Vzpomínka na českého varhaníka

Bedřich Janáček
foto Ingemar D. Kristiansen

Velkou kulturní akcí v jižním Švédsku byly koncem posledního zářijového týdne vzpomínkové dny na vynikajícího českého koncertního varhaníka a skladatele prof. Bedřicha Janáčka.

Pod názvem Hommage a Bedřich Janáček byla v Lundu 28. září 2007 zahájena výstava všech jeho děl, obsahující nejen skladby pro varhany, ale i skladby sborové a orchestrální. Některé z nich dosud nebyly uvedeny a jsou připravovány k vydání jeho manželkou Elisabet Wentz-Janáčkovou.

Rukopisy a přetisky děl Bedřicha Janáčka jsou vystaveny v lundském dómu a část exponátů je uložena i v muzeu v Malmö. Vernisáž výstavy byla zahájena koncertem z Janáčkových varhanních skladeb v podání profesora pražské konzervatoře Jana Hory, o den později pak hlavní varhaník lundského dómu Thomas Willstedt provedl koncert z děl prof. Bedřicha Janáčka.

Bedřich Janáček, někdejší profesor pražské konzervatoře, emigroval po roce 1948 do Švédska, kde proslavil české varhanní interpretační umění po celém západním světě. Do vlasti se směl vrátit až po roce 1989, opět ve své vlasti pak uskutečnil řadu koncertů. Zemřel však ve Švédsku 3. června 2007.

Pavel Dobrovský, 25. září 2005

Bedřichu Janáčkovi in memoriam

Ve švédském Malmö se v současné době otevírá pamětní síň Bedřicha Janáčka. Tato událost je vyvrcholením úcty k tomuto českému umělci, kterého Švédové i Češi považují za svého. Co tomu předcházelo?

Bedřich Janáček, foto: archiv

Ve dnech 28. až 29. září 2007 se ve švédském Lundu uskutečnila velká vzpomínková akce na tohoto proslulého koncertního varhaníka a skladatele českého původu, profesora a sbormistra, který ve věku 87 let v tomto městě 3. června 2007 zemřel. Hlavním organizátorem byla jeho manželka Elisabet Wentz – Janáčková. Cílem události, nazvané Hommage á Bedřich Janáček 1920–2007 PRAG-LUND mající úroveň festivalu, bylo seznámit veřejnost s jeho známým i dosud neznámým dílem a upozornit na skutečnost, že by neměl být po ukončení svého života zapomenut.

V Čechách a bývalém Československu se tak málem stalo. Připomeňme proto, kým Bedřich Janáček byl. K varhanům se dostal už jako mladý chlapec a vyškolil se nejen na pražské konzervatoři, kde se v 18 letech stal i jejím profesorem, ale i v mistrovské škole B. A. Wiedermanna a u prof. V. Kurze. Během svých koncertních turné v Čechách, na Slovensku a posléze v cizině, emigroval z obavy nemožnosti dále cestovat po komunistickém převratu v roce 1948 do Švédska, kde se oženil s dcerou luteránského pastora Wentze a odtud pak podnikal koncerty po celé západní Evropě i v USA. V Americe také natočil pod taktovkou Rafaela Kubelíka i varhanní part ke Glagolské mši svého jmenovce Leoše Janáčka.

Ač po otci protestant, uskutečnil v roce 1968 v Římě koncert pro tehdy z Prahy vyhoštěného českého katolického primase kardinála Josefa Berana. V cizině byl Janáček dostatečně znám, psal o něm tisk, jeho skladby byly uváděny v rozhlase, později se stal i členem mezinárodní varhanní poroty. Ve vlasti však o něm jako o emigrantovi nesměla padnout ani zmínka.

Přesto se jeho jméno podařilo umístit do Hudebního slovníku. Do Čech nesměl a koncertní turné ve vlasti tak mohl obnovit až po roce 1989. Často sem pak přijížděl a naposledy hrál v Čechách a na Moravě v roce 1998, pak sem jezdil už jen soukromě za svou rodinou.

Helgeandskyrkan, Lund, foto archiv

Ve Švédsku vystřídal jako chrámový varhaník několik působišť (Göteborg, Hässleholm…), až zakotvil v univerzitním Lundu, kde se stal hlavním dómským varhaníkem a pak prvním zástupcem, aby se místo doprovázení častých bohoslužeb mohl věnovat více koncertní činnosti. Pro další nově postavený kostel v opačné části města složil kantátu k slavnostnímu otevření a byl i tam stejně jako v dómu sbormistrem i varhaníkem. Při bohoslužbě také zavedl improvizaci, která pozvedla jejich úroveň zejména v mezičasech mezi bohoslužebnými úkony, kdy se nezpívalo a k interpretaci klasických varhanních skladeb chyběl dostatečný prostor. S přibývajícím věkem a postupující zákeřnou nemocí se v posledních letech věnoval ve svém soukromí již pouze skládání a úpravě skladeb orchestrálních pro varhany (např. Largo z Novosvětské symfonie A. Dvořáka, symfonická báseň Tábor B. Smetany,) nebo vytváření žalmových doprovodů.

