstání, jímž byl král svržen, nastolen Gustav I. Vasa a byla zrušena kalmarská unie.

3) Vasovci, švédský šlechtický rod; 1523–1654 švédská a 1587–1668 polská královská dynastie. Ve Švédsku získal trůn v roce 1523 Gustav I. Vasa po zániku kalmarské unie. Vláda rodu byla ukončena abdikací královny Kristiny. Polskou korunu získal Zikmund III. Vasa 1587; posledním panovníkem z této dynastie na polském trůnu byl Jan II. Kazimír.

4) Erik XIV., *13. 12. 1533, †26. 2. 1577, švédský král z rodu Vasa 1560-68; syn Gustava I. Vasy. Dobyl Estonsko, 1567 nechal pro podezření vyvraždit švédský rod Sture. Ucházel se mj. o Alžbětu I. a Marii Stuartovnu. Povstáním šlechty, vedeným jeho bratry Janem (III.) a Karlem (IX.), sesazen a uvězněn, posléze patrně otráven.

podle Encyklopedie Diderot

v Severských listech publikováno

Související články

Královna Kristina – 17. 5. 2002
Cecilia Vasa – 1. 7. 2001
Gustav Vasa – 20. 2. 2001

Hodnocení článku

Průměrná známka:  1,61   hodnoceno: 51 ×
Klikněte na známku:

 
 
 
 
 
  1 = výborný, 3 = průměrný, 5 = špatný

Prohlášení redakce

Obsah článku nemusí nutně vyjadřovat názor redakce.

Autoři příspěvků odpovídají za obsah a ručí za uváděné informace. Uveřejněné materiály podléhají platnému Autorskému zákonu. Převzetí článků je možné pouze s vědomím redakce.

Vaše názory k článku – diskuse

Nejlepší způsob, jak kontaktovat autora článku, je zaslání e-mailu na info@severskelisty.cz.


Upozornění:

  Diskuse je částečně moderovaná. Vyhrazujeme si právo bez upozornění vyřadit nebo upravit příspěvky, které jsou v rozporu se zákonem, používají nevhodné výrazy nebo mají komerční či reklamní charakter.

  Redakce ani provozovatel portálu Severské listy nenesou žádnou odpovědnost za obsah diskusních příspěvků. Máte-li pocit, že některé z nich jsou nevhodné nebo porušují zákon, kontaktujte, prosím, administrátora diskuse na adrese stanovsky@severskelisty.cz.


Diskuse zatím neobsahuje žádné záznamy.


Reklama

SEVERSKÉ LISTY • redakce: Dřenice 51, PSČ 53701, Czech Republic • info@severskelisty.cz
šéfredaktor: Michael Stanovský • stanovsky@severskelisty.cz, tel: +420 603 538 168

PROVOZOVATEL • Nakladatelství a vydavatelství Severské listy, IČ: 44437773

Copyright © Severské listy, 1998-2019 • Všechna práva vyhrazena • ISSN 1804-8552

Severské listy • redakce: Dřenice 51, 537 01  Dřenice, Czech Rep. • info@severskelisty.cz
šéfredaktor: Michael Stanovský, tel: +420 603 538 168

Copyright © Severské listy, 1998-2019. Všechna práva vyhrazena.

ISSN 1804-8552

cnt: 26.499.247 • onln: 2 • robot ostatni • php: 0.503 sec. • www.severskelisty.cz • 35.170.81.210
file v.20190115.000435 • web last uploaded 20190901.041847
2017:403 • 2018:348 • 2019:279