Severské balady

Škoda, že pan František Ladislav Čelakovský neviděl do budoucnosti a neznal překlady germanisty Ladislava Hegera. Mohl by změnit názor, že slovanský odkaz má být prezentován ve slovanském jazyku a germánský odkaz v jazyku germánském. Mohl by sepsat kromě Ohlasů písní českých a ruských i Ohlasy písní dánských, norských, švédských či islandských.

Přesto však o nic ochuzeni nejsme a musíme se pochlubit, že čeština se stala třetím jazykem (po angličtině a němčině) na světě v němž byly vydány v obsáhlém výboru severské balady, nejvýznačnější žánr severské literatury.

Balady, epické básně zpívané k tanci, byly nejrozšířenějším žánrem středověké Skandinávie a dávají s vtipem, humorem i moudrostí nahlédnout do života a zábavy tehdejších Seveřanů, rytířů i prostých lidí. Koncem roku 2000 vyšel v pražském nakladatelství Aurora rozsáhlý výbor ze severských (dánských, faerských, islandských, norských a švédských) balad. Z pozůstalosti vynikajícího překladatele Ladislava Hegera je vydali Helena Kadečková, Ondřej Burián a Marie Novotná, která také nádavkem přeložila několik balad žertovných.

V oblasti vzniku romantismu se intenzivně sbíralo, zapisovalo, upravovalo a vydávalo. Že bylo co, je zásluhou středověké obliby řadového tance. A tak byl skald – dvorský básník, deklamující aliterační poesii v přísném metru, nahrazen pěvcem balad. Text těchto balad byl, pravda, poněkud jednodušší, ale tanečnímu reji přátelštější.

Není proto divu, že se balady staly jedním z nejvýznačnějších žánrů severské literatury. Na vrcholu popularity se slunily ve 13. a 14. století, pouhých 100 let po té, co do Skandinávie dorazily z Francie přes Německo či Anglii a Skotsko. O velikosti jejich slávy svědčí přes tři tisíce variant pěti set balad sesbíraných jen v Dánsku.

Balady se liší tématikou námětů i zemí původu. Dánské jsou převážně rytířské a historické, norské zase pohádkovější a legendárnější (šlechtu jim vybili Dánové a mor). Ve Švédsku, kde rytířství nebylo nikdy tak významné, se zprvu zpívalo hlavně o únosech nevěst a postupem doby i o přectnostných legendárních pannách. Hrdí Islanďané měli vytříbenou aliterační poezii, nad formálně rozvolněnými baladami ohrnovali nos. Balady tam také utrpěly zákazem tance, který pro jistotu počátkem 12. století vyhlásil jeden z tamních biskupů. A na Faerských ostrovech se udržely živé dodnes.

Kniha Ladislava Hegera obsahuje 125 severských balad. Sedm žertovnějších balad přeložila také Marie Novotná, tak se stal výbor ještě reprezentativnější. Přečíst si zde můžete Dceru pana Töra z Vänge, předlohu pro film Pramen panny Igmana Bergmana. Méně intelektuáně, řekněme až dadaisticky ladění čtenáři, ocení žertovný oddíl, zejména Baladu naruby z nichž uvádíme ukázku:

Zvláště pak s ohledem na již zmiňovaného Erbena nelze opomenout i jím zpracovaná témata Vodníka či Svatební košile. Překvapivé je jen, že dánský vodník nemá botky rudé, a v garderobě dává přednost kombinaci tradiční zelené se žlutou. V Norsku je pak dokonce zahubitelný hrou na harfu.

Rovněž k nebožtíkům k životu pláčem snoubenky přivolaným je české prostředí milosrdnější, alespoň v tom, že je nenutí vláčet s sebou všude rakev.

Pokud by měl někdo pocit, že se jedná o soubor naivních říkanek vhodných tak k předškolní výchově, dovolíme si zacitovat z balady Havran, zpracovávající poměrně neotřele téma odevzdání prvního potomka za jistou protislužbu:

A to je skutečně všechno, žádný dějový zlom nenásleduje, snad kromě refrénu -Pozdě večer létají havrani-. A podobnou, pro středoevropany poněkud temnější poetikou, se skví i mnoho balad o shánění nevěst – a následujících vendet přes čtyři kolena.

Souhrnně řečeno, jde o nepostradatelných 300 stran veršů pro milovníky středověku, vikingů, fantasy a black metalu norského ražení. Pro posledně jmenované s poznámkou, že navzdory bohaté inspiraci severskou mytologií má křesťanská tématika přeci jen navrch.

podle recenze Jaromíra Kopečka uveřejněné na Neviditelném psu, 26. června 2001

---

Severské balady

Z pozůstalosti překladatele Ladislava Hegera připravili Helena Kadečková, Ondřej Burián a Marie Novotná. Vydala Aurora v roce 2000, vydání první, za finanční podpory Nadace Český literární fond, Praha, Danish Literature Information Centre, Kodaň, Norwegian Literature Abroad, Oslo a The Swedish Institute, Stockholm.

Vázané, 320 stran, 350 Kč, ISBN 80-7299-018-7

Kniha je k dostání ve „všech dobrých knihkupectvích“, naše čtenářka paní Helena Prokopová ji naposledy viděla v knihkupectví Maťa v Opletalově ulici v Praze

---

Ladislav Heger

(3. února 1902 Nyklovice u Žďáru nad Sázavou – 18. ledna 1975 Praha)

Germanista a nordista, filolog, překladatel z němčiny, dánštiny, nizozemštiny a staroislandštiny. Ve 20. letech studoval germanistiku na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze a poté na univerzitách v Kodani a Berlíně. Od roku 1927 vyučoval němčinu a češtinu na středních školách v Praze. V roce 1931 začal působit nejprve jako lektor dánštiny a v letech 1937-39 a 1945-48 jako docent germanistiky na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Od roku 1948 pracoval v Univerzitní knihovně v Praze, zároveň byl v letech 1955-62 docentem na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci. Publikoval řadu odborných studií z oblasti germanistiky a nordistiky v domácím i zahraničním odborném tisku, byl vedoucím autorského kolektivu Slovníku spisovatelů – Dánsko, Finsko, Norsko, Švédsko, Island, Nizozemí, Belgie (1967). Věnoval se překládání hlavně ze staroislandštiny a česká nakladatelství mu vydala překlady staroislandských mytologických a hrdinských básní: Edda (1962), Sága o Grettim (1957), výbor Staroislandské ságy (1965) a Ságu o svatém Olavu od Snorriho Sturlusona (1967). Severské balady (Aurora Praha 2000) pocházejí z Hegerovy pozůstalosti.