Rusalka z periferie

Elisabeth Strindová a Miranda Tiniová
foto Johan Gunséus

Opera ve švédském Umeå, foto norrlandsoperan.se

22. dubna 2006 se v severošvédském Umeå konala skandinávská premiéra Dvořákovy opery Rusalka. Nastudovali ji členové Cape Town Opera z jihoafrického Kapského města a místní Norrlandsoperan.

Dánský malíř Vilhelm Hammershöi (1864–1916) se proslavil malbami osamělých žen, tichých stvoření v příšeří měšťanských bytů, oddělených od vnějšího světa lakovaným dřevem okenních a dveřních rámů. Nevýrazné šaty dodávají bledým tvářím ponurou a těžkopádnou důstojnost, neprostupnou slunečním paprskům i měsíčnímu svitu. Jen tu a tam pronikne průzory okenních tabulek svítání, soumrak nebo úplněk a rozčeří nehybnost každodennosti. Na několik okamžiků se místnosti rozzáří smíchem, pouličním ruchem, pokřikováním prodavačů, kočích a opilců, aby v zápětí utichla a byl slyšet jen tlukot osamělého srdce v pokoji uprostřed města přeplněného lidmi. A ze stránek knihy odložené v klíně se jako z hlubin staré tůně pomalu vynořuje příběh o dívce, která tak moc toužila po životě, až zapomněla žít. Právě teď, daleko na severu

Dvacátého druhého dubna se v severošvédském Umeå konala skandinávská premiéra Dvořákovy opery Rusalka, kterou pod vedením režiséra Staffana Aspegrena nastudovali členové Cape Town Opera z jihoafrického Kapského města a místní Norrlandsoperan. V původním českém znění. Představitelé hlavních rolí se v rozhovorech uveřejněných v místních novinách shodli na tom, že čeština sice má svá úskalí, ale na druhou stranu dotváří neopakovatelnou atmosféru celého představení – vytříbené mozaiky českých, skandinávských a jihoafrických prvků.

Scénografka Elisabeth Åstremová rozšířila scénu paradoxně tím, že ji uzavřela do jednoho jediného pokoje, který je zároveň jezírkem i lesem. Inspirace dánským symbolismem se projevila také na kostýmech. Výtvarnice Camilla Thulinová Rusalku oblékla do tmavých šatů, čarodějnici do šedého kostýmu a slunečních brýlí a kněžnu do výstředních kožených kalhot. Muži mají jednoduché světlé uniformy. A vodník poloprázdnou láhev s kořalkou, s tradičním skandinávským symbolem zla.

Kvapilovo libreto překvapivě poskytuje také dostatek prostoru pro komediální roli, které se bravurně chopila představitelka čarodějnice Miranda Tiniová. Dokázala andersenovskou látku odlehčit přesně v těch okamžicích, kdy nás průměrné diváky začínalo vážně znepokojovat, že Rusalčino a princovo utrpení nikdy neskončí. Rusalka v podání Elisabeth Stridové překvapila nejen pěveckým a hereckým výkonem, ale zejméne skvělou češtinou, což se bohužel nedá říct o vodníkovi (Otto Maidi) a princovi (Jan Kyhle), kteří až příliš často zneužívali důvěřivosti diváků odkázaných výhradně na zařízení pro promítání titulků. Výčet hlavních postav završuje kněžna (Susanna Levonenová), Rusalčina soupeřka, svůdná, neodolatelná, nebezpečná, která má všechno to, co Rusalce chybí. Přesto bude poražena…

V doprovodných materiálech se o Rusalce můžeme dočíst mnohé, ale to nejdůležitější v nich přece jen chybí. Rusalčin příběh je ukrytý v každém z nás a vynořuje se z hlubin tehdy, když ve slabých chvilkách zapomínáme na to, jakou výsadou je možnost být na světě. Víly ji totiž nemají. Je to velká nebo malá cena za nesmrtelnost?

Vojtěch Tělupil, 14. května 2006,
Autor se narodil ve Zlíně (1980), od listopadu 2005 žije s přítelkyní Jenny
v severošvédském Umeå, muž v domácnosti

---

Premiéra představení – 25. února 2006 v Kapském Městě, v Umeå 22. dubna až 14. května 2006 Hudba: Antonín Dvořák, libreto: Jaroslav Kvapil, dirigent: Chris Dowdeswell, režie: Staffan Aspegren, scéna: Elisabeth Åströmová, kostýmy: Camilla Thulinová, produkce: Lena Dufveniusová, Gerrida Dickasonová

Hrají: Rusalka – Elisabeth Stridová, vodník – Otto Maidi, ježibaba – Miranda Tiniová, princ – Jan Kyhle, kněžna – Susanna Levonenová, tři žínky – Shirley Sutherlandová, Nobulumko Mngwekezová, Violina Anguelovová a další.