Ruská výprava Arktika 2007

Výzkumná loď Akademik Fjodorov 

Atomový ledoborec Rossija

Ruská miniponorka Mir

Miniponorka na dně moře
v oblasti severního pólu

Miniponorka na dně moře
v oblasti severního pólu

Mechanická ruka ruské miniponorky
umísťuje ruskou vlajku na dno
Severního ledového oceánu
v místě severního pólu.
foto čtk, AP, Reuters, archiv

Rusové letos vypravili do polárních oblastí expedici Arktika 2007. Měla za úkol dosáhnou severního pólu a tam učinit něco, před čím si zbytek světa sedne na zadek.

Ale hlavní důvod je jiný. Pod mořským arktickým dnem jsou nepřeberné zásoby nafty a plynu – a každý by jej chtěl těžit. Je třeba zabrat zlatokopecký clajm. Jenomže to není tak jednoduché. Na základě úmluvy OSN o mořském právu z roku 1982 musí třeba prokázat, že na to má právo. Že mu to území „podle přírody“ patří. Mezinárodní úmluva totiž stanovuje jen 12 mílovou zónu teritoriální příslušnosti k přilehlé souši a 200 mílovou ekonomickou zónu, ve které má příslušný stát výhradní těžební práva. Ale na severní pól je mnohem dále.

Ruská polární výprava na lodi Akademik Fjodorov, které prorážel cestu atomový ledoborec Rossija, dosáhla 1. srpna 2007 severního pólu.

Nebyla to první letošní ruská arktická výprava. Na jaře výzkumný tým na ledoborci Rossija zkoumal kontinentální šelf v severním ledovém oceánu. Podle svých slov zjistil, že tento šelf je součástí kontinentální desky, která je obecně nazývána sibiřskou. Výsledek prý „překvapil“ vědce samé – Rusko si může činit nárok na území srovnatelné s rozlohou Německa, Francie a Itálie dohromady.

Proto Rusové vypravili i druhou expedici.

Pod severním pólem

Loď „Akademik Fjodorov“ byla vybavena dvěma miniponorkami „Mir 1“ a „Mir 2“. První pokusné ponoření bylo asi 76 kilometrů severně od Země Františka Josefa, kde teplota vody byla -1 ºC do hloubky 1311 m.

„Naostro“ se pak ponořily v oblasti severního pólu v neděli 29. července 2007. Dna Severního ledového oceánu dosáhly v hloubce 4261 metrů pod hladinou. Ruská média okamžitě citovala vedoucího expedice Artura Čilingarova, mimo jiné i člen ruského parlamentu. Čilingarov výkon přirovnal k pokoření Měsíce Američany. „Stejně jako američtí astronauti i naši polárníci umístili svou národní vlajku na místě přistání,“ oznámila odpoledne rozhlasová stanice Echo Moskvy. V zahraničí tyto snahy Moskvy vyvolaly značné obavy. I sám Čilingarov označil vlastní expedici Arktika 2007 za „drzou“, nicméně to prohlásil se značným uspokojením. „Arktida vždycky byla ruská a takovou zůstane,“ zdůraznil poslanec. „Pokud se to někomu nelíbí, ať se ponoří do hloubky 4300 metrů a zkusí tam něco umístit.“

Ve druhé miniponorce byli i dva cizinci – australský vědec Michael McDowell a švédský miliardář Frederik Paulsen, který za pár hodin pod vodou zaplatil tři miliony dolarů.

Nejriskantnější nebylo pro miniponorky ponoření, ale cesta zpět z čtyřkilometrové hloubky. I když je v oblasti severního pólu moře zčásti volné, nemusí být jednoduché najít místo na vynoření. A v tom osádkám miniponorek nikdo nepomohl, musely si samy najít v pohybujícím se ledu volné místo pro vynoření.

Rusové umístili na dně Severního ledového oceánu státní vlajku, která byla vyroben z titanu, aby v nehostinném prostředí dlouho symbolizovala, že tato část mořského dna patří Moskvě.

Nezávislí ruští vědci však upozornili na to, že vlastní ponoření na severním pólu nemá s těžbou ropy mnoho společného. Ropa se nachází jinde. Viktor Poselo z ruského Institutu geologie a minerálních zdrojů například tvrdí, že odebrané vzorky ze dna v oblasti severního pólu nemají k požadavku Ruska na rozšíření hranic žádný vztah a nejsou ani nijak vědecky hodnotné.

Takže šlo vlastně spíš o propagační akci a dokázat něco první. V podstatě potěšující zpráva, která vzdává hold starým polárníkům, kteří také nedobývali pól kvůli nerostnému bohatství.

Pod americkým dohledem

Že šlo především o strategickou výpravu, potvrdili Rusové sami sobě. Ruský časopis Vzgljad to ve svém článku z 27. července 2007 popisuje takto: „Velká expedice Arktika 2007 upoutala pozornost všech zemí, které si dělají nároky na území arktického šelfu. Ruští specialisté, kteří prováděli průzkumné práce, se dozvěděli, že jsou pečlivě sledováni, mimo jiné USA. Americké výzvědné letadlo se podařilo vyfotografovat, jak oznámil televizní kanál Zvěsti.“ „Výzkum bedlivě sledují z této strany Arktidy, a to také z výzvědných letadel NATO,“ oznámil zpravodaj TV Zvěsti.

Ropné vrty prý již brzy

Rusové ale nechtějí zůstat jen u vlajky pod severním pólem. Ředitel Murmanské mořské paroplavby Alexandr Medvěděv přiznal, že Rusko je schopno z technického hlediska začít v Arktidě velmi brzy hloubit ropné vrty. Jeho podřízení, specialisté na dobývání ropy v polárních oblastech, již připravili plán na získání nerostného bohatství. K tomu bude nutné přestavět atomový dopravní ledoborec „Sevmorpuť“, který drtí led do tloušťky jednoho metru, na plovoucí vrtnou soustavu. Vedení severodvinského závodu „Hvězdička“ již slíbilo, že tyto úpravy plavidla dokáže realizovat nejdéle za 18 měsíců. Možná i dříve. Poté by atomová soustava „Sevmorpuť“ začít vrtat do dna.

Zdroje a citace

Neviditelný pes, 18. srpna 2007
Články v LN (Petra Procházková a zpravodajství světových agentur) 29. června 2007, 30. července 2007, 3. srpna 2007, 9. srpna 2007, 13. srpna 2007
TÝDEN.cz, 19. srpna 2007, www.tyden.cz
Server o spolupráci s Ruskem i-ru.cz, (Britské listy, Globalresearch.ca), 29. července 2007, i-ru.cz
Časopis Vzgljad, 27. července 2007, www.vz.ru

Michael Stanovský, 15. srpna 2007