Anticenu Skřipec za nejhorší překlad roku na veletrhu Svět knihy dostal detektivní román Slepá skvrna norského autora Torkila Damhauga. Do češtiny ho přeložili Miluše Juřičková a Štěpán Lichorobiec a vydala ho Jota. Skřipec udílí každoročně Obec překladatelů, která letos dostala sedm návrhů. Ve svém verdiktu porota přihlédla i k „pochybným překladům, které vyšly v posledních pěti letech a zatím unikly kritické pozornosti“. Překlad Damhaugovy knihy již počátkem roku ostře kritizoval článek na serveru www.iliteratura.cz. Samo nakladatelství kritiku přijalo a za nekvalitní přípravu překladu se čtenářům omluvilo. „To je jistě třeba ocenit; nicméně tento jeho produkt se vyznačuje řadou znaků, které v oblasti solidního vydávání překladové literatury omluvitelné nejsou,“ uvedla porota. Výsledný český text se podle porotců na řadě míst jeví jednoznačně jako těžko přijatelný („Až se divím, že Viken taky nebyl odejit do čistírny.“), a občas až směšně („Nechce se věnovat hospodářství, ale je tam přirostlý.“, „Odložila si kozačky do stativu.“, přičemž správně přeloženo by bylo „do botníku“). Překladatelé často poškozují své úsilí úpornou doslovností, která velmi narušuje přeložený text a mimo jiné svědčí o chabé znalosti norské idiomatiky („Neposílají nám zrovna nejostřejší břitvy v šuplíku.“, kdy přirovnání v původním jazyce znamená špičky ve svém oboru, odborníky na svém místě). K nedostatkům textu patří i chyby gramatické povahy a množství nezkorigovaných tiskových chyb. „Česká verze, v jaké tato v originálu nesporně kvalitní severská detektivka vyšla, jí nepochybně velmi citelně ublížila,“ uzavřela svůj verdikt porota.
ČRo (Radio Praha), 19. května 2012
Velice se všem čtenářům omlouváme za nekvalitní zpracování titulu Slepá skvrna, který naše nakladatelství vydalo v edici NORD KRIMI v závěru minulého roku. Jako profesionálům nám není současná diskuze kolem knihy lhostejná a chceme se k tomuto problému postavit čelem. Knihu vykazující velké nedostatky v překladu i redakčním zpracování v současné době stahujeme z trhu a připravujeme její kompletně opravené a upravené vydání, které vyjde na podzim tohoto roku. Současně všem čtenářům, kteří budou mít zájem, nabízíme možnost výměny tohoto titulu za stejný opravený nebo jiný z produkce našeho nakladatelství ve srovnatelné cenové relaci.
Jsme velké a mezi laickou i profesní veřejností známé nakladatelství, které má za sebou více než tisíc vydaných a kvalitně zpracovaných knih známých a oceňovaných autorů, o to víc nás tedy mrzí, k čemu došlo v případě knihy Slepá skvrna. Všem čtenářům se proto ještě jednou omlouváme a věříme, že je toto ojedinělé selhání odpovědných pracovníků našeho nakladatelství neodradí od četby dalších knih z naší produkce.
informace Nakladatelství JOTA
Torkil Damhaug, foto © Fredrik Arf
Liss žije v Amsterodamu, když ale její sestra Mailin náhle zmizí, vrací se prvním letadlem domů do Osla. Sestry od dětství sdílely společné zážitky stejně jako místa, kam utíkaly, když jim bylo smutno. Za zmizením Mailin, která pracovala jako psychoterapeutka, se skrývá tajemství. Jakou roli v něm hraje dvanáctiletý Jo, který se rozhodl skončit se svým životem?
Slepá skvrna je vyprávěna v dramatickém tempu, které bere dech. Jde o napínavý příběh plný krutosti, jež si může člověka a jeho nitro podmanit a ovládnout veškeré jeho chování. Čtenář prochází řadou různých prostředí, podsvětím v Amsterodamu, opuštěnou chatou v hlubokých norských lesích a především drahou psychiatrickou ordinací v nejlepší čtvrti Osla. Nevyhne se ale ani policejnímu pátrání, které musí brát ohled na celebrity, takže vrah je jako obvykle rychlejší. Příběh ozvláštní dokonce milostná aférka osamělého policejního vyšetřovatele s emancipovanou lékařkou ze soudní patologie. A přesto je to detektivka neobvyklá, do níž je zakomponováno například také téma drog, incestu či anorexie. Jde o perfektní psychologickou studii člověka, která svědčí o tom, že zraněná duše je nezhojitelná. Damhaug umí přesvědčit čtenáře, že případ je pravdivý, nebo – což je ještě horší – pravděpodobný kdekoli na světě.
