Finové, moravské kraslice, Laponsko a Moravské zemské muzeum

Název článku je zdánlivě velmi zmatený. Ale po přečtení článku Hany Dvořákové pochopíte hlubší souvislosti. Výstava Kraslice na Moravě se konala od 15. března do 27. dubna 2003 v muzejním centru Vapriikki ve finském Tampere.

Již několik let se úspěšně rozvíjí spolupráce v oblasti výměny výstav mezi Etnografickým ústavem Moravského zemského muzea v Brně a museem Vapriikki ve finském Tampere. Díky této výměně se návštěvníci seznamují s kulturou druhé země nikoliv prostřednictvím tištěných publikací, filmů či Internetu, ale prostřednictvím hmatatelných předmětů. První vlaštovkou na tomto poli byla výstava moravských betlémů ve Finsku (1997), na oplátku pak do Brna dorazila výstava s názvem Sauna, terva, vodka.

Na jaře roku 2003 měla ve Finsku vernisáž již třetí akce z této řady s názvem Kraslice na Moravě.

Autorka výstavy PhDr. Eva Večerková řešila nelehký úkol, neboť za základní sedmitisícové kolekce musela zvolit exponáty, které pokryly myšlenku scénáře a navíc by byly v případě poškození během transportu, což patří k trvalým nočním můrám každého muzejníka, nahraditelné. Limitována těmito podmínkami sestavila soubor kraslic, který čítal více než čtyři sta položek v časovém průřezu od 19. století do předjaří 2003. Do počtu byly akcentovány jak kraslice současné, tak z doby nedávno minulé.

Velikonoční zdobení vajec patří v našich zemích k dodnes živým kulturním jevům s dlouhou tradicí, která v této míře není ve Finsku rozvinuta. Současný zájem širší veřejnosti byl podnícen ženskými časopisy stylu Burda, které se od počátku sedmdesátých let minulého století v souvislosti s jarní (či vánoční) výzdobou interiérů nechávají inspirovat zvykoslovnými předměty z jiných zemí. S obdobným přístupem jsme se setkali i při výstavě betlémů. Na tomto základě se rozvinuly i dnešní – vždy však příležitostné aktivity jednotlivců, školních kroužků apod.

Brněnský scénář byl postaven na dvou principech: na zasazení jevu do širších souvislostí (vejce a kraslice v lidových obyčejích, jarní obyčeje) a na předvedení škály výzdobových technik (leptání, vyškrabování, barvení a malování voskem, aplikace) včetně „módních novinek“ žánru – tj. kraslic zdobených dírkováním.

Pomocí trojrozměrných exponátů i ilustračních fotografií seznamoval první okruh výstavy s projevy jarního zvykosloví – s velikonoční obchůzkou, májíčkem, vynášením smrtky, pečivem či pohlednicemi. Druhá část vycházela z estetického působení, kdy se jednotlivé kraslice stávaly artefakty. Jednalo se o divácky atraktivní expozici, kde v kontrastu s technicistním prostředím, daným starou tovární halou, stovky kraslic vzbuzovaly iluzi slunce, nadcházejícího jara. I uzavření Finové toto jarní poselství akceptovali. Výstavou jich za šest týdnů trvání prošlo 9250, což je na tamní poměry vysoká návštěvnost.

Dalším počinem v rámci spolupráce Moravského zemského muzea a muzea v Tampere bude brněnská instalace finské výstavy o Laponsku (2004).

Hana Dvořáková, 20.5.2003

---

Vapriiki museum

Muzeum ve středu Tampere nazývané muzeem Vapriikki je umístěno v bývalých prostorách strojírenského závodu Tampella. V muzeu je prostor pro pořádání výstav, umístění sbírek, fotografických archivů, je tu i knihovna a posluchárna dávající prostor k dalšímu vzdělávání mládeže – právě tak jako prostor pro výzkum či kanceláře.