Kari Hotakainen: Na domácí frontě

Kari Hotakainen, foto Veikko Somerpuro

Recenze

Román Kariho Hotakainena Na domácí frontě (Juoksuhaudantie), vydaný v letošním roce v nakladatelství dybbuk, je po fiktivní autobiografii Buster Keaton – Život a činy (v překladu Violy Parente-Čapkové, Nakladatelství Ivo Železný, 1999) druhým autorovým dílem přeloženým do češtiny, a to plným právem: Hotakainen patří k nejvýraznějším současným finským spisovatelům.

Pod dramatickým titulem knihy se skrývá originální příběh: doposud velmi vzorný milující otec rodiny Matti ztratí při rodinné hádce nervy a inzultuje svou ženu, která poté sebere čtyřletou dcerku a od Mattiho odchází bydlet k přítelkyni. Aby manželku s dcerou získal nazpět, rozhodne se „domácí násilník“ rodinu přestěhovat z těsného panelákového bytu do rodinného domku, po kterém jeho druhá polovička údajně vždy velmi toužila. Úkol to není jednoduchý, neboť v současných nesmyslně předražených Helsinkách znamená pořízení jakékoliv nemovitosti pořádné plácnutí přes europeněženku, a to i v případě malé nenáročné garsonky. Matti s velkým zapálením podstupuje mnohdy komické válečné tažení s cílem sehnat v krátké době co nejvíce peněz: přechovává kradené zboží, poskytuje frustrovaným ženám erotické masáže, lstivě telefonuje pod smyšleným jménem z ukradeného mobilu do realitních kanceláří za účelem ovlivnit jejich chování tak, aby kýžený domek získal on sám.

Neméně náročnou záležitostí je ovšem i vhodný domek vybrat. V době Mattiho tažení lze pak stěží najít lepšího specialistu na nemovitosti než právě jeho samého: pečlivě si nastudovává odborné časopisy a webové stránky realitek, jezdí po speciálních výstavkách, sám domy při svém zdravotním běhání obhlíží a zjišťuje důležité detaily. Často při tom musí potají vniknout do cizího domečku či na jeho pozemek sám proniknout. To vše podniká náš hrdina (či antihrdina?) s takovou systematičností a zarputilostí, že lze vyslovit domněnku, že posedlost fixní myšlenkou se již mírně podepsala na jeho duševním zdraví. Příběh končí setkáním všech hlavních postav vyprávění u vytouženého domku s adresou Juoksuhaudantie, která je též původním finským názvem románu a rovněž i skutečnou ulicí ve skutečné helsinské čtvrti Maununneva. Název ulice ve finštině je navíc příznakový – Ulice hrobu běhu.

Hotakainen bývá finskou literární kritikou i vědou označován za tzv. „mužského autora“, což znamená, že se jedná o spisovatele, jenž ve svých dílech analyzuje pojetí maskulinity a roli muže v současné finské společnosti. Dokladem toho je i toto dílo. Matti rozhodně není vojákem na válečné frontě, který před půlstoletím hájil finskou nezávislost, je „jen“ vojákem na frontě domácí, který v konfrontaci s ženským principem, ve Finsku zvláště sebevědomým, hledá své nové místo ve společnosti a hlavně v rodině jen velmi obtížně.

Odkazů na válku je v románu bezpočet, například veteránský domek, Mattiho životní sen, který nás přivádí k další tematické rovině, střetu dvou generací – pokolení Mattiho a pokolení postavy válečného veterána, záležitosti, která bývá ve Finsku velmi často diskutována. A v tomto střetnutí je Matti vlastně válečníkem ještě v dalším gardu. Je pro společnost přínosné, aby jednotlivé generace spolu vedly krvavou válku, ptá se autor, a odpovědí je mu závěr knihy. Společensky aktuální je Hotakainen i na mnoha dalších místech. Reflektuje omezené možnosti člověka již středního věku s ne právě vysokými příjmy, který si v současném Finsku chce obstarat pohodlnější bydlení. Píše o prosazující se stádovost konzumního životního stylu, které se projevuje například v masové oblibě grilování či uhlazování trávníků, o stresu, do kterého vyúsťuje komerční pojetí života založené na myšlence prodat co nejvíce, a na druhé straně i o úsměvné sveřepé odhodlanosti moderních bojovníků proti kouření. To vše se mu daří i prostřednictvím využití čtenářsky vděčné a v současné finské literatuře nikterak neobvyklé techniky mnoha vypravěčů. Ta nabízí čitateli možnost vnímat příběh z několika úhlů pohledu – a také možnost si jej poskládat jako z kostek. To někdy může zápletce dodat až detektivní ráz.

Není divu, že Hotakainenovo dílo bylo kromě češtiny přeloženo do deseti dalších jazyků, oceněno cenou Finlandia i Cenou Severské rady pro literaturu, a že se mu doma ve Finsku dostalo již šestnácti vydání. To odpovídá sto deseti tisícům výtisků. I českému čtenáři lze tuto „sondu do finského bydlení“ doporučit: ten, který si někdy pořizoval vlastní obydlí, s povděkem rozpozná známé situace, a tomu, kdo ho teprve kupovat bude, může být kniha varováním před tím, co ho čeká, a možná i návodem – i když v českém prostředí je určitě třeba klást mnohem větší důraz na právní záležitosti, než jak tomu činí náš hrdina. A tomu, kdo má své vlastní bydlení zajištěné odjakživa, a myslí si, že ho podobné martýrium nikdy nečeká, nechť je kniha útěchou, že se této anabázi v životě vyhnul. Dílo ale ocení i ti, kdo sami nemovitosti prodávají, neboť zde naleznou spoustu reklamních tahů a marketingových triků, jak vyzrát na koupěchtivé, ale přesto opatrné zákazníky.

V neposlední řadě zbývá pochválit zdařilý, obratný, hbitý a mrštný, ohrabaný (protiklad k „neohrabaný“) překlad z pera v poslední době velmi aktivního překladatele z finštiny Vladimíra Piskoře, který si tak na své konto vedle Anny-Leeny Härkönenové, Rosy Liksom, Arta Paasilinny, Hannua Raittily, Leeny Krohn, Aska Sahlberga a Juhy Seppäläho připsal i Kariho Hotaikainena.

Kari Hotakainen: Na domácí frontě – UKÁZKA

Jan Dlask, 4. září 2006

---

Kari Hotakainen, Na domácí frontě (Jouksuhaudantie), překlad: Vladimír Piskoř
vydal dybbuk v roce 2006, ISBN: 80-86862-12-7, 296 stran, cena 247 Kč
na internetovém knihkupectví www.kosmas.cz  sleva 25 Kč