Na Gimmersta Sätteri

„Služba u baronů Bondeových měla světlé i stinné stránky, ale vcelku to byla nádhera,“ hodnotí půlroční švédskou zkušenost absolvent České zemědělské univerzity Tomáš Uhlíř. Se svou přítelkyní pracoval u jedné šlechtické rodiny v domácím a později i letním sídle. „Ze zvyků vyšší třídy, jak jsme je tam poznali v praxi,“ tvrdí, „je markantní především alkoholismus. Prohibiční ceny z něj udělaly svým způsobem společenskou výsadu. Hodně pije především ten, kdo na to má.“

Jak na to

Do Švédska jsem odjel v rámci neplaceného pracovního volna – což byla jedna z výhod práce na ministerstvu zemědělství. Chtěli jsme s přítelkyní někam na sever Evropy, lákala nás příroda vděčná na focení a taky skutečnost, že se tam dají celkem snadno vydělat peníze.

Postupovali jsme podobně jako před někdejším pobytem v Anglii a opět se zaregistrovali na webové adrese www.aupairs.co.uk (dnes již nefunkční - pozn. 2014).

Po předchozích zkušenostech se čtyřmi rozmazlenými „angličáky“ jsme však prozíravě přidali heslo no children. Po několika týdnech se ozvali Bondeovi. Péče o dům z 18. století, zahradu, farmu a v létě o pár lodí a kočku. Ve srovnání s hlídáním anglických mazánků to byla nabídka, které nešlo odolat.

Co za to

Příjmení baronského páru Heleny a Torgilse Bondeových by se česky přeložilo jako Sedlákovi. V minulosti měl rod nemalou prestiž a na večírky u Bondeů jezdila i královská rodina. Dnes už ve Švédsku nemá šlechta žádná privilegia, což platí i pro Bondeovy, ale majetek jim samozřejmě zůstal. Kromě zmíněné usedlosti a farmy zahrnoval víc než dvacet dalších domů, které pronajímali, a 3000 hektarů pozemků včetně jezera plného ryb a výtečných raků. Třešinkou na dortu bylo letní sídlo s jachtou na jednom z ostrovů nedaleko Stockholmu.

Práce jsme měli dost. Přítelkyně Linda uklízela rodinné sídlo o více než dvaceti pokojích a starala se o kočku, já většinou pomáhal vedoucímu farmy. Stavěl jsem ohrady pro koně, obkládal koupelny v jednom z domů, které Torgils pronajímal, pracoval s víceúčelovým traktorem. Na ostrově pak přibyla starost o jachtu a tři čluny. Nejméně příjemné bylo obsluhování desítek spřízněných baronů na tzv. Bonde party a uklízení po kočce, která občas při odjezdu majitelů vyjadřovala svůj hněv kálením na plátno kulečníkového stolu v hale.

Odměna stála za to: auto pro práci jsme měli i pro osobní potřebu, k tomu moderně zařízený byt, připojení k Internetu, mobil, kartu na benzín i pro víkendové výlety a výplatu 4400 švédských korun (asi 16 000 našich). S příplatkem za přesčasy a občasným přivýdělkem za dopravu věčně opilého barona k jinému opilému baronovi a zpátky jsme, s penězi neměli žádný problém.

Pro turistu s českou výplatou je ale ve Švédsku dost draho. Hlavně na venkově, kde si nekonkurují levnější supermarkety. Pro ilustraci – benzín je pomalu o třetinu dražší, za kilo banánů dáte na naše přes stovku, za pivo v hospodě klidně dvě. A alkohol není levný ani v těch státních obchodech, co připomínají lékárny. Za láhev jejich piva dáte třikrát tolik co u nás. A za to naše pětkrát.

Dálky zblízka

Gimmersta Sätteri – usedlost našich baronů, kde jsme pracovali až do odjezdu na jejich letní byt – leží asi dvě stě kilometrů jihozápadně od Stockholmu. Skutečnou vesnicí je však až nedaleký Äsköping. Do města Katrineholm je to odtamtud třicet kilometrů. Poznávali jsme tedy především venkov.

Nejobvyklejší barvou švédských venkovských stavení je falunská červeň. Důvod, proč dostala červená zelenou, byl původně zcela praktický. Jako vedlejší produkt falunských dolů na měď získala barva pověst nejlepšího ochránce dřevěných domů před vlhkostí a škůdci, a to právě díky přítomnosti mědi. Dnešní falunská červeň už možná viděla měď jen z losího hřbetu, ale na tom se neshodnou ani Švédové. Nicméně – tradice pokračuje.

Typický švédský venkov je upravený, ale jen střídmě. Žádný kýč jako v Bavorsku. Jeho obyvatelé však mají k symbióze s přírodou ještě dost daleko – alespoň podle překvapivého nepořádku (PET láhve a další obaly) u silnic nebo na krajích lesa.