Román Slepá skvrna je v pořadí pátým Damhaugovým titulem, prostřednictvím knižních klubů ho četlo šedesát tisíc norských čtenářů a velmi pozitivní hodnocení vyslovila i kritika.
Torkil Damhaug se narodil v roce 1958 v Lillehammeru, vystudoval antropologii a literární teorii na univerzitě v Bergenu. Než se pustil do studia medicíny, potuloval se podle vlastních slov po Francii a živil se příležitostnou prací. Řadu let působil jako psychoterapeut a psychiatr, jeho literární debut vyšel roku 1996, nyní žije jako spisovatel na plný úvazek v městečku Lørenskog nedaleko norského hlavního města. Jeho knihy zaznamenaly výrazný zahraniční úspěch, byly přeloženy do němčiny, francouzštiny, ruštiny, holandštiny, polštiny a turečtiny.
informace Nakladatelství JOTA
Torkil Damhaug: Slepá skvrna (Døden ved vann), přeložili Miluše Juříčková a Štěpán Lichorobiec, Nakladatelství JOTA Brno, počet stran: 424, vyšlo: podzim 2012, ISBN: 9788072179374, doporučená cena 348, na Internetu od 290 Kč
v Severských listech publikováno
Průměrná známka: 1,50 • hodnoceno: 12 ×
Klikněte na známku:
Obsah článku nemusí nutně vyjadřovat názor redakce.
Autoři příspěvků odpovídají za obsah, ručí za uváděné informace a za to, že jejich příspěvek nporušuje Autorský zákon. Uveřejněné materiály podléhají platnému Autorskému zákonu. Převzetí článků je možné pouze s vědomím redakce.
Nejlepší způsob, jak kontaktovat autora článku, je zaslání e-mailu na stanovsky@severskelisty.cz.
Upozornění:
• Diskuse je částečně moderovaná. Vyhrazujeme si právo bez upozornění vyřadit nebo upravit příspěvky, které jsou v rozporu se zákonem, používají nevhodné výrazy nebo mají komerční či reklamní charakter.
• Redakce ani provozovatel portálu Severské listy nenesou žádnou odpovědnost za obsah diskusních příspěvků. Máte-li pocit, že některé z nich jsou nevhodné nebo porušují zákon, kontaktujte, prosím, administrátora diskuse na adrese stanovsky@severskelisty.cz.
Zobrazeno 6 diskusních příspěvků.
jméno: Otakar Franczyk (autor příspěvku zadal svůj e-mail) | [18.6.2012 – 17:00] |
Přečetl jsem si v Severských novinách se zájmem článek o ceně za nejhorší překlad roku Skřipec, který udělila letos Obec překladatelů publikaci SLEPÁ SKVRNA (Døden ved vann), která vyšla u nás v nakladatelství JOTA. K tomu bych chtěl sdělit následující:
Tuto knihu jsem nečetl a ani číst nebudu. Detektivní žánr mi je dost odtažitý, i když jsem přeložil a publikoval několik povídek v jeho duchu. Chtěl bych ale sdělit, že podle mého pozorování tu hrají roli i jiné faktory pro udělení skřipce, než je hodnota překladu. Kdyby Obci překladatelů šlo skutečně jen o hodnotu překladu, nemohl by u nás vyjít zfušovaný překlad Josefa Vohryzka románu A. Strindberga RÖDA RUMMET, který u nás vyšel v nakl. ODEON v r. 1990 pod špatným překladem názvu Červený pokoj v redakci Zbyňka Černíka a s doslovem Františka Fröhlicha, který se rád pasuje na znalce veškerých severských literatur a jazyků.
Kdyby tu též nehrály roli partikulární zájmy, nenapsala by Dagmar Hartlová recenzi do časopisu Tvar na můj překlad, která se kromě poukazování na mé skutečné chyby množí i nepravdivými výroky, které jsou často v rozporu i s poznámkami uvedenými ve švédském originále. A tuto tak zvanou recenzi si dala tato paní dokonce na internet mezi své zásluhy, jako vyučující švédštiny na Karlově univerzitě.
Můj kritický článek na příslušné diskusní webové stránce Karlovy univerzity byl správcem vždycky smazán, ačkoli na německé a švédské webové stránce tento článek je. Jedná se tedy u nás o cenzuru, a to i v době, kdy Filozofická fakulta FFUK vyhlásila rok proti cenzuře. Otakar Franczyk
jméno: Honza (autor příspěvku zadal svůj e-mail) | [24.6.2012 – 01:26] |
Tak mám takový dojem, že tu od někud kape závist a zášť. No nešť, to je problém pisatele.
Snad jen na okraj - diskusní příspěvek jsem četl a číst budu. Když chci do něčeho mluvit, chci být také v obraze.
