Toplist Na vrcholu
znak SLSeverské listy

           

 

Cecilia Vasa


Gustav Vasa
foto z filmu Hermana Lindquista

Cecilia Vasa (1540–1627)
foto: Uppsala universitet

Cecilie – dcera Gustava Vasy. Cecilia, druhá dcera Margarety, byla ze všech dětí nejhezčí, nejinteligentnější a nejsamostatnější. Měla Vasovu paličatost. K tak inteligentní a krásné ženě neuměli v té velice chaotické a barvité době lidé přistupovat.

Největším problémem velkého budovatele Švédska Gustava Vasy byly děti. Měl jich deset, pět synů a pět dcer.

Cecilia, druhá dcera Margarety, byla ze všech dětí nejhezčí, nejinteligentnější a nejsamostatnější. Měla Vasovu paličatost. K tak inteligentní a krásné ženě neuměli v té velice chaotické a barvité době lidé přistupovat.

Narodila se 6. listopadu 1540 na stockholmském zámku Tre kronor. Všem Vasovým dětem se mělo dostat nejlepšího vychování, nikoliv horšího než například německým dětem z hraběcích rodin. Cecilia získala neobyčejně dobré vzdělání. Tehdy bylo neobvyklé, aby se dívka učila matematiku, jazyky, mj. i latinu, a samozřejmě německy. Také pěkně zpívala a hrála na klavír. Na zámku se dochovaly dopisy z doby, kdy jako šestiletá onemocněla. Matka dostávala rady jak děti léčit, např. chlebem a červeným vínem, případně teplým pivem, do něhož byl nastrouhán starý chléb. Navzdory všem takovýmto radám Cecilia přežila a vyrostla do krásy.

Gustav Vasa se do všeho pletl a o všem chtěl rozhodovat. Není tedy divu, že rozhodoval i o tom, jak se bude jednat s malými princeznami. Každé odpoledne byly například pořádány za účasti zvláště vybraného učitele taneční lekce, kam přicházely dvorní dámy. Pořádaly se rovněž rytířské souboje v plné zbroji na koních. A Cecilia vždy předávala vítězi cenu. O dívčině kráse máme mnoho záznamů, ale jak vypadala přesně nevíme, portrét se nezachoval. Krásná však jistě být musela, když byla tak opěvována.

Gustav Vasa se rozhodl, že dcera dostane velké věno a tak bylo jasné, že zájem projevila celá řada ženichů. Cecilia navíc ráda tančila, bavila se a byla všude tam, kde se něco dělo. V devatenácti letech obdržela nabídku k sňatku od Ivana Hrozného. Nedostavil se však osobně a pověřený posel dostal košem.

Dalším nápadníkem byl německý hrabě Georg Hans, tyto námluvy ale skončily skandálem, známým pod názvem Vadstena bullret čili Povyk ve Vadsteně.

Ceciliina starší sestra Katarina se v roce 1559 na stockholmském zámku vdávala za německého hraběte. Svatební hosté se v čele s nejstarším bratrem Erikem přesunuli na zámek Vadstena. Cecilia cestovala rovněž, neboť chtěla být co nejblíže bratrovi ženicha, Johanovi. V té době měl již Gustav Vasa podlomené zdraví, čelil neustávající bolesti zubů, a proto zůstal ve Stockholmu.

Začátkem prosince oslavovala na Vadsteně vánoce početná společnost. A již po několika dnech stráže zjistily, že se v pokoji Cecilie, takzvané panenské kleci, děje něco podivného. Pozdě v noci přicházel po žebříku hrabě Johan a mizel v její komnatě. Když přišel počtvrté, byl Erik informován a předestřená skutečnost ho rozzuřila do nepříčetnosti. Posílil hlídky, v noci ze 13. na 14. prosince žebřík odstranil, a do pokoje vnikly stráže s tasenou zbraní. Sám se vpádu nezúčastnil, neboť se obával, že by ze vzteku Johana zabil. Ten byl nalezen s téměř staženými kalhotami a s velkým rámusem byl svržen do sklepa, kde měl být vykastrován, aby již žádnou ženu neobtěžoval. Cecilia byla poté povolána k Göstovi, který jí pohrozil, že jí vyrve všechny vlasy. V dopise svým synům to ale popřel. Dlel tehdy na Gripsholmu a zmíněná událost ho velice rozčílila. Ještě více se však mrzel na syna, že z toho udělal takový skandál. Obával se, že budou pro smích celému Švédsku i šlechtickým kruhům v Německu. Napsal všem svým dětem včetně Erika dopis, v němž vyjádřil podiv nad tím, jak mohl dostat sestru do takové prekérní situace. Erik odepsal, že s ním otec jedná jako s poddaným a že Cecilia pošpinila i dobré jméno sestry Kateřiny.

