Erlend Loe: Naivní. Super.

Erlend Loe – foto archiv

Když jsem si přečetl prózu současného norského autora Erlenda Loea Naivní. Super., v duchu jsem si ji sám pro sebe zcharakterizoval jako „malou knížku o velkých věcech“. Pak jsem se podíval na záložku a zjistil jsem, že nejsem vůbec originální: tam se totiž o ní mluví jako o „jednoduchém románu o složitých věcech“. Na druhé straně mě ovšem potěšilo, že jsme se s autorkou záložky ve svém hodnocení takhle skoro shodli. A že patrně nejsme jediní.

Erlend Loe patří k mladé spisovatelské generaci, která se zřejmě rozhodla reagovat na složité postmoderní labyrinty co největší jednoduchostí a srozumitelností. Narodil se roku 1969, a jak uvádí na svých webových stránkách, prošel několika školkami a školami, studoval filmovou vědu, srovnávací literatury a scenáristiku. Debutoval v roce 1993 titulem Uchvácen ženou, píše také knihy pro děti, má přítelkyni, syna, bratra, matku, otce a několik přátel a známých.

Stejnou lakoničností jako Loeův životopis se vyznačuje i zmíněný román Naivní. Super. z roku 1996. Je to jakási životní bilance a zároveň návod na život mladého muže, který poněkud tápe v dnešním moderním světě a snaží se v něm zorientovat. Ne že by hledal a nacházel jednoznačné odpovědi na zásadní životní otázky, spíš si jen ujasňuje svou stávající situaci. Činí tak nejčastěji pomocí různých tabulek, seznamů a výčtů, jako je například tento:

Člověk, který váží 70 kilo, obsahuje mimo jiné: – 45 litrů vody, – dostatek vápna na vybílení jednoho kurníku, – dost fosforu na 2 200 zápalek, – tuk na asi 70 kusů mýdel, – železo na jeden dvoupalcový hřebík, – uhlík na 9 000 tuh do tužky, – lžíci hořčíku.

K tomu protagonista dodává: „Vážím víc než 70 kilo.“

Jak vidno, kromě lakoničnosti lze tohle milé dílko opatřit také přívlastky „příjemně naivní“, „vtipné“, „lidsky chápavé“. A bezpochyby také „svěží“. Což ostatně platí i o českém překladu Kateřiny Krištůfkové.

Celkem byla kniha přeložena už do více než dvou desítek jazyků a stala se prvním norským románem, jehož anglický překlad zařadila do své globální internetové knihovny společnost Google. U nás vyšla v brněnském nakladatelství Doplněk, které se vytáhlo už před dvěma lety, když vydalo velký opus Larse Saabyeho Christensena Poloviční bratr. Je chvályhodné, že v dnešní době, kdy se mnohé nakladatelské domy z ekonomických důvodů bojí vydávat tituly malých literatur, Doplněk sází na nové, u nás dosud nepublikované norské spisovatele. K českému vydání Loeova románu mám jen jednu drobnou připomínku: k textu připojený slovníček anglických výrazů je v dnešní době už poněkud redundantní, ba snad až nechtěně kouzelný. Osobně bych dal přednost krátkému doslovu, který by obsahoval detailnější informace o spisovatelovi a jeho tvorbě.

Zbyněk Černík, 3. února 2006

Ukázka z knihy Naivní. Super.

Erlend Loe – Naivní. Super. Přeložila Kateřina Krištůfková. 1. vydání, vydalo nakladatelství Doplněk v roce 2005. ISBN: 80-7239-189-5, 224 stran, 20 x 14 cm, česky, vázaná vazba. