Dlouhé nože vikingů – závod pro dálkové bruslaře

Vikinský závod pro dálkové bruslaře!

Vikingarännet 99, start závodu, foto Zdeněk Lyčka

Zámek Skokloster, foto Zdeněk Lyčka

Handicapovaný závodník na speciálním vozíčku, foto Zdeněk Lyčka

Na trati, foto Zdeněk Lyčka

Na trati, foto Zdeněk Lyčka

Na trati, foto Zdeněk Lyčka

Trhlina v ledu na 32. kilometru, foto Zdeněk Lyčka

foto Zdeněk Lyčka

foto Zdeněk Lyčka

foto Zdeněk Lyčka

foto Zdeněk Lyčka

foto Zdeněk Lyčka

foto Zdeněk Lyčka

foto Zdeněk Lyčka

Vikinský závod je zbrusu nová událost připravená pro dálkové bruslaře a mohla by se stát se bruslařským ekvivalentem tradičního lyžařského závodu – Vasova běhu. Trať je dlouhá 50 mílí a sleduje starou vikinskou cestu mezi Uppsalou a Stockholmem. Švédský bruslařský svaz hodlá podporovat bruslení jako sport a zároveň ideální rekreační cvičení. Doufá, že by se mohla vytvořit nová švédská sportovní tradice.

Běh má mít čtyři etapy, začínat v Uppsale a končit v Riddarfjarden v Stockholmu. Cílem je včlenit Vikinský závod do Evropského poháru dálkového bruslení. Závod je členěn na tři kategorie – klasický závod, "zábavná" kategorie a závod družstev. Elita bruslařů startuje v 8 hodin a očekává se, že trať absolvují za dvě hodiny. Naopak v "zábavné" kategorii bruslaři pojedou trať celý den.

Švédsko má v současné době registrováno na 50 00 činných dálkových bruslařů. Kromě toho je o Vikinský závod velký zájem i ze zámoří. Z evropských států se očekává veliký zájem především z Nizozemí, kde je registrováno 3 miliony činných bruslařů.

podle Stockholm Info
16. prosince 1998

Naše želízko v ohni

V sobotu 13. února v šest hodin ráno vládl na stockholmském hlavním nádraží nezvykle čilý ruch. Stanici právě opouštěl první z několika zvláštních vlaků mířících do starého univerzitního města Uppsaly, kde byl dvě hodiny poté odstartován dálkový bruslařský závod Vikingarännet.

Trasa závodu v délce osmi severských mil, tj. osmdesáti kilometrů, měla původně sledovat starou vikinskou vodní cestu z Uppsaly do Stockholmu. Tato cesta je lemována krásnými zámky a vede kolem nejstaršího švédského města Sigtuny, z něhož staří vikingové v 10. století s přehledem kontrolovali obchod s Německem, Pobaltím a Ruskem. Město se později stalo sídlem římskokatolického biskupa.

Na trase z Uppsaly do Stockholmu nelze rovněž minout zámek Skokloster, který je považován za jedno z nejpřednějších světových muzeí evropského baroka. V jeho zdech se nacházejí vzácné umělecké sbírky, obsahující mimo jiné válečnou kořist z období třicetileté války včetně Arcimboldových obrazů odvezených z Prahy.

Také zámek Drottningholm se pyšní pražskou válečnou kořistí – Herkulovou fontánou a dalšími skvostnými sochami, jejichž repliky známe z Valdštejnské zahrady. Čínský pavilon drottningholmského zámku je součástí světového kulturního dědictví UNESCO.

Rozmary počasí přinutily pořadatele změnit na poslední chvíli trať závodu a více než 4000 nadšenců na "dlouhých nožích" se muselo spokojit se zamrzlou hladinou jezera Ekoln jižně od Uppsaly, po němž se běžely dva okruhy. Prvních tři sta elitních běžců vystartovalo v osm hodin ráno, spolu s několika handicapovanými závodníky na speciálních vozíčcích, mezi každou další startovní vlnou v kategorii družstev a rekreačních sportovců bylo dodržováno rozmezí 15 minut. Jasnými favority se ihned po startu stalo několik desítek Holanďanů, většina švédských účastníků běžela podobný závod poprvé v životě. Je až neuvěřitelné, jakou roli dokázal na otevřené vodní ploše sehrát vítr, který nebyl nijak zvlášť silný (3-4 m/s), ale v protisměru závodníkům pěkně znepříjemňoval život.

Na 32. kilometru se objevila další zrada – široká trhlina, přes kterou pořadatelé natáhli gumové koberce a již bylo možno s malou dušičkou v těle přebrodit. Ale nic naplat, vítězný holandský rychlobruslař Hotze Zandstra dokázal přes všechny překážky uběhnout celou trasu za dvě a půl hodiny! Další informace o závodě lze získat na internetové adrese www.vikingarannet.com, kde vám pořadatelé na závěr popřejí "Have an ice day!"

Dálkové bruslení se stalo ve Švédsku populárním lidovým sportem. V desítkách sportovních klubů jsou organizovány desítky tisíc sportovců, kteří po celou zimu víkend co víkend vyrážejí na dálkové túry pod vedením zkušených průvodců. Nezbytným a povinným vybavením jsou speciální bodce zavěšené na šňůře kolem krku, které v případě proboření usnadňují cestu z ledové tříště zpět na pevný led, a píšťalka, kterou se mokrý zoufalec snaží upozornit kolegy na svou nepříjemnou situaci. Každý dálkový bruslař musí mít s sebou navíc batoh s plovákem a záchranným lanem. Přes všechna bezpečnostní opatření se však každoročně několik běžců utopí. Statistika za loňský rok hovoří o 29 osobách (většinou ve věku 55 let a výše), což je o 13 lidských životů více než v roce předchozím. Nepsaným pravidlem je, že pokud je led minimálně 5 cm silný, unese bez problémů osmdesátikilového člověka. Toto pravidlo však neplatí stoprocentně, neboť v ledu mohou být skryté trhliny a jiné záludnosti, například póry či zrádná sněhová pokrývka. Nejspolehlivější metodou je používání speciální bruslařské hole. Pokud po jejím zabodnutí do ledu vystříkne voda, je nejlepší vrátit se co nejrychleji na pevnou zem a držet se anglického přísloví "Better safe than sorry".

Zdeněk Lyčka, 17. února 1999