Všichni chtěli zachránit situaci a Johan i Cecilia prohlásili, že mezi nimi k ničemu nedošlo. Vasa naléhal, aby si Johan Cecilii vzal, ten ale touto vyhlídkou nebyl nadšen, neboť měl Vasova rodu plné zuby, a tak Johana vsadili do vězení, kde zůstal celý rok. Jeho matka a rozzlobení příbuzní posílali do Stockholmu dopisy se žádostí o jeho propuštění. Celá tato historie byla pro stárnoucího a nemocného Vasu velmi trapná.

Králův tajemník vyprávěl, že jednoho dne přišel do královské komnaty, kde královna hovořila s Vasou, jemuž kanuly z očí slzy zármutku. Chtěl popravit hraběte Johana, ale tomu se nakonec podařilo opustit zemi s ujištěním, že neudělal nic nedovoleného a s prohlášením, že se nebude mstít za to, jak s ním bylo zacházeno. Bývalý proutník pak strávil zbytek života v klidu, bez žen. Říkalo se potom, že byl asi tu hroznou noc přeci jenom vykastrován.

Aby Erik očistil svoji sestru, nechal vyrazit minci s portrétem Cecilie na jedné straně a na druhé straně se Zuzanou v lázni. Podle legendy se Zuzana koupala, když k ní přišli dva muži. Manžel ji za to nechal popravit a po popravě vyšlo najevo, že se nijak neprovinila. Je však pravděpodobné, že mince mnoho nepomohla, vždyť celá pokolení se vyprávělo, že to tak nevinné nebylo.

Týden po propuštění Johana zemřel Gustav Vasa ve své královské komnatě. Ještě než velice starý a nemocný zemřel, napsal jedné ze svých dcer, jak je těžké vychovávat nevděčné děti. Člověk by měl být na stará kolena šťastný a Cecilia se mu takto odvděčila. Nicméně doufal, že Bůh se nad ní slituje. Gustav Vasa byl pohřben v Domkyrka v Uppsale a Cecilia se pochopitelně pohřbu zúčastnila.

Po roce byl korunován Erik a stal se Erikem XIV (1). I této události byla Cecilia přítomna. Tato korunovace byla největší a nejdražší oslavou Švédsku. Za tím účelem byly pořízeny korunovační klenoty, které se používají při zvláštních příležitostech, jako například otevření parlamentu, dodnes. Cecilia byla na korunovaci oděna do šatů zdobených perlami, drahokamy a vzácnými kameny, které měly cenu třiceti krav. Je známo, jakou měly cenu, neboť dodavatelé uchovali všechny účty.

Několik týdnů po korunovaci se dostavila stočlenná delegace z Polska, kterou vedl Johan Tenczin. Přijeli za účelem sjednání svatby hraběte Johana s Katarinou Veronikou. Johan se však na první pohled zamiloval do Cecilie. Požádal ji o ruku, ale byl odmítnut, a vypráví se, že v noci pod okny Ceciliina pokoje na Starém Městě hráli polští muzikanti serenádu. Cecilii se to líbilo, ale muzikanti byli rozehnáni a opět vznikl velký skandál.

Zájem o Cecilii projevili též dva angličtí šlechtici. Současně probíhala příprava na svatbu Erika XIV. s Elisabetou, a ten si přál, aby se Cecilia pro upevnění jeho pozice provdala za bohatého Angličana. Svatební plány Erika XIV. probíhaly v intencích mocenských snah. Požádal o ruku tři evropské princezny a současně měl poměr se dvěma prostými ženami ve Švédsku.

V té době byla Cecilia spokojena s vlastním životem a připravovala se na svatbu. Měla se svými sestrami 119 sloužících, mezi nimi vlastní muzikanty, lékárníky a také vlastního rybáře.

Mezi těmito služebníky byla i dcera hlídače vězňů, Karin Månsdotter, která se později stala královnou. Cecilii se nejvíce líbil polský hrabě, se kterým se v létě 1561 zasnoubila. Hrabě se vrátil do Polska, aby ukončil některé své obchody, ale na zpáteční cestě byla jeho loď napadena Dány, kteří ho uvěznili a on později v Dánsku zemřel.

