Severská hvězda na českém hudebním nebi

Gudni A. Emilsson

Z evropského severu do naší středoevropské kotliny směřuje, kromě občasných vpádů chladného vzduchu, čím dál víc vlivů, které náš život obohacují a zlepšují. Ostatně ani ten občasný proud svěžího severského vzduchu není v našem zprůmyslněném ďolíčku na škodu.

V březnu se na naší noční obloze rozzářila polární záře. Dávno před ní v roce 1999 však na našem nebi, tentokrát hudebním, vyšla a svým jasným a svěžím fluidem nás oblažuje severská hudební hvězda, hlavní dirigent Sukova komorního orchestru Gudni A. Emilsson.

Sukův komorní orchestr patří mezi naše přední hudební tělesa. Za dobu svého trvání (založen 1974) dosáhl již nemalých úspěchů, pod vedením svého zakladatele prof. Josefa Vlacha – primária Vlachova kvarteta a následně i pod vedením houslisty Josefa Suka, který je vnukem skladatele Josefa Suka, jehož jméno orchestr nese, několikrát procestoval téměř celou Evropu, koncertoval v USA, Japonsku, Hong Kongu i v Číně. Oba tito mimořádní umělci vedli orchestr především k preciznosti interpretační úrovně, dokonalé harmonické souhře, která jej dnes řadí doma i v zahraničí mezi renomovaná komorní tělesa.

Hluboké pochopení stylu kompozic autorů minulosti a současnosti spolu s muzikantskou dovedností a talentem hráčů třináctičlenného souboru dává prostor ke studiu nejen interpretačních možností náročného repertoáru, ale i pro netradiční, někdy až experimentální nároky při přednesu mistrů 20. století. Dynamický a moderní je přístup všech členů orchestru včetně mladého Gudni A. Emilssona, který mistrně navázal na uměleckou práci svých předchůdců. Agentura Sukova komorního orchestru v letošním roce rozšířila mezinárodní cyklus komorních koncertů na Pražském hradě do projektu Hudební klenoty z Prahy Evropou do světa 2000–2005, nad kterým převzala morální záštitu Česká komise pro UNESCO. Komorní orchestr tak otevřel spolupráci nejen s již renomovanými českými i světovými umělci, ale i s mladými, začínajícími a nebo méně známými interprety, které zve k umělecké spolupráci. Není pochyb, že tato činnost, která je rovněž cílem nového projektu, je více než potřebná, jak pro mladé sólisty, kteří získávají příležitost představit se v evropské kulturní metropoli, kterou Praha bezesporu je, tak i pro české publikum, které má možnost sledovat úspěchy umělců mladé generace. Nutno podotknout, že i pro členy orchestru nezůstává umělecká spolupráce s dosud neznámými kolegy bez povšimnutí a rovněž navozuje možnost srovnání, třeba i v odlišném názoru na interpretaci hraných děl, které pak celému kolektivu přináší nové pohledy, inspiraci a odvahu k hledání nových výrazových prostředků a jejich prezentaci. K této hudební diskusi je dirigent Gudni A. Emilsson skutečně tím správným partnerem.

Tak se stalo, že když se na Pražském hradě v rámci jednoho z koncertů minulého ročníku umělecky i lidsky potkali Sukův komorní orchestr a dirigent Gudni A. Emilsson, rodák z Islandu, jehož přístup k hudební práci je velmi blízký tomu, který si Sukův komorní orchestr vytyčil, začala se nová epocha bytí orchestru, mnohonásobně se rozšířil již bohatý repertoár, vyhledávají se nové skladby a ty známé se představují mladému dirigentovi v české interpretaci s maximálním respektem k jejich obsahu, vždyť kdo by lépe mohl nastudovat Dvořákovu a Sukovu serenádu nežli jejich následník – Dvořákův pravnuk a Sukův vnuk houslista Josef Suk, který s orchestrem po dlouhou řadu let pracoval. Mladý Islanďan umí bezvadně navázat na tento způsob práce a ve svém charismatickém přístupu dirigenta umí přiblížit náročnou uměleckou práci i mladému publiku, a tím si získat širší spektrum posluchačů.

Právě tato plodná spolupráce s nadaným hudebníkem, osobností ne neznámou ve světě hudby, který se stal šéfdirigentem Sukova komorního orchestru, otevřela cestu "Hudebním klenotům" z Pražského hradu do Evropy a do světa.Velkým přáním všech umělců, o kterých si spolu povídáme, je snaha přenést dnes již tradiční koncerty komorní hudby do dalších měst České republiky a rovněž je zařadit do programů koncertních turné po Evropě, Asii, a dokonce až do Japonska, USA a Latinské Ameriky, kam společně Sukův komorní orchestr s Gudni A. Emilssonem v příštím roce zavítá. I tato fakta vysoce ocenila Česká komise pro UNESCO a převzala nad tímto projektem morální záštitu. Projekt, zahájený pod taktovkou nového šéfdirigenta Gudni A. Emilssona je ceněn nejen pro svoji dramaturgii, díky které zazní doma i ve světě skutečné poklady české, evropské a světové hudby, ale je zdůrazněn jeho aspekt popularizace klasické hudby a preference mladých umělců.

Není však všechno ideální. Celý projekt stále ještě čeká na svého mecenáše, který by svým přispěním vytvořil umělcům dostatečný prostor k tomu, aby se mohl v patřičné posloupnosti času naplňovat program a cíl, který si Sukův komorní orchestr vytyčil a ke kterému směřuje v čele se svým novým šéfdirigentem.

Všichni se budou těšit přízni našich krajanů při cestách po severských zemích, která by se měla uskutečnit na jaře příštího roku. Věřme, že se Sukovu komornímu orchestru pod vedením mladého Seveřana bude dařit naplňovat záměry projektu, aby se mohl ukázat světu příslovečný um a talent českých muzikantů. Jistě to je úkol nelehký, ale Gudni A. Emilsson je na něj v plné své životní muzikantské síle a s jasnou představou jak vést Sukův komorní orchestr k dalším úspěchům dobře připraven.

Gudni A. Emilsson – třicetipětiletý umělec začal svoji hudební dráhu asi v pěti letech pod vedením svého otce. Na konzervatoři v Reykjavíku se věnoval hře na housle. Hru na klavír studoval díky stipendiu islandské vlády a Nadace Richarda Wagnera v Bayreuthu, u W. Wagenhäusera a dirigentství u W. Hüglera. Je patrný i vliv dalších vynikajících učitelů, S. Celibidache, J. E. Gardinera, Ilji Musina a dalších v Petrohradě a italské Sieně, kteří s přirozeným talentem, vytrvalostí a pílí dali Emilssonovi dobrý základ po rychlé a trvalé úspěchy. Dirigentské zkušenosti sbíral před orchestry nejen v rodném Reykjavíku, ale i v Lipsku, Stuttgartu, Tübingen, Barceloně, Plovdivu, Ósace, Yokohamě, Tokiu, Vídni, Sofii a nyní v Praze. Na soutěži v Biel/Bienne získal v roce 1992 první cenu. V roce 1994 mu Nadace Lind mu udělila titul Islandský hudebník roku, Nadace Herberta von Karajana jej označila nejlepším dirigentem a v Luganu získal 2. cenu.

Autor děkuje za poskytnutí podkladů a laskavou spolupráci ředitelce a houslistce Sukova komorního orchestru paní Ludmile Vybíralové.

Pavel Dobrovský, 1. června 2000