Písně z druhého patra (Sånger från andra våningen)

Režie: Roy Andersson (Švédsko)

Film Písně z druhého patra (Sånger från andra våningen) se setkal s úspěchem i u mých spolužáků, kterým jsem tento film doporučil (a to z pouhopouhého důvodu že je švédský). Jednalo se totiž o skvělou, ryze absurdní, zlehka brutální a pesimistickou komedii, jež byla postavena na momentálně oblíbeném scénáristickém principu, kdy se sleduje více událostí či osudů, které zdánlivě nemají žádnou logickou souvislost (viz Knoflíkáři, Tic-Tac). Autor filmu (Roy Andersson) se vyžívá ve dvouminutových statických Záběrech na zhroucené šedesátníky, kteří sedí na postelích, těžce Odfukují a v pozadí polehává jejich nepříliš zahalená družka (to je ta pověstná švédská sexuální otevřenost). Jsou to dosti depresivní a cynické záběry, které, ač se v nich téměř nic neděje, nenechávají diváka usnout – ba naopak je to tak děsivý pohled, že se (především ta mladší část publika) v jednom kuse chechtá. To vše se děje v kontextu absolutní stockholmské dopravní zácpy, všude chaos a zároveň hrobové ticho, tu senilní generál vzdává při oslavě své stovky hold Himmlerovi, tu se objevuje obchodník s krucifixy, do toho se zamotává kardinálem posvěcená obřadní vražda malé holčičky, prostřih na šílený závod v přesouvání obrovského množství kufrů v nekonečné odbavovací hale atp. Naprosto děsivý svět.

Martin Benda, 20.7.2000

---

Film sleduje řadu událostí, které zdánlivě nemají žádnou logickou souvislost. Úředník přijde o práci, imigrant je surově napaden, kouzelníkovi se nepovede starý známý trik a Karl podpálí svůj obchod s nábytkem, aby mu byla vyplacena pojistka. Další den je chaos ještě horší a zřejmě pouze Karl chápe jeho absurditu: uvědomuje si, jak těžké je být člověkem. Když k tomu přidáte město zachvácené příšernou dopravní zácpou, senilního generála, šílené ekonomy, ducha ruského chlapce oběšeného fašisty a obchodníka s krucifixy, zjistíte, že Roy Andersson je stále věrný sám sobě – a ti, kterým se líbily jeho krátké filmy, uvedené v Karlových Varech v roce 1995, by si Písně z druhého poschodí rozhodně neměli nechat ujít.