Sloupový kostel v Česku

foto Otakar Franczyk

Putuje-li člověk v pohoří Beskyd v Severomoravském kraji České republiky a dospěje-li ať už náhodou či úmyslně do obce Bílá v malebném prostředí poblíž slovenských hranic, do oblíbeného místa dovolených a výletů, jakož i lyžařského a turistického ráje, spatří tam těsně u cesty dřevěný kostelík obklopený keři a stromy. Jen elektrické vedení tu narušuje příjemnou idylku a nedovoluje člověku úplně se ponořit do historie a vžít se tak do minulých časů, aby zapomněl na hektiku moderních dnů.

Svislé stavební tyče a prkna, štíhlé čtvercové věžičky s trianglovými nástřešky na dolní části kostela, dračí hlavy nahoře na vršcích horních věžiček, štíhlá pyramidovitá horní část hlavní věže, ostrý hřeben sedlové šindelové střechy, rovnoměrné rozdělení apsid a dalších přístavků s příkrým zastřešením, čelní vstup a okna, střešní výběžky s trianglovým krytím, to všechno silně připomíná sloupové kostely v Norsku.

I vnitřní vybavení kostela je ze dřeva, což je také typické pro sloupové kostely v Norsku. Interiér je osvětlován z obdélníkových oken umístěných na krátké boční straně. Po obou stranách veliké lodi se nacházejí dvě řady sloupů s dekorativními hlavami a dále stranou se krčí malá loď s plochým stropem. Nad kněžištěm se klene oblouk, pěvecký kůr nesou dvě opory, oltář a lavice jsou jednoduché. Pouze skulptury, ovlivněné pohanským údobím, tak typické pro norské sloupové kostely, tu scházejí.

Postavení kostela se datuje druhou polovinou devatenáctého století, to znamená, že kostelík v Bílé je mnohem mladší než norské sloupové kostely. O jeho původu existují dvě verze. V té první se říká, že Jeho eminence kardinál Fürstenberg koupil na Světové výstavě ve Vídni pouze model kostelíka, a v druhé, že tam koupil celý kostelík. Ale žádná z těchto verzí není pravdivá. Podle análů má být skutečnost taková:

Na hukvaldském panství, kde je obec Hukvaldy rodištěm komponisty Leoše Janáčka, a kde se nacházejí ruiny hradu, který během třicetileté války se marně pokoušel dobýt švédský vojevůdce Lennart Torstenson, a do něhož patřila tehdy i dnešní obec Bílá, stály tehdy tři kostely, avšak zchátralé. Proto se kardinál rozhodl postavit nový. Kostelík byl postaven podle hotového nákresu. Dřevěná stavba byla dokončena v roce 1868, jenže brzy na to vyhořela. Hned se započalo se stavbou nového kostela, který byl připraven k zasvěcení v roce 1875. V análech nestojí, kdo dal staviteli slohovou inspiraci, jasné ale je, že vliv norských sloupových kostelů byl rozhodující.

Otakar Franczyk, red. upraveno, 16. listopadu 2009

Poznámka

Stavkirke je středověký kostel, kde nosnou konstrukce tvoří dřevěné kmeny čili trámy, na něž je svisle upevněn dřevěný materiál, ponejvíce prkna. Jestliže tento kostel byl pojmenován slovem „stavkirke“, míní se tím nejen to, že nosnou konstrukci tvoří něco, co se podobá tyči, v tomto případě kůl, kmen či sloup, nýbrž že i svou štíhlostí a směřováním vzhůru, připomíná něco jako tyč. Jde o čistě norský fenomén, neboť kostely toho druhu se nikde jinde nenacházejí, dokonce ani ne v sousedním Švédsku. Slovo „stavkirke“ je možno považovat za „terminus technicus“, jde vlastně o odborný výraz, vztahující se pouze na tento druh kostela. I to měli zřejmě na mysli jeho pojmenovatelé.

Autor článků původně použil výraz „tyčový kostel“. Po intervenci několika čtenářů i historiků jsme tento název změnili na termín obvyklý v našich zemích, totiž „sloupový kostel“.

Na Wikipedii se píše, že „stavkirke jsou dřevěné sloupové kostely typické pro Skandinávii. Jsou nejstaršími dochovanými dřevěnými kostely, pocházejí z 12. století. Jedná se mj. o kostely v Urnes, Borgund, Mære, Torpo, Hylestad, Kinsarviku, Lomu, Kaupangeru, Hopperstad a oblasti Sogn. Nejstarší dochovaný kostel typu stavkirke byl vystavěn roku 1150 a nachází se ve zmíněném Urnes.

Konstrukční podstatou stavkirke je sloupová konstrukce, ve které se pero i drážka vyskytují ve výplni stěnových panelů a mezi rohové nosné sloupy byl v podlaze vložen nosný práh, na kterém stojí celá stěna. Půdorysná forma kostelů je centrální.“

Na webu Arts Lexikon píší: „Označení sloupový kostel je odvozeno od specifické konstrukce s masivními nosnými sloupy (tzv. stavery).“

Autor článku Franczyk sice na svém označení „tyčový kostel“ trvá, ovšem zručný čtenář snadno v internetovém vyhledávači  zjistí, že tento termín ještě nikdo jiný nikdy nepoužil.

red, 4. ledna 2017