Zvláštní ochutnávka Larse Noréna

Národní divadlo uvedlo v suterénu správní budovy improvizaci na hru chmurného švédského dramatika.

Sabina Králová (Anna)
a Rudolf Stárz jako Nezaměstnaný (vzadu)
foto archiv ND

Další položkou v ověřování prostorových možností, které nabízejí budovy Národního divadla, je inscenace Thomase Zielinského Okruh osob 3.1. Hraje se v jednom z otřískaných skladů ve čtvrtém suterénu správní budovy, v samé blízkosti parkingu. Oficiálně jde o uvedení textu švédského dramatika Larse Noréna, proč však nepřiznat, že režisér a dramaturg spíš skládají variace na dané téma. V programu se sice přístup inscenátorů vysvětluje a uvedený text je označen za „ochutnávku“, ale to na věci nic nemění. Ještě že Norén pravděpodobně neumí česky. Také by bylo zajímavé vyslechnout, co na toto domácí ochutnávání depresivního a pochmurného Švéda říká jeho překladatel Zbyněk Černík.

Okruh osob 3.1. z roku 1998 je úvodní hrou trilogie Morire di Classe (Smrt tříd), v níž autor poněkud drsnou formou vykresluje současnou švédskou společnost a její stav. Hra sama je šestihodinová a přivádí na jeviště lehce panoptikální společnost bezdomovců, narkomanů a prostitutek, které se pohybují na hlavním nádraží ve Stockholmu. Název hry se odvíjí od paragrafu zákona, který určoval, že část psychický nemocných pacientů nemá nárok na lékařskou péči. Tito lidé pak byli většinou odsouzeni k tomu, aby skončili na ulici. Tristní defilé osudů.

Česká inscenace z původního lidnatého osazenstva (38 postav) vybrala jen osm jedinců, které režie vypustila do podzemního prostoru jako zvěř do klece. Každá z postav tohoto tristního defilé má své trauma, které setrvale rozvíjí, obcházejíce vyměřený prostor v kruzích i přímých trasách. Zielinski především dokáže těmto zvláštním sólům vtisknout výtvarně originální formu, z níž se chvílemi přesvědčivě vylupuje téma osamění uprostřed davu, bezvýchodnosti i totální skepse. Je zde Dívka (Jana Janěková ml.) a Mladík (Jan Dolanský), vzájemně se posilující narkomani, Nezaměstnaný (Rudolf Starz), přecházející střídavě od apatie k agresi, ředitel (Karel Pospíšil) bez zájmu vegetuje mezi asociály, sedí a listuje v brožurce, vykolejená Anna (Sabina Králová) bezcílně bloudí…

Podzemní, klaustrofobicky působící prostor, je řádně omšelý a jeho nevlídnou atmosféru ještě posilují drátěné kóje po stranách. Režie se snaží diváky vtáhnout do osudů, které se tu předvádějí, a podle potřeby přibližuje a oddaluje hlediště na kolejnicích, což vyvolává nepojmenovatelnou směsici pocitů. Postavy ze dna společnosti jsou v bílém nebo v pastelových barvách, některé jsou i bíle nalíčené, všichni pak působí vzdušně, úhledně a roztomile, zatímco se z nich řinou vulgarity a chovají se jako sběř. Je to sice lehce prvoplánové, ale v celkovém vyznění působivé. Stejně jako využití rolety od výtahu na dekorace a jemné svícení, doprovázené hrou barevných stínů,

Zásadním problémem ale zůstává úprava textu, plná nadbytečných poznámek a vložených pasáží, které hru odvádějí do vzdálených a s ní nesouvisejících končin, aniž by zrodily novou kvalitu. A také různá herecká extempore, která jsou rovněž nevhodná a ruší styl inscenace. Vrcholem toho je dlouhý, dílem zřejmě improvizovaný monolog Alkoholika (David Prachař), jakýsi podivný estrádní vstup, jenž má být humorným komentářem na téma, jak šel čas od první republiky až po současnost.

Toto oslabování a rozmělňování tématu Larse Noréna je místy až nepochopitelné, stejně jako nedůvěra v autora a snaha „vylepšovat“ ho vlastními neústrojnými vstupy.

Jana MachalickáLN, 19. 5. 2005

L. Norén: Okruh osob 3.1.

Překlad: Zbyněk Černík
režie: Thomas Zielinski
úprava: Iva Volánková
scéna: Jaroslav Banisch
kostýmy: Tereza Šímová