Lesk a bída válečné lodi Vasa

Bitevní loď Vasa
chlouba švédského námořnictva

Stačil nevelký závan větru…

Při záchanných pracech byly nalezeny
i ostatky námořníků

Model lodě v muzeu

Loď Vasa v muzeu

Bohatá výzdoba lodui

Bohatá výzdoba lodi

Sochy byly původně polychromované
 
Na Djurgardenu naleznete
i další muzea a také slvný Skansen
foto Vasamuseet, M. Stanovský a archiv

Bitevní loď Vasa je pro Seveřany připomínkou jejich někdejšího evropského velmocenství, a tím i národní chloubou, jejíž záchranu přesně před čtyřiceti lety sledovalo celé Švédsko bez dechu a mnohdy s dojetím.

10. srpna 1628 vyplulo několik královských válečných lodí ze stockholmského přístavu. Největší z nich byla nově postavená Vasa, pojmenovaná po vládnoucí dynastii. Na znamení slavnostní události byla vypálena salva z postranních děl lodi. Když se mohutná loď pomalu blížila ke vstupu do přístavu, zvedl se prudký vítr. Vasa se naklonila na bok, ale znovu se vzpřímila. Další závan větru ale položil loď na bok. Otevřenými otvory pro děla se nahrnula voda. Vasa klesla ke dnu a vzala s sebou nejméně 30, možná až 50 ze 150 členů posádky.

Několik století si všichni mysleli, že s Vasou je nadobro amen a potkal ji osud jiných dřevěných lodí, které zlikvidovala sášeň lodní (Teredo navalis), odporný mlž připomínající červa a živící se dřevem. Jenže v Baltu je voda poloslaná a pro sášeň je moc sladká.

V padesátých letech minulého století, 333 let po této tragické události, si to uvědomil i Anders Franzén, soukromý hledač vraků. Už od dětství ho fascinovaly vraky potopené v blízkosti domu jeho rodičů, v ostrovním moři u Stockholmu. Umanul si, že vrak lodě Vasa najde. Strávil v archivech, knihovnách a na vodní hladině v polovině minulého století plných pět let, než mohl v roce 1956 s jistotou konečně prohlásit, že Vasu našel. Jak se ukázalo, překvapivě dobře zachovalá loď ležela v hloubce třiceti dvou metrů.

Po několikaleté přípravě byla 24. dubna 1961 Vasa vytažena na hladinu. Dodnes se to považuje za triumf švédské „vyprošťovací“ techniky. Dalším úkolem bylo loď zachovat. Dubové dřevo, které je dlouho ve vodě, se vysušením ničí, většinou popraská a rozpadne se na kousky. Loď byla nejprve postřikována vodou a experti vypracovávali nejvhodnější metodu pro její konzervaci. Nakonec zvolili za ochranný prostředek polyetylenglykol, ve vodě rozpustný voskový produkt, který pomalu prostupuje dřevem a nahrazuje vodu. Konzervace prostředkem polyetylenglykolem se prováděla mnoho let. Bitevní loď byla veřejnosti zpřístupněna v novém muzeu roku 1990, muzeum bylo slavnostně otevřeno, jak už je na Severu zvykem, za přítomnosti krále Carla XVI Gustafa.

Společně s lodí Vasa bylo vytaženo i přes 14 000 dřevěných předmětů včetně 700 soch. Každý dřevěný předmět byl ošetřen podobně jako vlastní loď a byl vrácen zpět na své původní místo na lodi. Bylo to jako poskládat obrovskou skládačku. Válečné lodě ze 17. století nebyly totiž jen válečnými stroji, byly to plovoucí paláce. Na zachráněných sochách jsou stopy po pozlacení a malbě. Moderní analýzy ukazují, že byly natřeny křiklavými barvami na červeném pozadí. Sochy zobrazují lvy, biblické hrdiny, římské vladaře, mořská stvoření, řecké božstvo a mnoho dalšího. Měly oslavovat švédského panovníka a vyjadřovat jeho sílu, kulturu i politické ambice.

Mezi bahnem a kalem na dně lodi Vasa našli záchranáři i šest plachet, které nebyly v době neštěstí rozvinuty. Jsou to nejstarší dochované plachty na světě. Po vylovení a očištění byly křehké jako pavučina.

Nová nebezpečí

Údržba a péče o loď Vasa je dlouhotrvajícím úkolem. Její zachování velmi závisí na stálosti podnebí. Když byl vrak ponořený ve vodě, železné šrouby zrezivěly a dubové dřevo zčernalo. Nakonec držela loď pohromadě jen díky dřevěným spojovacím kolíkům. Imise ve vodě vytvořily velké množství síry, která prostoupila dřevo. Dnes reaguje síra s kyslíkem za vzniku kyseliny sírové, která dřevo napadá. Podle šéfkonzervátorky Ingrid Hall Rothové byly první znepokojivé fleky na dřevěném trupu objeveny srpnu 2000. Síra do dřeva pochopitelně pronikla již mnohem dříve, dávno před vyzdvihnutím trupu z moře, nežádoucí chemické reakce však podle všeho skutečně začaly až nedávno.

