Vydavatelství Odeon a Hamsunova Mystérie

Vydavatelství Odeon se do povědomí generací čtenářů zapsalo jako přední české vydavatelství, které udávalo tón knižní kultuře. Bylo u nás synonymem vysoce kvalitních publikací, ale během osmileté peripetie nechybělo mnoho a pověstné vydavatelství Odeon by definitivně skončilo se

Historie vydavatelství začíná ve dvacátých letech. Slovo Odeon se tehdy objevil jako název Fromkova knihkupectví a později slavného nakladatelství české umělecké avantgardy, které existovalo v letech 1923 až 1940. Podruhé se název Odeon podruhé objevil v roce 1966, kdy bylo přejmenováno Státní nakladatelství krásné literatury a umění (SNKLU) přejmenováno na Odeon, nakladatelství krásné literatury a umění, a trval až do roku 1992. O dva roky později byla firma předána do likvidace. První, ovšem neúspěšný pokus o jeho oživení podniklo v roce 1996 nakladatelství Mustang. Druhý pokus následoval o rok později a uskutečnila jej společnost Odeon s. r. o., jejíž doménou je cestovní ruch. V dubnu 1998 byly nakladatelské aktivity v rámci této společnosti vyčleněny do dceřiné firmy Odeon publishing s. r. o. – její činnost pak trvala do prosince 1999.Na začátku roku 2000 koupila značku nakladatelství Odeon koupila společnost Bertelsmann AG a rozhodla se pokračovat ve vydávání knih.

Obnovený Odeon nyní přichází s pěti edičními řadami, s celkem 13 tituly české a světové prózy. Jedna z pěti knižních řad nese označení „Nobelova cena“, ve které budou vycházet díla oceněná touto nejprestižnější světovou cenou.

Pro příznivce a zájemce o Sever je důležité, že mezi díly, které v této řadě vydavatelství Odeon připravilo k vydání je román norského spisovatele, nositele Nobelovy ceny Knuta Hamsuna Mystérie, v překladu Heleny Kadečkové.

Román patří mezi nejvýznamnější díla ranného období autora. Autor v něm vypráví příběh šarlatána a podivína v norském maloměstském prostředí. Líčení jeho myšlenek a nápadů ukazuje na virtuózní mistrovství a rafinované umění mladého autora.

Ústřední postava díla Nagel, je typickým hamsunovským hrdinou, který je autorem, s psychologickým mistrovstvím, líčen s rozmanitých stavech rozpaků. Přes zdánlivý posměch autor se svým hrdinou cítí a rozumí mu. Hamsunovi hrdinové nejsou šablonovité postavy, ale lidé zvláštní, které pochopí jen ten, kdo se dokáže do nich vmyslit; pak ale jejich duše shledává neobyčejně krásné. V sugestivním autorově podání jsou to lidé volní, oslnění životem a proto jsou to zejména postavy tuláků a samotářů ty autorsky nejzdařilejší a básnicky nejmohutnější. Jejich projevy označitelné jako šaškovství, podivínství nebo výstřednost jsou jen závojem neobyčejné citlivosti duše a inteligence. Jsou to nevšední, nekonvenční hrdinové, kteří vyjadřují touhu po svobodném životě, nespoutaném pravidly a nánosem společenské měšťácké morálky, jsou to lidé s rozepjatými křídly, lidé dalekých a neznámých obzorů, tajemní a vábící.

---

Knut Hamsun (1859–1952), nositel Nobelovy ceny za literaturu (1920) je označován jako básník samoty. Jeho životní postoje a názory ovlivnila nejen severonorská příroda, ale i pobyt v anglosaském a americkém prostředí (1882–1888), který jej přivedl k jistému odporu k civilizaci. Jeho krédem, kterým řídil, a které vyvolávalo střety s předchozí literární generací, bylo, že literatura má líčit tajemná zákoutí duše. Tento svůj program naplnil zejména v románech Hlad (1890) a Mystérie (1892). Návrat k přírodě manifestoval v románu Matka země (1917), který byl oceněn Nobelovou cenou. V autobiografickém díle Po zarostlých stezkách, z roku 1949 vysvětluje své postoje ve 40. letech, za které byl po válce souzen.

Pavel Dobrovský, 13. září 2000