HYVÄÄ PÄIVÄÄ, SUOMI!

S očekáváním a trochu nesměle jsme z výšky zdravili Finsko, zemi tisíce jezer. Na letišti nás vítaly děti, které se měly na dva týdny stát spolužáky českých dětí, rodiče, kteří se měli stát jejich rodinou, a učitelky ze školy Juhanalan koulu v Joensuu – kolegyně v projektu Socrates – Comenius.

Základní škola Vlašim Sídliště se účastní Jazykového projektu Comenius 1 za podpory nadace Evropské unie „Socrates“ a spolupracuje se školou Juhanalan koulu ve finském městě Joensuu. Právě v únoru došlo k prvnímu významnému vyvrcholení celoroční práce nejlepších angličtinářů ze třídy 9. A a jejich učitelek angličtiny – ke čtrnáctidennímu výměnnému pobytu v partnerské škole s ubytováním v rodinách. A věru odměna za práci byla více než štědrá.

Seija Heliö, Raili Korkeela a ostatní finské učitelky nám připravily bohatou náplň našeho pobytu, během něhož jsme se seznámili s přírodními krásami, historií, kulturou a životním stylem v Karélii – východní oblasti finské republiky. Během nabitého programu jsme navštěvovali muzea, kulturní centra i redakci novin, vyzkoušeli typické severské sporty, sehráli přátelská utkání ve floorbale, naučili se finské národní tance, vařili finské národní pokrmy a spolupracovali na plnění úkolů jazykového projektu.

Naši přátelé nám připravili i výlety do blízkého okolí. Navštívili jsme Outokumpu – městečko dříve hornické, nyní známé především díky muzeu dokumentujícímu těžbu a zpracování měděné rudy. Potom jsme zamířili na místo tematicky zcela odlišné – do ortodoxního kláštera Valamo. Ačkoliv se většina Finů hlásí k náboženství luteránskému, vábí tento ortodoxní klášter mnoho turistů i účastníků mší. Klášter byl založen už v 10. století na ostrově Valamo uprostřed Ladožského jezera a během zimní války v letech 1939–1940 našli mniši svůj nový domov v tomto koutě Severní Karélie. Dnes je to moderní náboženské a kulturní centrum.

Velmi nás zaujala i návštěva Tulikivi, továrny na výrobu světoznámých kamen a krbů z mastku. Seznámili jsme se s historií továrny, obdivovali kamna ve vzorkové prodejně a dokonce jsme prošli výrobní halou. Jako suvenýr jsme si každý mohli odnést odštěpek mastku – tohoto tvárného kamene, který hřeje, když jej člověk chvíli hladí.

K nejkrásnějším zážitkům patřila návštěva Národního parku Koli – přírodního klenotu opředeného legendami a tvořícího opěrný bod finského národního uvědomění. Finové dodnes považují přírodu za své největší bohatství. Lesy pokrývají 68 %plochy Finska. Lesy lemují silnice z obou stran. Při pohledu z letadla jsme viděli mozaiku krajiny: bílá jezera pokrytá sněhem a lesy, lesy, lesy. Člověk prý může jet stovky kilometrů a stále jede divočinou. Na území čtyřikrát větším než naše republika žije jen 5,2 milionu obyvatel. Během krátkého severského léta, kdy příroda bouřlivě oslavuje Slunce a život, odjíždí většina Finů do divočiny a užívá si samoty v nekonečných lesích. Ale zpět k našim zimním zážitkům.

V kulturním centru Národního parku Koli jsme shlédli film s romantickými záběry zdejší přírody doplněný citáty z finského národního eposu Kalevaly. V muzeu jsme se seznámili s historií přírodních útvarů v parku Koli a s těžkým životem obyvatel této oblasti. Nejvíce však asi budeme vzpomínat na procházku zasněženou krajinou – úchvatnou krásu typické finské krajiny jsme prozkoumávali na sněžnicích !

Ale jaká by to byla návštěva Finska, kdybychom nevyzkoušeli saunu. Každý z nás byl za dobu pobytu v Joensuu v sauně několikrát – v rodině, u plaveckého bazénu, při dvoudenním výletě, ale nic se nevyrovná našemu zážitku z výletu do sportovního centra Lykynlampi. Nejdříve jsme proběhli na běžkách krátkou trasu na loučku, kde jsme si vyzkoušeli běžky pro nás dosud nezvyklým způsobem – nejen při závodech dvojic v různém lyžařském stylu, ale i při tréninku lyžařských dovedností: běh na jedné lyži, ve dvojicích každý s jednou lyží a různé obměny těchto způsobů. Další díl své nevyčerpatelné energie děti vydaly při hře s létajícími talíři – to vše v běhu na lyžích. Po krátkém odpočinku a posilnění přišel ten očekávaný okamžik – sauna. V malé místnosti vytopené až na 95 ºC mají k sobě lidi blíž – nikde se tak dobře nerozpráví s přáteli jako v sauně. Dokonce i ta angličtina jde lépe. A když už teplo pronikne do všech pórů, je čas na změnu – v Lykynlampi však ne pod sprchu ani do bazénku – ale rovnou do zamrzlého jezera. Ti odvážnější běželi asi 50 metrů jen v plavkách a ponožkách cestičkou vyšlapanou v hlubokém sněhu a s rozkoší se nořili do díry vysekané v ledu, do vody „teplé“ jen +4 ºC. Ti méně odvážní se vrhali do sněhových závějí, někteří stihli obojí. A znovu do příšeří sauny, a znovu do vody a pak ještě. Mnozí z nás se shodli na tom, že takováto pravá finská sauna patří k nejlepším zážitkům v životě.

Měli jsme možnost prozkoumat životní styl a kulturní dědictví našich nových přátel opravdu ze všech stran. Největším přínosem našeho pobytu je však poznání, že přátele můžeme najít opravdu všude. Při vzájemném sdělování zkušeností a plánování dalších akcí neexistují žádné jazykové bariéry. Člověk se zdokonaluje ve společném komunikačním jazyku (zde angličtině) a přirozeným způsobem zkouší používat jazyk svých partnerů. A naopak: úkoly dané projektem se plní lépe, když žáci poznali své kolegy z partnerské školy.

Ještě nás čeká hodně práce. Do 11. května, kdy finské děti se svými učitelkami navštíví Českou republiku, musíme dokončit téměř celý projekt, abychom jej pak společně uvedli do konečné podoby. Díky pobytu ve Finsku a novým přátelům teď však budeme vědět, že neplníme úkoly projektu nadarmo.

Kiitos, Suomi!

Za Základní školu Vlašim Sídliště Jana Petrásková, 28. února 2003