XI. dny evropského filmu

Evropské národní kinematografie se jedna od druhé liší, o tom není pochyb. Proč však kolem sebe tak často slyšíme mluvit o evropském filmu? Americký film (nejen) díky své průmyslové a technické vypracovanosti v různých obdobích více či méně s úspěchem konkuroval kinematografii evropského kontinentu. Snahou evropských filmařů tedy bylo vytvořit kompaktní svazek, který by byl schopný udržet se vedle hollywoodských produkcí a Americe konkurovat. Navzdory různorodosti, kterou v Evropě nalézáme, objevuje se zde řada elementů sjednocujících. V jednotlivých částech Evropy existuje podobné kulturní ovzduší a sociohistorický kontext. Ale v duchu rčení „jiný kraj, jiný mrav“ nebo „kolik lidí, tolik názorů“ můžeme s jistotou říci, že i půvab „evropského kinematografického svazku“ spočívá právě v jeho rozmanitosti a pestrosti. A jak široká až může škála tohoto spektra být, se sami snadno přesvědčíte už po jedenácté na přehlídce evropského filmu.

Se současným evropským filmem jsme se mohli v březnu seznámit v pražských a brněnských kinech. A část z obsáhlé přehlídky viděli i diváci v Olomouci, Plzní a Chebu.

Celkem bylo uvedeno 43 celovečerních a 16 krátkých snímků. Některé filmy přijeli představit tvůrci osobně – například norský režisér Bent Hamer představil v předpremiéře norsko-švédský film Povídky z kuchyně (do distribuce přijde 22. dubna). Řada filmů má na svém kontě již několik cen. Mezi nejúspěšnější snímky patří finská Jízdenka do Mombasy (režiséra Hannu Tuomainena) či norsko-švédské Povídky z kuchyně (režie Bent Hamer). Z dalších severských filmů bych ráda upozornila na estonsko-finský film Jména v mramoru (režie Elmo Nüganen), švédsko-dánsko-norskou koprodukci Lilja 4ever (režie Lukas Moodysson) a na dánský Monin svět (režie Jonas Elmer).

Alžběta Štollová, 10. dubna 2004