Ve švédských lesích čekají pro českého houbaře nevšední zážitky. Není nic neobvyklého, když už po cestě kolem zahlédnete z auta první hřiby či křemenáče a pak jich na ploše deset krát deset metrů najdete dva košíky. Nám se to alespoň přihodilo několikrát. Asi i proto, že sami Švédové sbírají hlavně lišky (kantarell) a smrže (murkla). Z nich je výborná omáčka, ale jsou jedovaté a musí se dvakrát převařit, jinak už je podruhé neochutnáte.

Nevšední zážitky čekají na švédském venkově také všechny řidiče, hlavně v noci. Během čtvrthodinky jsme potkali na silnici třeba i patnáct zvířat včetně srn a losů. Ne nadarmo se říká, že Volvo vděčí za svou robustní a bezpečnou koncepci právě častým čelním srážkám s tamějšími sudokopytníky.

O zvycích a lidech

Psát o zvycích našich baronů jako o zvycích švédských by bylo dost nepřesné. Národní zvyklosti a svátky sice dodržovali pečlivě, ale se životem normálních smrtelníků neměli moc společného. Především oba denně konzumovali slušnou dávku alkoholu. Baronka ujížděla na calvadosu, baron začal v poledne pivkem a šnapsem, odpoledne přišla na řadu whisky a večer už viděl losy i tam, kde žádní nebyli. Harmonický pár jinak docela hodných lidí. Přičemž baron byl ten harmoničtější jedinec. Na tři měsíce měl k osobní spotřebě 84 lahví whisky.

Ne že by normální Švédové nepili. V běžných obchodech sice nedostanete nic než slabé pivo, pozitivní účinek prohibice jsme však nezaznamenali. O alkoholem poznamenané bytosti tam rozhodně nouzi nemají. Běžní smrtelníci ovšem popíjejí jinak než smetánka. Přes týden opilce prakticky nepotkáte (to by je měli za „alkoholiky“) a všichni si to bohatě vynahrazují přes víkend. Kdo pak v pondělí přijde do zaměstnání s tak těžkou kocovinou, že není schopen pracovat, toho čeká spíš soucit kolektivu a neschopenka než vyhazov.

Mám-li něco zábavného říci o mladých Švédech, pak snad to, že jsou manekýni. A mají na módu čich. Cokoliv výstředního, co si na sebe oblečou, se bude dozajista za pár měsíců nosit i u nás. O Švédkách lze s podobnou nadsázkou říci, že do osmnácti let hrají fotbal a pak jsou zbytek života těhotné – zřejmě důsledek velkorysého systému sociální péče. Nutno dodat, že na hřišti jim to i s bříškem velmi sluší. Obě pohlaví jsou pak typická uměním řídit člun, zájmem o muziku, averzí k Norům a značnou spotřebou hamburgerů a zmrzliny Magnum.

Švédští vesničané jsou občas o něco vesničtější než ti naši. Někteří mi dokonce chtěli vysvětlit, jak se používá otvírák, a hodně jich žije v domnění, že Češi neumějí plavat, když nemáme vodu, myšleno moře. Na druhé straně jich naprostá většina umí anglicky. A všichni bez výjimky se k nám chovali velmi přátelsky. Netroufám si hodnotit, jestli šlo častěji o vřelost, nebo společenskou normu, ale příjemné to bylo vždycky. V tom ohledu se máme ještě hodně co učit.

Ztráty a nálezy

Na komáry jsme si zvykli a na pravidelné vytáčení několika desítek klíšťat si člověk holt musí udělat čas. Malá daň za všechno, čeho se nám dostalo. Poznali jsme švédský venkov a také překrásný ostrov Runmarö, zdokonalili si angličtinu, kterou se tam domluvíte úplně všude, naučili se trochu švédsky, zvládli vodní lyže i řízení motorového člunu. Poznali jsme, jak se pracuje rukama, a přivezli si na památku spoustu fotek krásné severské přírody. Vzpomínku zaslouží i švédské dobroty, od výborných sýrů přes raky (národní pochoutka, která naložená v černém pivu a všudypřítomném kopru oslnila hlavně Lindu) až po čerstvé lososy. Na sádkách je tam vykrmují podobně nezdravě jako u nás brojlery, ale věřte – chutnají skvěle.

Tip

V mnoha švédských městech si můžete zdarma (na pas) půjčit kolo. Máte-li napjatý rozpočet, jeďte do Švédska se stanem. Mimo rezervace můžete tábořit všude. I na soukromém pozemku. Každý majitel je na požádání povinen nechat vás tam bezplatně přespat alespoň jednu noc.

Pokud vám finance dovolí, nenechte si ujít stockholmský Skärgård. Začíná ostrovy, na nichž leží hlavní město, a pokračuje spoustou dalších až na otevřené moře. Celkem je jich čtyřiadvacet tisíc, velkých i úplně maličkých, a mezi nimi se prohánějí plachetnice, rychlé čluny a vodní lyžaři. Můžete tam tábořit, chytat ryby, obdivovat plavající losy nebo spoustu druhů evropských orchidejí. Dokonce i koupání je prima. Přestože jde o Baltské moře, v létě mívá voda v zátokách přes dvacet stupňů.

zaznamenal Jan Zvelebil
Reflex 9/2005, převzato s laskavým svolením autora