Píseň o snu Olava Åstesona

Olav Åsteson, jenž usnul na Štědrý večer
a probudil se až na Tři krále

O baladě píše na jiném místě PhDr. Sigrid Christieová

1.
Slyšet-li chtěl bys ji, píseň já znám
o mnohém statném reku;
jeden z nich, Olav Åsteson,
ten prospal část svého věku.
Ba, to byl Olav Åsteson,
jenž prospal tak dlouhou dobu.

2.
V den Narození kdys na lože leh,
spánek mu zmocnil se těla;
procitl až v den třináctý,
když lidé šli do kostela.
Ba, to byl Olav Åsteson,
jenž prospal tak dlouhou dobu.

3.
V den Narození kdys na lože leh,
upadl v spánek dlouhý;
procitl až v den třináctý,
když ptáčkové vzlétali z touhy.
Ba, to byl Olav Åsteson,
jenž prospal tak dlouhou dobu.

4.
Procitl teprve v třináctý den,
když slunce už hřálo pláně
osedla.l koně vraného
a jechal ke chrámu Páně.
Ba, to byl Olav Åsteson,
jenž prospal tak dlouhou dobu.

5.
S Tam u oltáře klaněl se kněz
a rozmlouval s Pánem Bohem,
Olav pak seděl u brány
a vyprávěl o snu mnohém.
Ba, to byl Olav Åsteson,
jenž prospal tak dlouhou dobu.

6.
Starci i mladíci sešli se hned
a naslouchali mu bděle,
když on tam, Olav Åsteson,
vyprávěl sny své celé.
Ba, to byl Olav Åsteson,
jenž prospal tak dlouhou dobu.

7.
V den Narození uleh jsem,
spánek mi zmocnil se těla;
procit jsem až v den třináctý,
když lidé šli do kostela.
Měsíc je jasný,
a cesty se ztrácejí v dáli.

8.
Já na oblačné výši byl
i v moři byl jsem až na dně – kdo kráčet chce v mých šlépějích,
se nezasměje tak snadně.
Měsíc je jasný,
a cesty se ztrácejí v dáli.

9.
Já na nebeské výši byl,
klesl jsem do tůně bezedné;
viděl jsem žhavých pekel žár
i rajské krajiny hvězdné.
Měsíc je jasný,
a cesty se ztrácejí v dáli.

Království mrtvých, kam sesoupil Ježíš Kristus,
aby vysvobodil zemřelé, kteří tam přebývají
a podle legendy jako první vysvobodil Adama a Evu

10.
Já přejel přes proud posvátný,
přešel i rokli šerou
a slyšel vody, však neviděl,
jak z hlubin země se derou.
Měsíc je jasný,
a cesty se ztrácejí v dáli.

11.
Nezaržal ani koník můj,
ni pes můj nezaštěkal,
nepěla ranní ptáčata,
že jsem se ticha až lekal.
Měsíc je jasný,
a cesty se ztrácejí v dáli.

12.
Já přejel, zcela unešen,
trnitou loukou mnohou;
roztrhán byl mi nachový šat,
zdrásány nehty mých nohou.
Měsíc je jasný,
a cesty se ztrácejí v dáli.

13.
Přijel jsem na most grjallarský,
ten klenul se vzdušnou výší
a zla.tem celý pobit byl
a trní měl v každé skrýši.
Měsíc je jasný,
a cesty se ztrácejí v dáli.

14.
Nad uštkne lidi, kousne pes,
býk stojí na cestě chmury:
tré tvorů je na mostě gjallarském
a všechno jsou to zlé stvůry.
Měsíc je jasný,
a cesty se ztrácejí v dáli.

15.
Pes kousne lidi; uštkne had,
býk stojí a hrozí rohy;
na mostě gjallarském zastaven
lhář byl a zrádce už mnohý.
Měsíc je jasný,
a cesty se ztrácejí v dáli.

16.
Přešel jsem přes most gjallarský,
byl jako šedá zeď,
prošel jsem strastí bažinou,
jsem toho zbaven teď.
Měsíc je jasný,
a cesty se ztrácejí v dáli.

17.
Prošel jsem strastí bažinou,
v níž nebylo dna ni kraje,
přešel jsem přes most gjallarský,
prst' umrlčí v ústech maje.
Měsíc je jasný,
a cesty se ztrácejí v dáli.

18.
Tak přišel jsem až k vodám těm,
kde modravě hoří led,
však Bůh tak řídil mysl mou,
že odvrátil jsem se hned.
Měsíc je jasný,
a cesty se ztrácejí v dáli.

