Vědeckovýzkumná stanice v Abisku

Většina českých turistů směřující na sever Švédska navštíví nejstarší švédský národní park Abisko. Málokdo však ví, že v těsném sousedství národního parku pracuje již téměř celé století výzkumná stanice Švédské královské akademie věd. První terénní stanice v této oblasti vznikla již v roce 1903, do sousedství obce Abisko však byla přestěhována až v roce 1905 a od roku 1935 je vědeckovýzkumnou stanicí švédské akademie věd.

Současná stanice již nepůsobí dojmem terénní stanice, ale malého samostatného výzkumného ústavu. Je tvořena 5 budovami, v nichž najdeme 22 pracoven a laboratoří, nechybí zde chemická laboratoř, radiolaboratoř, geologická laboratoř, mikroskopická laboratoř, zvláštní místnost s počítači, které samozřejmě najdeme i v jiných laboratořích či pracovnách. Součástí hlavní budovy je i skleník, černá komora, chladící boxy, vážírna, sušárna, knihovna. Stanice má i vlastní ubytovací kapacity, v kterých může bydlet téměř 100 lidí.

Posláním stanice je umožnit švédských i zahraničním vědeckým pracovníkům věnovat se výzkumu specifických biotopů, které stanici obklopují. Mezi ně patří především subalpínský březový les obklopující stanici a zároveň snadno dosažitelné ekosystémy nad hranicí lesa. Zajímavostí může být i to, že pro vědecké účely je jako přírodní rezervace chráněno 46 hektarů březového lesa v okolí stanice. Tato rezervace svou západní hranicí kopíruje hranice národního parku Abisko. Studium alpínských biotopů probíhá z větší části na pěti menších terénních stanicích, které se nacházejí ve vzdálenosti 10 – 30 km od Abiska.

Pro výzkum jezera Tornetrask, na jehož břehu stanice leží, používá stanice vlastní lodě vybavené echolokátorem. Součástí stanice je i meteorologická laboratoř, na které probíhají nepřetržitá meteorologická měření více než 90 let. V okolí stanice jsou dvě experimentální zahrady a březovém lese na každém kroku narazíte na nějaký terénní pokus. S řadou pokusných ploch se setkáme i dále od stanice, volně v přírodě. Ačkoliv jde o turisticky velmi navštěvovanou oblast, nemají zde problémy s poškozováním těchto ploch. Největšími škůdci jsou jen sobi, před kterými jsou často pokusné plochy chráněny.

Na stanici probíhají většinou dlouhodobé výzkumné projekty zaměřené na ekologii rostlin a meteorologii. Hlavním cílem ekologických projektů je studium dynamiky rostlinných populací a určení jejich limitujících faktorů. Alespoň namátkou několik projektů, které zde proběhly v 90. letech: ekologie břízy svalcové (Betula tortuosa), srovnávací studie koloběhu dusíku a uhlíku u arktických a alpínských druhů rostlin, rozdíly v ekologických nárocích některých mechorostů a lišejníků pod a nad přirozenou hranicí lesa, ekologie lišejníku Parmelia olivaceajako indikátora výšky sněhové pokrývky, vliv CO2 a zvýšeného UV-B záření na rostliny a ekosystémy. Velkým projektem je ITEX (International Tundra Experiment), který probíhá více než dvacet let na rašeliništi u Stordalen. Jeho smyslem je studium růstu a demografie vybraných druhů rostlin, mezi nimi i rašeliníků.

Je přirozené, že v této biogeografické oblasti je věnována velká pozornost studiu lišejníků a mechů, a vzhledem k možnostech stanice především jejich ekofyziologii. Nejčastějšími studijními objekty jsou lišejníky: terčovník (Parmelia olivacea), pukléřka sněžná (Cetraria nivalis), ledviník (Nephroma arcticum), terčovka rozestřená (Parmeliopsis ambigua). Z mechorostů je nejvděčnějším objektem rokytník skvělý (Hylocomium splendens).

Vědeckovýzkumná stanice žije bohatým životem především v létě, kdy se sem sjíždí vědci nejen z celé Evropy, ale i dalších světadílů. Především po roce 1990 zde pracovala řada Čechů, zvláště z akademie věd, některých univerzit a správy Krkonošského národního parku. Pravděpodobně prvním Čechem, který zde působil byl bryolog (specialista na mechorosty) Josef Podpěra, který navštívil Abisko 25. – 30. července 1925. Podnikl tehdy exkurzi na území národního parku a do dvou dalších vzdálenějších míst, během kterých se věnoval studiu mechorostů. Své dojmy a vědecké výsledky publikoval v příspěvku „Z cesty botanikovy po Skandinávii“ (Příroda 18: 9-10), který můžeme (samozřejmě v češtině) nalézt i v knihovně vědeckovýzkumné stanice v Abisko.

Naděžda Gutzerová, 30.10.2001