Toplist Na vrcholu
znak SLSeverské listy

           

 

Niklas Rådström – V mléčné dráze

Niklas Rådström, foto: Michael March
Niklas Rådström

foto: Michael March

výňatek z knihy

Když se zase obrátím do ulice, zjistím, že většina mraků odtáhla přes stromy pryč. Na druhém konci bytu táta položí telefon a vrátí se do obývacího pokoje, zatímco maminka dává na konferenční stolek šálky.

- Volali z divadla, vysvětlí táta. Zítra zase bude představení.

- Takže už je zdravá? Podiví se maminka a v témže okamžiku zahne tramvaj z Karlova náměstí za roh.

- Těžká krční infekce naší primadony nebyla nic jiného než otrava alkoholem, řekne táta a já vidím, jak si to tramvaj šine po kolejích k našemu domu.

Maminka se tátově poznámce zasměje a já slyším, jak táta znovu pouští gramofon a pak prochází pokojem k oknu, u kterého jsem. Pustil stejnou desku jako předtím, tu s těmi klouzavými tóny: zní to, jako když ve dveřích sviští houpačka. Otočím hlavu a uvidím ty dva stíny stojící v aleji a zírající směrem k oknu, kde sedím. Jeden zvedne ruku a ukáže ke mně. Říkám si, že je ukážu tátovi, ale než dojde k oknu, pohltí je tma. Všechno zčerná. Ulice, stromy, domy a auta, stíny a pouliční svítilny, všechno pohltí tma. Gramofon ztichne a zároveň s tím vidím, jak v tramvaji, která teď už dojela skoro až k našemu domu, zhasnou světla. Když vagón zastavuje, slyším, jak mu na kolejích skřípou kola. Za mnou vykřikne maminka.

- Rozlila jsem čaj, povzdechne si. Vypnuli proud, právě když jsem se ho chystala nalít.

Proud nám v domě vypínají v zimě pořád. Před pár dny bylo tma skoro půl hodiny, dokud se někomu nepodařilo vyměnit ve sklepě pojistky. Teď táta stojí vedle mě. Dosud má v ruce zapálenou cigaretu. Její zářivý žhavý popel je téměř to jediné, co ve tmě vidím. Položí mi na rameno ruku. Slyším, jak maminka, když vstává z pohovky na druhém konci pokoje, do něčeho vrazí. V kachlovkách matně vidím slabě plápolající modré plameny. Slyším, jak se maminka natahuje po krabičce zápalek ležící na kamnové římse. Jednou sirkou škrtne a zapálí stearínovou svíčku, která stojí ve svícnu na poličce nad rádiem.

- Skočíš se do sklepa podívat na pojistky? Zeptá se tatínka a vyjde se svícnem v ruce do kuchyně.

Ale táta zůstane stát vedle mě u okna. Když se přes mě nakloní a vyhlédne do ulice, ruka mu dosud spočívá na mém ramenu.

- To by nemělo smysl, odpoví, když se maminka vrátí s hadrem na nádobí v ruce. Všude je tma. Vypadá to, že vypli proud v celém městě.

Znovu se obrátím k oknu. Teď, když oči přivykly tmě, opět vidím sníh pod stromy, těžké stíny zaparkovaných aut mezi kmeny stromů, stopy kol v bílém sněhu na ulici. Maminka položí hadr na podnos a přistoupí k nám k oknu. Stoupne si vedle mě a položí mi ruku na druhé rameno.

- Podívejte se, řekne táta. Mezi stromy je vidět Mléčná dráha. Vidíte?

Maminka přikývne a já pohlédnu na sníh pod stromy v aleji.

- Je jako zářivý pás noci, poznamená maminka.

Možná že sněhové krystalky opatrně jiskří ve tmě na ulici díky měsíčnímu světlu. Mléčná dráha, pomyslím si. Veškerý sníh světa jako zářivý pás noci.

- Ano, souhlasím.

Táta zatáhne z cigarety.

- Na celém světě lidi vždycky věřili, že Mléčná dráha je cestou mrtvých, pronese. Staří indiáni věřili, že mrtví putují právě po Mléčné dráze. Možná že tam mrtví mají i své domovy.

Dívám se na temné domy na druhé straně ulice. Sotva rozeznávám jejich bledá průčelí.

- Koukněte se tamhle, řekne maminka. Velký vůz.

