Håkon VII.

 foto wikipedia

Håkon VII. (3. 8. 1872 – 29. 9. 1957). Původem dánský princ Karel, po zrušení norsko-švédské unie roku 1905 zvolen pod jménem Håkon VII norským králem. Håkon VII. byl stoupencem neutrality skandinávských států za obou světových válek, za nacistické okupace emigroval a žil v Londýně.

Když 21. září 1957 skonal na následky fraktury krčku stehenní kosti pětaosmdesátiletý norský král Håkon VII., oplakával ho doslova celý národ. Dokonce i komunistické noviny tomuto prvnímu králi nezávislého Norska od roku 1380 složily zvučný hold: „Jednání Håkona po padesát dva roky jeho vlády pouze potvrdila lidu správnost jeho volby v roce 1905.“

Norským panovníkem se druhorozený syn dánského krále Frederika VIII. stal šťastnou hrou osudu. Když v roce 1905 z popudu norského parlamentu skončila personální unie se Švédskem a země získala nezávislost, žádný vhodný domácí adept na zbrusu nový trůn neexistoval a právě princ Karel Dánský se jevil jako nejvhodnější kandidát.

Bylo mu 33 let, oženil se s dcerou mocného anglického krále princeznou Maud, s níž měl dvouletého syna, a hlavně pocházel z dobře postavené královské rodiny, která měla ve světě evropských monarchií vlivné styky. Demonstrativně se přihlásil k historické tradici norského středověkého království, přijal jméno posledního norského krále z národní dynastie a déle než půlstoletí pak vládl jako Håkon VII. Po jeho smrti převzal žezlo jeho čtyřiapadesátiletý syn a jediný potomek, který usedl na trůn jako Olav V. a stejně jako jeho otec se u svých poddaných těšil velké úctě a popularitě.

Galerie fotografií

převzato ze stránek norge.cz