"Náš společný svět" na Pražském Quadriennale 99

Norský scénograf Erlend J. Birkeland
 scéna pro inscenaci Fuglane (Ptáci)
 autora Tarjei Vesåse (1897–1970),
Det Norske Teatret (Norské divadlo),
1997, foto: Per Maning

Finský scénograf Markus Tsokkinen (1974)
 instalace Osel a obraz, foto: Yehia El Sharif

Finská scénografka Eliisa
Rintanenová (1979), scéna pro inscenaci
Bis Denver od Oliviera Bukovskiho
v helsinském divadle Ryhmäteatteri

Pražské Quadriennale, světová soutěžní výstavy scénografie a divadelní architektury,které se pořádá jednou za čtyři roky, má ve světě zvuk, za nějž vděčí už předválečné československé scénografii. Jeho první ročník byl organizován v roce 1967 spíše odbornou přehlídkou, která si dále získává více příznivců. Od té doby se akce postupně rozrůstá, až na letošních 47 zúčastněných zemí. Neméně výmluvný důkaz o unikátnosti pražské akce, je i počet akreditovaných zahraničních hostů a vystavujících, kterých do Prahy letos přijelo 1800. Pražské Quadriennale bylo zahájeno 8. a potrvá do 27. června 1999.

Pořadatelé, Divadelní ústav a Ministerstvo kultury ČR, se letos rozhodli otevřít výstavu veřejnosti a připravili množství doprovodných akcí, včetně živého divadla. V rámci Pražského Quadriennale se v blízkosti Průmyslového paláce uskutečňuje "divadelní ležení" Le Campement. Návštěvník může zažít zcela neobvyklý zážitek, při němž se prolíná divadlo, cirkus, kavárna a kabaret.

Výstava s ústředním tématem "Náš společný svět (svět, národy, jednotlivci)", je rozdělena do čtyř sekcí – národní, tematické, divadelní architektury a uměleckých škol.

V národní sekci vystavují jednotlivé země nejlepší scénografická a kostýmní díla vzniklá v posledních pěti letech. Tematická sekce je koncipována jako pocta scénografii. Sekce divadelní architektura prezentuje vývoj očekávaný v třetím tisíciletí, nerealizované ideální projekty a vize a také realizované projekty nových divadelních budov a adaptace vhodných míst pro vytvoření divadelního prostoru. Poslední sekce je věnována scénografickým školám.

Severské země jsou zastoupeny všechny a to ve všech sekcích. Expozice Dánska, Norska a Švédska zahrnuly do svého programu tzv. Národní dny, setkání s odborníky a veřejností.

Švédský národní den se konal v prostoru expozice představující tvorbu významného scénografa Lennarta Mörka, který sice nebyl hlavním řečníkem, ale živě zasahoval do diskuse. V neformálním vystoupení komisař švédské účasti Johnny Rosén představil současné trendy švédského divadla. Pokud jde o repertoár nese se v letošním roce v duchu strindbergovského výročí. V lednu uplynulo 150 let od narození tohoto světového dramatika. Výstava představuje celkem devět různých produkcí Strindbergovy Hry snů.

Současné švédské divadlo využívá všech prvků, nejen vlastního hereckého, scénického, choreografického a hudebního ztvárnění, ale také působení prostředí, ve kterém se divák ocitá.

Divadlo se hraje v netradičních prostředích např.: zrekonstruovaných průmyslových budovách ( elektrárna, plynárna ). Využívá se i netradičního schématu rozmístění diváků a herců, diváci jsou uprostřed a hra se odbývá kolem nich. Divák tak sleduje hru "zevnitř".

Renesanci zažívá ve Švédsku i zvláštní dramatický útvar, rozhlasová hra. Rozvíjí se divadlo pro handicapované spoluobčany, např. divadlo neslyšících a pro neslyšící.

Příjemné setkání na Švédském dnu pražského Quadrienale zakončilo vystoupení zpěvačky šansonů.

Pavel Dobrovský, 30. června 1999