Cecilia se však brzy vzpamatovala a pokračovala v zábavách. V r.1563 došlo mezi ní a králem k velké hádce. Jednoho večera se všude na zámku svítilo a ozýval se velký hluk. Po svém příchodu spatřil Erik Cecilii, její sestry a dvorní dámy ve společnosti italských hudebníků. Hudebníci utekli, dvorní dámy se roztřásly strachy a jenom Cecilia se Erikovi postavila. Od té doby nechal Erik dámy střežit špehy a hlídači. Bez povolení nesměly opustit místnost. Sestrám nebylo dovoleno bez jeho vědomí přijímat ani posílat dopisy a hudebníci dostali přísný příkaz, kde a s kým se smějí stýkat.

Objevili se noví nápadníci a jednoho z nich, hraběte Kristoffera z Baden-Rodemachern, si Cecilia nakonec v létě 1569 vzala. Neexistuje žádný jeho portrét, všechny shořely. Na konci roku manželé se svým služebnictvem, dvorními dámami, duchovním, a dokonce vlastním obuvníkem, odjeli. Společnost však nebyla na cestě na panství hraběte, jak všichni předpokládali. Cecilia obdržela pozvání do Londýna. Již dlouho trvala výměna dopisů a vyjednávání o svatbě mezi Erikem a Elisabetou. Ceciliiným úkolem nebylo zprostředkovat svatbu, nýbrž přesvědčit piráty, aby se postavili na stranu Švédů proti dánským, polským a německým lodím. Jediný přístav byl okupován Dány, a proto musela plout přes moře do baltských zemí. Celé jižní Švédsko bylo ve válce s Dány. Z Baltu se vydali přes Polsko a Německo do Antverp. Cesta trvala skoro rok a v jejím průběhu zjistila Cecilia, že je těhotná. Když nakonec dorazili do Antverp, byla v devátém měsíci. Přesto pokračovali přes jižní Anglii a Dover do Londýna, kde je přivítala královna Elisabeta. Na jejím nejhezčím zámku se Cecilii narodil syn Edvard Fortunatus. Křtiny se konaly ve staré krásné katedrále Svatého Pavla a královna Elisabeta byla kmotrou.

Královna Elisabeta si Cecilii a jejího manžela oblíbila a rozhodla, že obdrží roční penzi 2 000 anglických liber. Tehdejší Londýn, v němž žilo pouhých 30 000 obyvatel, byl větší než Stockholm a bylo tu mnoho divadel. V době, kdy zde pobývala Cecilia, byly Shakespearovi 3 roky. Cecilia se o divadlo zajímala, neboť něco takového ve Švédsku neexistovalo. Navštěvovala jej téměř každý den a dochoval se záznam o tom, že zde byla okradena o náramek. Byla první švédskou královskou osobou, která mluvila perfektně anglicky.

Život v Anglii a Ceciliiny šaty byly nákladné a tak si se svým mužem vypůjčila peníze od Johna Daymocha, anglického posla, který zprostředkovával svatbu. Nakonec se situace stala neudržitelnou a Cecilia utekla do Doveru, kde byla zadržena a všechny cennosti jí byly odebrány. Nemohla se přes to přenést a chtěla se Angličanům pomstít.

Cecilia odjela i s mužem na jeho panství. Když tam dorazili, porodila druhého syna, který byl ovšem slepý a ochrnutý, což jak tvrdila, bylo způsobeno hádkou v Anglii. Říkalo se, že Kristofferovo panství leželo v centru veškerého dění. Kdyby Cecilia žila dnes, měla by krásný výhled na chladicí věže druhé největší jaderné elektrárny v Evropě. Na panství zůstali mnoho let a narodili se jim zde ještě 3 synové, z nichž jeden zemřel. Cecilia tvrdila, že to není dobré místo, pouhá vesnice, a navíc se rozpoutala válka mezi protestanty a katolíky. Její muž se hlásil k protestantismu a hlavním odpůrcem mu byl jeho synovec, zarytý katolík, který chtěl všechny protestanty vyhostit.