John Suomec
jméno: Honza (autor příspěvku zadal svůj e-mail) | [24.6.2012 – 01:31] |
Jo, ještě něco. Když už mluvíme o Skřipci za nejhorší překlad, termín "tyčový kostel" jsem poprvé (a naposledy) četl v článku pana Franczyka v Severských listech www.severskelisty.cz/krasy/kras0048.php. Všude jinde (včetně slovníků) se uvádí "sloupový kostel" aneb "stavkirke". Tak teď nevím, zda by měl autor článku dostat Skřipec za tyčový kostel - nebo všichni ostatní za sloupové kostely. No, možná jde o ostravský dialekt.
John Suomec
jméno: Otakar Franczyk (autor příspěvku zadal svůj e-mail) | [25.6.2012 – 16:52] |
Slovo ?stav? znamená norsky a švédsky ?tyč?, německy ?Stab?. Kdo to neví, může se podívat do slovníku. Skok tyčí se norsky řekne ?stavhopp?. To ale neznamená, že ty kostely jsou ze samých tyčí. I prkna a sloupy tam jsou. Jde ale o to, že veškerý materiál ze dřeva je na nich ve svislém stavu. Výraz ?sloupový kostel? je zřejmě z angličtiny, po níž se nyní všemožně opičíme. U nás atribut ?sloupový? vzbuzuje dojem něceho slavnostního, o což v tomto případě nejde, třeba ?sloupová síň? atd. Člověk by měl též někdy používat hlavu a ne se jen opičit po pochybných autoritách. Tolik na vysvětlenou Otakar Franczyk
jméno: Honza (autor příspěvku zadal svůj e-mail) | [25.6.2012 – 23:25] |
Ctím odbornou fundovanost a znalosti dějin architektury pana Franczyka. Přesto si dovoluji oponovat, podle mne je vždy vhodné používat termíny, které jsou všeobecně zavedené, všichni je znají, používá je odborná literatura a jsou v encyklopediím. Vymýšlet něco jiného a neznámého mi připadá jako zbytečná snaha po originalitě a tak trochu narcismus. Něco jiného jsou překlady literatury. I zde by ale měl překladatel ctít styl původního textu. Jestliže autor použil netradiční termín, měl by být i v překladu termín netradiční. Ale tak to už u některých překladatelů chodí. Někdo si originalitou zajistí slávu, jiný ne. U jiných překladatelů pak lze pozorovat zatrpklost a zneuznání jejich genia.
Howgh. John.
jméno: Otakar Franczyk (autor příspěvku zadal svůj e-mail) | [27.6.2012 – 20:14] |
Tady nejde o originalitu ani o narcismus. Jde o čistě jazykovou záležitost. Pojem ?sloupový kostel? není v lexikonech dosud příliš vžitý. Horší to je s pojmem ?Červený pokoj?. Toto sousloví je překladem Josefa Vohryzka názvu románu A. Strindberga ?Röda rummet?. Chyba je tady v tom, že se jedná o extrovní salonek restaurace, kterému se u nás ?pokoj? neříká. U nás je ?pokoj? pouze součástí obytn=ho prpstoru. A pojem ?Červený pokoj? je daleko více uveden v lexikonech, příručkách a knihovnách. Je proto dobré v chybě nadále pokračovat nebo chybu kritizovat a následně napravit? To ostatně není jediná chyba, které se při překladu Josef Vohryzek dopustil. Zřejmě na tento překlad nestačil. Název ?Červený pokoj? se objevil už v překladu, který vznikl před více než sto lety. Jaké však měl pojem ?pokoj? tenkrát významové pole, nevím. Nutno dodat, že v název překladu románu téhož autora ?Götiska rummen?, který překládal Zbyněk Černík, a zní ?Gotické pokoje? je rovněž chybný, neboť i tam jde o extrovní salonky restaurace. Zdá se, že Obec překladatelů buď neví či nechce vědět o chybách některých svých členů anebo že má pro různé lidi různý metr. Otakar Franczyk
Zobrazeno 6 diskusních příspěvků.
SEVERSKÉ LISTY • redakce: Dřenice 51, PSČ 53701, Czech Republic • stanovsky@severskelisty.cz
šéfredaktor: Michael Stanovský • michael@stanovsky.eu, tel.: +420 603 538 168
PROVOZOVATEL • Nakladatelství a vydavatelství Severské listy, IČ: 44437773
Copyright © Severské listy, 1998-2024 • Všechna práva vyhrazena • ISSN 1804-8552
Severské listy • redakce: Dřenice 51, 537 01 Dřenice, Czech Rep. • stanovsky@severskelisty.cz
šéfredaktor: Michael Stanovský, tel.: +420 603 538 168
Copyright © Severské listy, 1998-2024. Všechna práva vyhrazena.
ISSN 1804-8552