19. setkání Čechů a Slováků ve Skandinávii 2001

Ve dnech 24. až 27. května 2001 se uskutečnilo již 19. krajanské setkání ve Skandinávii. Blízkost řeky Tidan s půjčovnou kanoí, krásně zelené a rozkvetlé okolí, kde se bylo možno projet i na koních jistě přispěly k dobré náladě a spokojenosti všech zúčastněných. Pobyt zpříjemnila i hudba Vlado Hronce. Přítomní byli hosté z velvyslanectví a pan Zdeněk Lyčka z Českého centra ve Stockholmu. Z České republiky přijela paní Eva Střížovská, šéfredaktorka Českého Dialogu a badatelé z Univerzity v Olomouci. Zajímavá byla diskuse o změnách týkajících se občanství v obou zemích, mnoho krajanů jistě vítá zvláště novou změnu švédského zákona, která má od poloviny letošního roku umožňovat dvojí občanství. O změnách v české legislativě velmi dobře informovala paní Věra Jarešová z velvyslanectví ve Stockholmu. Zde se jedná hlavně o ty občany, kteří pozbyli státního občanství u nás doma v období od 25. února 1948 do 28. března 1990.

V sobotu odpoledne byl pro návštěvníky uspořádán v redakci Otakara Štorcha pořad současné naší poezie. Pavel Mrázek, Otakar Štorch a Jana Witthedová recitovali z vlastní tvorby. Viola Lyčková, Jana Witthedová a Viktor Novák přednesli poezii básníků z vlasti.

Níže si můžete přečíst několik ukázek z tvorby přítomných básníků.

Jana Witthed: Oči

Kmen stromu
drsná krása kůry
a špičky mých prstů
Kmen stromu
cit dlaně
A mrtvé slzy
tmavých brýlí
Vnímám chlad listu
měkkost trávy
Však krajina?
Už navždy
jsem ji minul
v mé věčné tmě
ty oko obrácené dovnitř
Mé leklé oko
zbytečné oko
Co je barva
a jaký lesk?!
Rachot odehnal
i ozvěnu mou kdysi průvodkyni
městem
Tak ruka
drtí
bílou hůl
Vztekle
ji drtí
a já
škobrtám dál
chytajíce se
vašich rukou
šatů i životů
Někdy smím
poznat
hebkost vašich spánků
vyvýšeninu tváře
vrásčitost čela
tvar nosu
A vy?
Obyčejně
jste spěch
a pachuť
letmých
soucitů
Já jdu
drtím
bílou hůl
a myslím
na ptáky
svobodu
a nenapravitelnou
samotu
mých leklých očí

Otakar Štorch: Sen s mladým Wertherem

Řekni mi
nejsněžnější můj zajíčku
s pleti bílé květiny
řekni mi třeba Ne
ale jen
prosím jen naoko
když pokouším tvé rozpaky
svými intimními progresy
Pravda Láska Vzrušení

Cožpak nelze
onu zvláštní třešeň bledou
s masem v purpuru
naroubovat
na pouštní kaktus
s útrobou
tak žízní před tebou
vprahle bílou?
Následně
nepochybuj
oba dva s růžovou dřeni
bychom byli
a to
na časy věčné

Dva psi
Pavel Mrázek
řekli mu
Lehni
a on si lehl
řekli mu
Sedni
a on si sedl
sotva si lehl
řekli mu
Popros
a on prosil
řekli mu
Přines
a on nosil
jakoby prosil
řekli mu
číhej
a on číhal
řekli mu
Hlídej
a on hlídal
a ještě číhal
kdy přišel čas
hodili kost
tvrdou a vyschlou
žrádla až dost
Šel kolem líný pes
bez pána zíval
ucítil kost
sliny
a v břichu zlost
na psa co číhal
a kost si hlídal
zaštěkal
a zmizel v prachu ulice
Pes co si lehl sedl a prosil
číhal a nosil
hlídal
svou vyschlou kost
necítil zlost
na psa co zíval
jen z prachu ulice mu zvlhly oči
smutně se díval
a v duchu zíval

Pro Britské listy napsala Jana Witthed, 1. března 2001
převzato s laskavým svolením autorky