Cecilia s mužem se v srpnu 1579 rozhodli k návratu do Švédska. Tehdy proti sobě bojovali o moc Erik a Johan (2), kterému se podařilo bratra sesadit. Manžel Cecilie požadoval zbytek věna, který mu Johan přislíbil jako protislužbu za pomoc při shánění vojska, které by pomohlo Švédům proti Rusům. V té době se Cecilia dozvěděla, že se v blízkosti kalmarského zámku objevil obchodník jménem Daymoch.

Cecilia reagovala velice rychle. Nechala zabrat Daymochovy lodě a jeho samotného poslala do vězení, kde strávil 5 let. Obdržela povolení, že si může vzít z Angličanových lodí tolik vína, kolik potřebuje. Potřebovala všechno. Aby měla z čeho žít, dostala darem od svého bratra Johana panství Arboga, odkud vládla celému městu. Žila zde sedm let a užívala titulu hraběnka z Arbogy. Její manžel odjel do Německa, aby sehnal vojsko, jak Johanovi slíbil, ale už se nevrátil. Za doby pobytu Cecilie v Arboze město vzkvétalo a ona sama rozhodovala podle svého. To však zhoršovalo podmínky obchodníků, kteří si u Johana stěžovali. Stěžovali si rovněž cizinci, kterým spolu s piráty přepadávala lodě, hlavně anglické. Podařilo se jí tak s patřičnými úroky získat zpět vše, oč ji Daymoch připravil. Zabavila tři anglické lodě plné peněz.

Když se Johan dozvěděl o jaké bohatství se jedná, velice se rozzlobil. Vyslal do Arbogy 300 vojáků, ti město přepadli, Cecilii zajali a majetek odvezli do Stockholmu. Cecilia však utekla zpět. Jejímu šikovnému služebnictvu se podařilo spoustu majetku ukrýt a ona sama začala osnovat vzpouru proti Johanovi, který reagoval tím, že ji zbavil všech práv.

V roce 1575 sdělil Cecilii posel, že manžel zemřel. Bylo jí 35 let a měla 5 synů. Neměla v úmyslu se stáhnout. Přešla ke katolíkům a dala zrenovovat kostel, který nechal její otec zchátrat. Katoličkou se nestala z přesvědčení, ale kvůli prospěchu.

To, že Cecilia přešla ke katolíkům, se nelíbilo protestantům, kteří proti ní spustili pomlouvačnou kampaň. Šlo to tak daleko, že se říkalo, že si pořídila bordel, z nějž ji její syn nechal vytáhnout za vlasy na ulici tak brutálně, že si zlomila obě ruce. V různých verzích se o tom s velkým gustem vyprávělo. Je to však nepravděpodobné, protože Cecilii v té době bylo 54 let. Přežila všechny své děti. Jeden syn se zabil v opilosti na svém zámku, srazil si vaz, druhý zemřel v zajetí, třetí ve službách španělského krále a všichni zemřeli dlouho před Cecilií. Posledních 20 let hodně cestovala, projela Evropu, byla v Polsku navštívit své příbuzné, jela do Itálie, všude ji přijali zdvořile a s respektem, což svědčí o tom, že neměla špatnou pověst a přese všechno byla uznávána jako švédská princezna a hraběnka z Badenu. Měla ekonomické potíže, příbuzenstvo ji chtělo o majetek připravit. Bila se o něj ve prospěch svých vnoučat. Ekonomicky se vzchopila až v době třicetileté války. Katolíci vyhnali její protestantské příbuzenstvo, vnuk Vilhem se stal vládcem, a v 82 letech se měla Cecilia opět dobře jako někdejší mladá princezna. Žila v klidu a pokoji do svých 87 let.

Nikdo neví, kde v Bruselu zemřela a kde je pochována, ani knihovnice, ale všichni obyvatelé v městě Rodemaque se domnívají, že je uložena v kostele pod oltářem.

V té době přišlo na svět děvčátko, z nějž se později stala královna – Královna Kristina (3).

text převzat a zkrácen z filmu a článku Hermana Lindquista
Sonja Lisebladová, Renata Budilová, Marta Janíková, 1. července 2001

Poznámky

1) Erik XIV., *13. 12. 1533, †26. 2. 1577, švédský král z rodu Vasa 1560-68; syn Gustava I. Vasy. Dobyl Estonsko, 1567 nechal pro podezření vyvraždit švédský rod Sture. Ucházel se mj. o Alžbětu I. a Marii Stuartovnu. Povstáním šlechty, vedeným jeho bratry Janem (III.) a Karlem (IX.), sesazen a uvězněn, posléze patrně otráven.

