Duo Jan Páleníček a Jitka Čechová hrálo na Severu

Duo Jan Páleníček (violoncello) a Jitka Čechová (klavír) vytvářejí stabilní partnerství nejen v osobním životě, ale patří ke stálicím na českých i zahraničních koncertních scénách. Vzácnou uměleckou shodou, oduševnělým a vnitřně naplněným výrazem nabízejí posluchačům nevšední umělecké kreace.

Spolu s houslistkou Janou Vonáškovou-Novákovou vytvářejí věhlasné Smetanovo trio, které v nedávné době sklidilo několik mimořádných mezinárodních ocenění za své CD nahrávky. Letos v říjnu Jan Páleníček s Jitkou Čechovou navštívili Švédsko a v této souvislosti jsem jim položila několik otázek:

Kde jste ve Švédsku byli? Byla to Vaše první návštěva Severu?
JP: Ke spolupráci nás vyzvalo České centrum ve Stockholmu, které uspořádalo v rámci projektu Československo 1968 mimořádný výroční koncert. Na koncertě zazněla mj. nesmírně zajímavá skladba slovenského autora Pavola Šimaie inspirovaná smutnými událostmi roku 1968. Ve Stockholmu jsme byli po prvé a vrátili jsme se doslova okouzleni nejen proto, že jsme tam zažili netypicky krásné slunné babí léto.

Jak na Vás zapůsobilo obecenstvo a jak přijalo Váš koncert? Byla tam i česká komunita?
JČ: Publikum bylo skvělé, vůbec nás nechtělo pustit ze scény, samozřejmě byla tam celá řada našinců a vládla tam zcela nevšední atmosféra umocněna nádherným komorním sálem Konserthusetu ve Stockholmu, který má i výjimečně krásnou akustiku.

Stockholm má své kouzlo, měli jste vůbec čas na prohlídku? Co Vás oslovilo?
JP: Snažili jsme se využít těch pár chvil mezi zkouškami a koncertem co nejintenzivněji k nasátí atmosféry města a návštěvě alespoň několika pamětihodností. Což rozhodně stálo za to, ale co nás oslovilo a omámilo nejvíce, jsou zdejší lidé, jejich ohleduplnost, vstřícnost, usměvavost a klid, a přitom z nich a z úcty k slavným rodákům vyzařuje přirozená hrdost. Často jsme si tam posteskli, že se nám Čechům nedostává mnoha z těchto příjemných vlastností.

Spolupracujete i se severskými hudebníky? Paní Čechová, nedávno jsem se dočetla, že jste vystupovala s islandským dirigentem.
JČ: Ano, měla jsem nevšední možnost spolupráce s výborným islandským dirigentem Gudni Emilssonem v thajském Bangkoku, kde působí v současné době na postu šéfdirigenta Thajského filharmonického orchestru. Myslím, že Antonín Dvořák by se příjemně podivil, jaká mezinárodní sestava provedla jeho Klavírní koncert g moll.

Paní Čechová, jste členkou výboru Společnosti Bedřicha Smetany a právě nahráváte kompletní Smetanovo klavírní dílo. Severská společnost organizovala již několik pořadů v Muzeu B. Smetany v Praze, kde se zaměřovala na významný pobyt Smetanův v Göteborgu. Plánujete navštívit Švédsko také jako smetanovská interpretka?
JČ: Ano, chystáme se tam navrátit spolu se Smetanovým triem a při této příležitosti bych ráda provedla i několik sólových skladeb. Příští rok tomu bude totiž právě 150 let, kdy Bedřich Smetana při pobytu v Göteborgu složil celou sérii klavírních skladeb, které patří k nejoblíbenějším skladbám smetanovského klavírního repertoáru. Virtuózní, ale přitom nostalgicky laděné – připomeňme jeho koncertní etudu Na břehu mořském či sérii polek Vzpomínky na Čechy ve formě polky. Doufám, že se díky organizaci koncertů, připomínajících pobyt, ale především odkaz a množství kulturních aktivit Bedřicha Smetany ve Švédsku, podaří nastartovat spolupráci, která by i v budoucnu přinášela hudbu našeho velkého rodáka zpět do míst jeho významného působiště.

Vaší interpretací Smetany jste si díky své technicky bravurní hře, vysoké oduševnělosti, modernímu pojetí a barevnosti, pochopení pro detail i snaze interpretovat filosofické poselství skladatele získala širokou obec ctitelů a místo na pianistickém Parnasu. Co říká klavírní tvorba Bedřicha Smetany dnešnímu posluchači?
JČ: Pro dnešního posluchače je klavírní hudba Smetanova velkým objevem.
S podivem totiž musím konstatovat, že je, až na výjimky notoricky známých tanců, pro publikum novinkou. U zahraničních posluchačů není divu, ale u nás to považuji za ostudnou věc, kterou se mi snad alespoň částečně podaří napravit. Vždyť je naší chloubou mít skladatele, který se směle může řadit k těm největších zjevům klavírního romantizmu, Schumannovi, Chopinovi či Lisztovi. Smetanova klavírní hudba je jeho nejniternější zpovědí, plná nejhlubších emocí, přitom psaná moderním hudebním jazykem, leckdy překvapivě harmonicky i melodicky experimentálním na svou dobu, uplatňujícím spletité předivo mnohohlasu a barevnost klavírního zvuku.

Nakonec mně, paní Čechová, dovolte ještě jednu osobní otázku. Nezapřete ženu – ale ženu moderní, rozhodnou, cílevědomou, přitom plnou lyričnosti. Jak se Vám daří skloubit intenzivní uměleckou práci s rodinným životem?
JČ: S dvěma malými dětmi je to někdy náročné, to je jasné, denní program je od brzkých ranních hodin nabitý k prasknutí, často si přeji, aby dny byly nafukovací. Ale zároveň si nedovedu představit, že bych nebyla obklopena dětmi, které jsou mým velkým motorem. Únavu často zažene jejich úsměv či bonmot. Naštěstí souhra s mým mužem, o které už byla řeč, nás ujišťuje o tom, že v dobrém tandemu se dá zvládnout všechno. Na druhou stranu koncertní cesty nám pak paradoxně připadají jako klidná dovolená, kdy se můžeme plně koncentrovat jen na sebe a svou profesi.

Za rozhovor děkuje Lidmila Němcová, 22. října 2008