Podívám se na potemnělou tramvaj, stojící úplně tiše a nehnutě na ulici. Její světle modrá barva je ve tmě sotva vidět. Tramvaj tam stojí zamrzlá na kolejích, plná tmy, jako by jejími jedinými cestujícími byly stíny.

- Velký vůz, opakuje táta. Možná mrtví cestují právě jím.

Všichni tři stojíme spolu u okna a díváme se na Mléčnou dráhu. Kdybych zvedl oči, všiml bych si možná, že zatímco já dál zírám na sníh v aleji, maminka s tátou upírají pohled na oblohu nad stromy na ulici. Jak můžu vědět, o čem si vlastně povídají?

Nakonec maminka navrhne, že si vypijeme ten čaj. Ale já dál sedím u okna a dívám se na potemnělou tramvaj na zasněžené ulici. Maminka se mě zeptá, jestli si nechci sednout k nim.

- Počkejte, odpovím.

Tam, kde se pantograf tramvaje dotýká vedení nad ulicí, zableskne modrá jiskřička. Ve voze zabliká světlo a já vidím, jak se cestující ulehčeně obracejí jeden k druhému. V témže okamžiku, kdy se všechna okna domů a pouliční svítilny v aleji opět rozsvítí, sebou tramvaj trhne a rozjede se po ulici. Talíř gramofonu se znovu začne točit a ozve se hudba. Tóny povstávají z dutého brumlání a potom jako by dohnaly samy sebe a našly své místo v přehrávané skladbě. Vidím, jak se cestující pohodlně usazují na svých místech, zatímco tramvaj popojíždí pod oknem, a potom vidím, jak matně osvětlené číslo tramvaje mizí na cestě k Djurgardskému mostu.

přeložil Zbyněk Černík

v Severských listech publikováno

Související články

Švédská energetická firma Vattenfall – 18. 5. 1999
Eva Runefeltová – verše – 2. 5. 1999
Katarina Frostensonová – verše – 2. 5. 1999
Niklas Rådström – V mléčné dráze – 2. 5. 1999
Festival spisovatelů Praha 1999 – 12. 4. 1999

Hodnocení článku

Buďte první, kdo bude hodnotit článek!
Klikněte na známku:

 
 
 
 
 
  1 = výborný, 3 = průměrný, 5 = špatný

Prohlášení redakce

Obsah článku nemusí nutně vyjadřovat názor redakce.

Autoři příspěvků odpovídají za obsah a ručí za uváděné informace. Uveřejněné materiály podléhají platnému Autorskému zákonu. Převzetí článků je možné pouze s vědomím redakce.

Vaše názory k článku – diskuse

Nejlepší způsob, jak kontaktovat autora článku, je zaslání e-mailu na info@severskelisty.cz.


Upozornění:

  Diskuse je částečně moderovaná. Vyhrazujeme si právo bez upozornění vyřadit nebo upravit příspěvky, které jsou v rozporu se zákonem, používají nevhodné výrazy nebo mají komerční či reklamní charakter.

  Redakce ani provozovatel portálu Severské listy nenesou žádnou odpovědnost za obsah diskusních příspěvků. Máte-li pocit, že některé z nich jsou nevhodné nebo porušují zákon, kontaktujte, prosím, administrátora diskuse na adrese stanovsky@severskelisty.cz.


Diskuse zatím neobsahuje žádné záznamy.


Reklama

SEVERSKÉ LISTY • redakce: Dřenice 51, PSČ 53701, Czech Republic • info@severskelisty.cz
šéfredaktor: Michael Stanovský • stanovsky@severskelisty.cz, tel: +420 603 538 168

PROVOZOVATEL • Nakladatelství a vydavatelství Severské listy, IČ: 44437773

Copyright © Severské listy, 1998-2019 • Všechna práva vyhrazena • ISSN 1804-8552

Severské listy • redakce: Dřenice 51, 537 01  Dřenice, Czech Rep. • info@severskelisty.cz
šéfredaktor: Michael Stanovský, tel: +420 603 538 168

Copyright © Severské listy, 1998-2019. Všechna práva vyhrazena.

ISSN 1804-8552

cnt: 26.500.391 • onln: 5 • robot ostatni • php: 0.368 sec. • www.severskelisty.cz • 3.214.184.124
file v.20190115.000425 • web last uploaded 20190901.041847
2017:225 • 2018:140 • 2019:104