19.
Pak zimní stezkou jsem se dal
jda za svou pravicí,
a kolem sebe zřel jsem ráj,
tam nad zemí zářící.
Měsíc je jasný,
cesty se ztrácejí v dáli.

20.
Tam Matku Boží viděl jsem – co dražšího zahlédnout?
"Do Brokksvalinu vydej se,
tam konat se bude soud!"
Měsíc je jasný,
a cesty se ztrácejí v dáli.

21.
Tu na jiném jsem světě byl
po mnoho zdlouhavých nocí,
a Bůh sám ví nebeský,
co lidí jsem viděl v zlé moci.
V Brokksvalinu
soud konat se bude.

22.
A spatřil jsem tam zlosyna,
zlý není tak nikdo jiný,
ten hocha nes v náručí
a brodil se záplavou hlíny.
V Brokksvalinu
soud konat se bude.

23.
Tak k muži tomu přišel
jsem, plášť jeho z olova byl – to proto, že na světě tom
duší svou v lakomství žil.
V Brokksvalinu
soud konat se bude.

24.
Pak jiné muže spatřil jsem,
jak každý z nich žhavou zem nese;
Bůh odpust' jejich zlým duším,
že pohnuli mezníky v lese.
V Brokksvalinu
soud konat se bude.

25.
Pak k dětem zase přišel jsem,
ty na ohni stály den celý;
Bůh odpust' jejich zlým duším,
že otci a matce své kleli.
V Brokksvalinu
soud konat se bude.

26
Pak k domu hanby přišel jsem
a čarodějky zřel vařit;
ty stloukaly máslo z krve,
to nechtělo se jim dařit.
V Brokksvalinu
soud konat se bude.

27.
Jak horko je v bahně pekelném,
to málo kdo na zemi zví tu,
tam pověsí kotlík s dehtem
a hodí doň zlosyna kýtu.
V Brokksvalinu
soud konat se bude.

28.
Tu od severu hnal se voj,
koně v tom trysku jen supí,
vepředu šediváč Grutte
v čele své divoké tlupy.
V Brokksvalinu
soud konat se bude.

29.
Tak od severu přišel voj,
jenž temnou chmurou se honí;
vepředu šediváč Grutte
uháněl na černém koni.
V Brokksvalinu
soud se konat bude.

30.
Pak od jihu zas přišel voj
co jízda tichá a jistá;
vepředu Michael svatý
jenž bývá po boku Krista.
V Brokksvalinu
soud konat se bude.

31.
Tak od jihu zas přišel voj,
šel za svým vznešeným cílem;
vepředu Michael svatý
přijížděl na oři bílém.
V Brokksvalinu
soud konat se bude.

32.
Tak od jihu zas přišel voj,
však neuháněl tak prudce;
vepředu Michael svatý
ten polnici třímal v ruce.
V Brokksvalinu
soud konat se bude.

33.
To byl všech duší Michael,
ten zatroubil na znamení,
že mají jít všechny duše
k onomu soudnímu dění.
V Brokksvalinu
soud konat se bude.

34.
Tu hříšné duše chvějí se
jak osika ve větru vání – a všechny ty hříšné duše
teď myslí jen na pokání.
V Brokksvalinu
soud konat se bude.

35.
To byl všech duší Michael,
jemuž i váha je dána,
by vážil ty hříšné duše,
zda hodny jsou Krista Pána.
V Brokksvalinu
soud konat se bude.

36.
Blažen, kdo tady na zemi
chuďasům obuv dá z kůže,
ten pak i stepí trnitou
jít bosýma nohama může.
Jazyk mluví
a pravdu zjeví v den soudu.

37.
Blažen, kdo tady na zemi
chuďasům dává chleba,
na onom světě bát se psů
mu nebude pak třeba.
Jazyk mluví
a pravdu zjeví v den soudu.

38.
Blažen, kdo tady na zemi
chuďasům obilí dává;
ten na mostě gjallarském
býkova rohu se neobává.
jazyk mluví
a pravdu z jeví v den soudu.

Andělé svinují koberec snů

39.
Blažen, kdo tady na zemi
chuďasy teple šatí;
ten na onom světě ledovců
se nebude musit báti.
Jazyk mluví
a pravdu z jeví v den soudu.

40.
Starci i mladíci sešli se
tam a naslouchali mu bděle,
když on tam, Olav Åsteson,
vyprávěl sny své celé.
Olave Åstesone, vstaň,
už prospal jsi dlouhou dobu!

O. F. Babler

květen 1999