2) Jan III. Vasa, *21. 12. 1537, †27. 11. 1592, finský vévoda od roku 1556, švédský král od 1569; syn Gustava I. Vasy. V roce 1561 se pokusil zřídit suverénní vévodství, ale nucen podrobit se svému bratru, králi Eriku XIV., který jej nechal 1563 zatknout; 1567 osvobozen švédskými stavy, 1568 se svolením svého bratra Karla (IX.) a zemského sněmu sesadil Erika XIV. V roce 1569 provolán králem. Spolu s Polskem pokračoval v livonské válce v letech 1558-83 a donutil ruského cara přijmout podmínky příměří v Janu Zapolském 1582 a příměří na řece Pljusse 1583. Švédsko si zajistilo Estonsko včetně Narvy i podstatnou část pobřeží Finského zálivu (postupně získalo převahu na Baltu). Projevoval přízeň katolíkům, synu Zikmundovi (Zikmund III. Vasa) poskytl katolické vychování a v roce 1587 prosadil jeho volbu polským králem. Podporoval vědy a umění.

3) Královna Kristina – Kristina, Cristina Augusta, *8. 12. 1626, †19. 4. 1689, švédská královna v letech 1632 – 54; dcera Gustava II. Adolfa, poslední členka dynastie Vasa ve Švédsku. Do 1644 vládla pod poručnictvím regentské rady. Jedna z nejvzdělanějších žen tehdejší Evropy; ke svému dvoru zvala přední vědce (R. Descartes, H. Grotius aj.). Neúspěšná v mírové politice a při řešení vnitropolitických problémů. 1654 se vzdala trůnu, 1655 konvertovala ke katolictví a odjela do Říma, kde se věnovala vědám a umění. 1668 se opět ucházela o trůn. Zemřela v Římě; pohřbena v bazilice sv. Petra ve Vatikánu.

podle Encyklopedie Diderot

v Severských listech publikováno

Související články

Královna Kristina – 17. 5. 2002
Cecilia Vasa – 1. 7. 2001
Gustav Vasa – 20. 2. 2001

Hodnocení článku

Průměrná známka:  1,00   hodnoceno: 1 ×
Klikněte na známku:

 
 
 
 
 
  1 = výborný, 3 = průměrný, 5 = špatný

Prohlášení redakce

Obsah článku nemusí nutně vyjadřovat názor redakce.

Autoři příspěvků odpovídají za obsah a ručí za uváděné informace. Uveřejněné materiály podléhají platnému Autorskému zákonu. Převzetí článků je možné pouze s vědomím redakce.

Vaše názory k článku – diskuse

Nejlepší způsob, jak kontaktovat autora článku, je zaslání e-mailu na info@severskelisty.cz.


Upozornění:

  Diskuse je částečně moderovaná. Vyhrazujeme si právo bez upozornění vyřadit nebo upravit příspěvky, které jsou v rozporu se zákonem, používají nevhodné výrazy nebo mají komerční či reklamní charakter.

  Redakce ani provozovatel portálu Severské listy nenesou žádnou odpovědnost za obsah diskusních příspěvků. Máte-li pocit, že některé z nich jsou nevhodné nebo porušují zákon, kontaktujte, prosím, administrátora diskuse na adrese stanovsky@severskelisty.cz.


Diskuse zatím neobsahuje žádné záznamy.


Reklama

SEVERSKÉ LISTY • redakce: Dřenice 51, PSČ 53701, Czech Republic • info@severskelisty.cz
šéfredaktor: Michael Stanovský • stanovsky@severskelisty.cz, tel: +420 603 538 168

PROVOZOVATEL • Nakladatelství a vydavatelství Severské listy, IČ: 44437773

Copyright © Severské listy, 1998-2019 • Všechna práva vyhrazena • ISSN 1804-8552

Severské listy • redakce: Dřenice 51, 537 01  Dřenice, Czech Rep. • info@severskelisty.cz
šéfredaktor: Michael Stanovský, tel: +420 603 538 168

Copyright © Severské listy, 1998-2019. Všechna práva vyhrazena.

ISSN 1804-8552

cnt: 26.499.251 • onln: 3 • robot ostatni • php: 0.571 sec. • www.severskelisty.cz • 35.170.81.210
file v.20190115.000435 • web last uploaded 20190901.041847
2017:240 • 2018:169 • 2019:166