Petr Nikl: Tanec hraček

Divadlo Archa se zapojuje svým programem v roce 2005 do oslav dvoustého výročí narození Hanse Christiana Andersena, které se konaly doslova od Číny po Spojené státy. Jako jediná kulturní instituce v České republice se v roce 2005 věnuje H. Ch. Andersenovi soustavně množstvím různorodých projektů. Program Roku Hanse Christiana Andersena v Divadle Archa získal právo užívat logo celosvětových oslav a je zařazen do kalendáře jejich ústředí v dánském Odense. (Hans Christian Andersen 2005)

Brutální nostalgie věnovaná H. Ch. Andersenovi. Představení o dvou částech v němž postupně v obou sálech divadla ožijí předměty a stíny našich tužeb.
Hudba: Petr Nikl, Kristýna Lhotáková a Ladislav Soukup.

foto Jiří Volek, Divadlo Archa

Němý orloj – Baladická groteska pro jednoho hráče a neomezené množství drobných věcí.

„Vy byste chtěl, aby vaše loutky oživly a aby se z nich stali živí herci a vy abyste byl jejich ředitel?“ řekl inženýr. Uložil tedy všechny loutky do bedýnky, dal mi ji na záda a nechal mě proletět spirálou. Na všechny loutky sestoupil duch a vyskákaly z bedýnky. Byli z nich vážení umělci, aspoň to tvrdili, a já byl jejich ředitel. Ocitl jsem se mezi nějakým novým lidským druhem a přál jsem si, aby všichni byli zase v bedýnce.Všem jsem jim pověděl, že nejsou nic víc než loutky a nato mě zabili. (H. Ch. Andersen: Loutkář)

Pianino – Komorní opera. Tápání temnou mapou vzpomínek, které zůstaly už jen stínem.

Byl to Štědrý večer. Večer, který já s myslí dítěte vidím v slavnostním světle, kdy musím vidět vánoční stromek, radovat se z radosti dětí a vidět, jak se starší lidé stávají dětmi. Dítě, pravila s úsměvem, „teď si musíme udělat nový Štědrý večer, teď dám pro dítě rozsvítit stromeček.“ V poslední den roku stál u Jenny Lindové stromeček jenom pro mne. Bylo to jako při dětské hře „přijde návštěva“. Já jsem byl dítě, pro něž ho rozsvítili a dostal jsem z něj všechny dárky. (H. Ch. Andersen: Pohádka mého života)

Podle materiálu divadla Ärcha, 1. prosince 2005