obaly některých desek,
na nichž se Janáček podílel

Během dvou dnů tedy proběhla v lundském dómu, kde dlouhá léta působil, celá řada koncertů, orientovaných na jeho skladby nebo na autory, jejichž díla rád hrával. K úvodnímu koncertu přijel do Lundu jeho přítel, profesor pražské konzervatoře Jan Hora s manželkou, který kromě přednesu Janáčkových skladeb udivil švédské publikum i brilantním přednesem moderních a technicky vysoce náročných skladeb Petra Ebena. Po koncertě mu Elisabet Janáčková věnovala vzácnou „relikvii“ z pozůstalosti svého manžela, jíž byla jediná dochovaná malá píšťala z původních varhan v pražských Emauzích, na kterých se Janáček učil hrát až do jejich vybombardování na konci 2. světové války u svého profesora B. A. Wiedermanna, který tam byl regenschorim. Ve Švédsku je mnoho českých vzácností ještě z doby třicetileté války, které nám Švédové nyní zapůjčují, ale nevrací. Janáčkova manželka, která je Švédkou, však šla příkladem v tom, když prohlásila, že tato z Čech odvezená památka se zase do Čech vrátí.

Během soboty byly pak dopoledne v katedrále provedeny skladby, které Janáček upravil nebo v případě žalmů zhudebnil v podání švédského varhaníka Janäke Larsona a mezzosopranistky Heléne Björngren. Na specifické motivy Janáčkových skladeb předvedl následnou varhanní improvizaci současný hlavní dómský varhaník Tomas Willstedt. Je nutné podotknout, že Janáčkovy skladby nejsou „ultramodernou“, ale přes lehce moderní kabát zachovávají klasickou harmonii a spíše motiv nebo myšlenka jsou originální. Hrálo se na nové varhany, postavené vedle presbytáře se zhruba 30 rejstříky, i na původní velké a zrekonstruované na kruchtě, mající 4 manuály a stovku rejstříků (před rekonstrukcí jich měly téměř 300 a Janáčka před lety nařízená rekonstrukce proto mrzela). V tu dobu zde bylo nejvíce posluchačů, vracejících se před polednem ze sobotního tržiště a je zde zvykem zajít si na chvíli odpočinout na koncert. Zároveň byla v kryptě dómu zpřístupněna výstava Janáčkových děl z posledních let i zcela nových dosud neznámých, které jeho manželka nechala vydat tiskem v sousedním Norsku. Prezentováno bylo i CD s nahrávkou varhanního díla skladatele Guillmanta v Janáčkově podání na dómských varhanách a vydaná publikace.

V přilehlé budově vedle chrámu uspořádala po koncertech pořadatelka setkání Janáčkových přátel a koncertních příznivců při kávovém pohoštění, přátel ze Švédska i z okolních zemí se sešlo tolik, že kapacita míst zdaleka nestačila. Přeplněný sál svědčil i o lidské stránce profesora Janáčka, který byl pro svou skromnost a družnost velmi oblíben. Mezi hosty byl přítomen i Janáčkův synovec s manželkou – oba také varhaníci, kteří sem přijeli z jihočeského Tábora a zúčastnili se všech akcí, z nichž si do Čech kromě jedinečných zážitků odváželi i dosud neznámé skladby svého strýce, které před svým úmrtím stačil dokončit. V podvečerních hodinách vystoupili v katedrále ještě dva profesoři konzervatoře ze sousední dánské Kodaně, paní Grethe Kroghová a pan Hans Fagius se dvěma závěrečnými koncerty, sestavenými z díla Dietricha Buxtehudeho, protože ten byl Janáčkovým oblíbeným skladatelem a Janáček byl častým interpretem jeho díla.Tyto dva poslední koncerty stejně jako úvodní vynikaly brilantností přednesu přesto, že každý z koncertujících měl své osobité pojetí techniky hry. Všichni koncertující hráli na nové menší varhany, na velké zahrál jen Tomas Willstedt a Jan Hora.

Ve večerních hodinách pak byly v přístavním městě Malmö, kde Janáček často koncertoval v chrámu sv. Petra a které je od Lundu vzdáleno asi 60 km, oznámeny přípravy k vybudování Janáčkovy pamětní síně v pokoji, který obýval u svého přítele Anderse G. Åkessona. Otevřena má být právě nyní. Mají být v ní umístěna všechna jeho díla a dokumenty z jeho celoživotní činnosti.Ve vile, kde se toto malé muzeum připravuje, se také nacházejí malé již téměř historické dvoumanuálové mechanické varhany.

Jan Procházka, 15. října 2007