1. Islandský den (2002)

Islandský den se těšil obrovské návštěvnosti

Fanatici si na závěr jazykové lekce zazpívali islandskou hymnu
Íslands þúsund ár. foto Martin Benda

Středočeská obec Zbuzany prožila 12. října 2002 něco dosud nevídaného. V této vesničce kousek od Prahy proběhl vůbec první celonárodní sjezd lidí posedlých Islandem. Akci uspořádal Klub islandských fanatiků (KIF) pod vedením samozvaného šéffanatika Jana Buriana a hlavní organizátorky Jany Jakšové.

Účastníci fanatického summitu si mohli vybrat z nepřeberného množství poutavých přednášek, výstav, projekcí a diskusí které měly ústřední téma – nejmagičtější zemi Evropy – Island.

Luboš Duroška, brněnský polyglot milující Island, vedl hodinovou lekci islandštiny. Zhruba čtyřicet účastníků tohoto rychlokurzu se tak mohlo naučit užitečné fráze jako „Jdi k čertu“ nebo ještě užitečnější hlášku „Éttu skít og þekiðu!“ (radši nebudeme překládat). Fanatici se také naučili zpívat známou islandskou píseň Ríður, ríður a samozřejmě i islandskou hymnu, kterou nakonec všichni ve stoje sborově a patřičně pateticky zazpívali.

Pavel Vondřička, student nordistiky, a Josef Chodur, průvodce po Islandu, ukázali své působivé diapozitivy, které doplnili erudovaným komentářem. Pavel Řehák představil svou obstojnou sbírku islandských známek a Kateřina Kociánová přiblížila návštěvníkům starou i moderní islandskou hudbu.

Vrcholem programu však byla vystoupení samotného Velkého fanatika. S Janem Burianem totiž přijeli do Zbuzan posedět hned tři cenní hosté. Nejprve to byl Emil Hadač, slavný český subpolární badatel a biolog, a jeho kolega Jaroslav Slípka. Hadač navštívil Island nejprve v roce 1937 a pak společně se Slípkou a dalšími členy expedice zkoumali islandskou flóru v létě 1948. Oba v plné síle nadšeně vyprávěli o svých dojmech z tohoto ostrova, z jeho unikátní přírody i o společenských poměrech v té době ještě zaostalého konce světa.

Na polární badatele plynule nenavázal nikdo jiný než samotná modla všech milovníků Islandu, islandoložka Helena Kadečková. S Janem Burianem rozmlouvala především o Islanďanech, jejich vyspělé a všudypřítomné kultuře, literatuře a především o Þórberguru Þórðarssonovi, autorovi autobiografického románu Kameny mluví, který v roce 1965 vyšel v češtině, ale dnes je již nedostupný (KIF usiluje o jeho znovuvydání). Kadečková na statku tohoto svérázného spisovatele několik let pracovala, takže ho mohla posluchačům přiblížit velmi živě a přesně.

Jako třešinka na dortu zvaném Islandský den byla dražba islandských artefaktů. Dražilo se vše možné, od islandských bonbónků proti zápachu v ústech, přes krásné knihy jako Heinesenův Černý kotel, původní české vydání knihy Kameny mluví, islandské igelitové tašky, prospekty, fotografie Pavla Řeháka, až po naprostý fanatický extrém v podobě rentgenových snímků zlomené ruky Evy Smržové z nemocnice v Egillstaðiru.

Aukce byla velmi výnosná, na konto vydání Kamenů přispěla 6820 korunami. Na stejný projekt poplyne i výtěžek z prodeje fanatických triček, kterých nechal Martin Benda, autor grafické podoby trika, udělat rovných sto. Oboustranně potištěné tričko KIF prodává za 250 Kč.

Paralelně s tímto programem byly v jiné místnosti nepřetržitě promítány islandské filmy, v kuloárech se fanatici navzájem poznávali, vyměňovali si zkušenosti, hodnotili soutěžní fotografie, lámali si hlavu nad znalostními testy, které pro ně připravila Jana Jakšová a debatovali nad islandskou kávou. Atmosféra byla velmi přátelská, nesla se ve znamení česko-islandské vzájemnosti.

Vítězný snímek fotosoutěže, která se uskutečnila
při příležitosti Islandského dne.
foto Vladislav Kalous, Jökulsárlon, 14. července 2002

Nejúspěšnějším řešitelem Znalostního testu pro milovníky Islandu byl Vladislav Kalous, který zároveň vyhrál i fotografickou soutěž.

Z knihy návštěv vyplývá, že setkání navštívilo 130 lidí z celé republiky, z toho asi 35 jich bylo členy KIF. Jana Jakšová, jejíž manžel provozuje zbuzanskou Gastronomii Máma, však odhaduje, že návštěvníků bylo mnohem více. Objekt Gastronomie Máma, kde se veškeré akce uskutečňovali, totiž byl celý den nacpaný od kotelny až na půdu.

Úspěch akce je zcela zřejmý. Starosta Zbuzan byl nadšený, jak jeho obec znenadání kulturně ožila a stala se cílem lidí z celé země a již dnes nabízí obecní objekty k využití během dalšího ročníku tohoto setkání.

Mezi členy radikální frakce Klubu islandských fanatiků se začíná šuškat o zavedení tradice slavení Dne islandské vlajky. To by znamenalo, že 17. června bychom se mohli těšit na další Islandský den!

Martin Benda 12. října 2002