S další Jobovou zvěstí přišla profesorka Ulla Westermarková z technické univerzity v severošvédském městě Luleå. Podle ní je Vasa ohrožena dokonce samotnými konzervačními prostředky, které se používají k její ochraně. S odkazem na japonské výzkumy zdůraznila, že impregnační polyetylenglykol obsahuje kyselinu mravenčí a právě ta může přispět k rozpadu dřeva z trupu nesmírné historické ceny. Nedojde-li ke změně, Vasa má podle švédské profesorky před sebou posledních deset let své existence.

A tak výzkum týkající se dlouhodobého zachování lodi Vasa stále pokračuje.

Obrovská na svou dobu

Loď byla postavena ve Stockholmu na příkaz švédského krále Gustava II. Adolfa. Stavba trvala asi dva roky. Stavěla se pod vedením holandského stavitele lodí Henrika Hybertssona. Pomáhali mu tesaři, truhláři, řezbáři, natěrači, sklenáři, výrobci plachet, kováři a mnoho dalších řemeslníků. Dohromady pracovalo na lodi Vasa přes 400 lidí.

Loď měla tři stěžně, mohla rozvinout deset plachet, měřila 52 metrů od lodního koše ke kýlu lodi a 69 metrů od přídě na záď, vážila 1200 tun. Když byla dokončena, stala se jednou z nejmohutnějších lodí, která byla kdy postavena. Byla zřejmě navržena dobře, ale její stavba neproběhla podle původních plánů.

Dnes můžeme přesně vypočítat, jak by měla být navržena, aby byla schopna plavby. V 17. století byly při stavbě lodí používány tabulky s rozměry, které se osvědčily v minulosti. Ze zachovaných dokumentů s můžeme domýšlet, že plány na stavbu lodi Vasa byly změněny poté, co se na lodi začalo pracovat. Král chtěl mít na palubě více děl než obvykle. To znamenalo, že
rozměry vybrané pro loď nebyly již déle vyhovující a její stavitelé byli bezradní. Loď byla postavena s vysokou nástavbou, se dalšími dvěma palubami pro děla. Aby se snížilo těžiště, bylo dno lodi naplněno velkými kameny. Ale Vasa se tím stala příliš vratkou, zřejmě 120 tun zátěže, které nesla, nebylo dostatečné množství.

Vasa měla být jednou z hlavních lodí švédského námořnictva. Nesla 64 děl, většinu z nich 24librových (vystřelovaly dělové koule vážící 24 liber – více než 11 kilogramů). Švédsko mělo v té době asi dvacet válečných lodí, žádná z nich nelodi začalo tak těžkých děl jako Vasa.

První plavebním cílem Vasy mělo být Polsko. To bylo po mnoho let švédským nepřítelem číslo jedna. Polsku vládl král Sigismund, bratranec švédského krále – měli společného dědečka z otcovy strany. Sigismund byl kdysi vladařem Švédska, ale byl sesazen kvůli své katolické víře.

Museum Vasa – a okolí

Každý návštěvník Stockholmu si může zachráněnou a nakonzervovanou loď Vasa prohlédnout. Je to monumentální zážitek, v přítmí muzejní budovy, která byla postavena nad starým dokem, dnes vysušeným, je v přítmí obrovská středověká galéra. Na jednom místě je k vidění i několik zrestaurovaných polychromovaných soch, nutno však přiznat, že přírodní tmavě hnědá barva lodi Vasa sluší mnohem více.

Muzeum je otevřeno celoročně každý den, v zimě od 10 do 17 hodin, přes léto je otevírací doba prodloužena od 8.30 do 18 hodin, každou středu dokonce do 20 hodin. Vstupné není malé, v roce 2007 platí dospělí 80 SEK, studenti 40 SEK, děti do 17 let mají vstup volný.

V muzeu uvidíte nejen vlastní válečnou loď, ale spoustu doprovodných expozic, promítání filmu o lodi Vasa, informace o životě ve Švédsku v době, kdy byla loď postavena – a v suterénu jsou k dispozici i počítače, kde si může každý na simulačním programu zkusit, jak obtížné bylo s lodí manévrovat.

Muzeum naleznete asi kilometr na východ královského paláce, hned za mostem ostrova Djurgarden. Po prohlídce muzea lodi Vasa můžete pokračovat dále na Djurgarden, kde kromě odpočinkového lesa naleznete i Skansen, první muzeum pod širým nebem na světě, Junibacken s oblíbenými postavami z dětských knížek Astrid Lindgrenové, zábavný park Gröna Lund a mnoho dalších.

Michael Stanovský, 4. dubna 2007
zdroj: vasamuseet.se