Skandinávie se už začíná mračit na uprchlíky

"Pouze pro Evropany" hlásají některé inzeráty s nabídkou bytů k prodeji nebo k pronajmutí. Kde? V Norsku – v zemi, která od konce 60. let přijímala po troškách politické uprchlíky z Chile, Vietnamu i neklidného Balkánu. Avšak nyní je, zdá se, podobně jako zbytek Skandinávie, valícími se žádostmi o azyl přesycena.

"S výkřiky Zabte negra! nedávno jeden gang v malém městě na západě Norska napadl adoptované dítě z Asie. Vystrašený chlapec spadl do řeky a utopil se," upozorňuje na jeden z nejkřiklavějších projevů rasové nenávisti Babou Sarr, původem z Gambie, který vede skupinu Nebojující generace. Úřady podle něho často dělají jen málo, aby útokům na přistěhovalce zabránily. Ve čtyřmilionovém Norsku tvoří 250 000 příslušníků první a druhé generace imigrantů šest procent populace. V Oslu je to však už osmnáct procent obyvatel metropole a norsky mluvící děti ve školách na periferii tvoří někdy jen desetiprocentní menšinu.

Počet žadatelů o azyl přitom rok od roku roste. Například loni v květnu to bylo necelých deset tisíc uprchlíků, letos ve stejném měsíci bylo podáno přes 13 000 žádostí. Norsko je sice bohatá země – po Saúdské Arábii druhý největší vývozce ropy na světě – ale přesto odpor k cizincům narůstá. Většina politiků i jejich voličů se sice distancuje od nepřátelské rétoriky, nicméně právě s její pomocí se stala Pokroková strana třetím nejsilnějším politickým uskupením. Ta ve své komunální kampani tvrdila, že cizinci jsou "nositeli" negativních vlivů (drogy, zločinnost a útlak žen), které ničí společnost zevnitř. "Není to rasismus, jen strach z neznámého," komentoval politolog Henry Valen úspěch Pokrokové strany.

Ohlas na její propagandu (za niž se strana posléze omluvila) se však odráží nejen v inzerátech odmítajících cizince, ale i třeba v nočních klubech, které odmítají vpustit návštěvníky tmavé pleti. A odtud je podle pozorovatelů jen krok k šíření rasově motivovaného násilí. Jeho vzestup byl už zaznamenán ve Švédsku, kde imigranti tvoří dvanáct procent z téměř devítimilionové populace. Policie v minulém roce napočítala 94 projevů extrémního nacionalismu, což je dvojnásobek oproti roku 1997. "Většinou jde o šíření nenávistných letáků a nošení nacistických symbolů. Avšak přibylo i přímých útoků," uvedla policejní mluvčí Katja Korttunnenová.

Pro srovnání: v České republice bylo loni zaznamenáno 133 rasově motivovaných násilných činů, ve Švédsku přes tři sta. Veřejnost podobné radikální projevy xenofobie odmítá, ale obavy o životní úroveň s přibývajícím počtem imigrantů nutí vlády k přísnější azylové politice. A tak například exodus slovenských Romů přiměl Finsko a Norsko k uvalení víz na Slovensko. Dánsko jejich zavedení zvažuje. A úřady v Helsinkách všechny slovenské žadatele odmítly s odůvodněním, že přijeli přes Českou republiku nebo Maďarsko, což jsou "bezpečné země, v nichž mohli požádat o azyl". Podle pozorovatelů to neznamená, že by se Skandinávie stávala rasističtější, jenže její "pokladnice" také nejsou bezedné a usilují o udržení životní úrovně.

"Jak je to tu s rasismem? Existuje a je teď trochu na vzestupu, i když to není všudypřítomné. Hlavní důvod je ekonomický. Když jste imigrant a když vypadáte jako imigrant, tak Norové jednoduše předpokládají, že nebudete pracovat," cituje britský deník Scotsman nejmenovaného mladého Kurda, jenž zdůrazňuje: "Doufám, že se to s naší generací změní. Chceme sloužit v armádě a platit daně jako 'normální' Norové."

Pavel Stökl, idnes, 7. října 1999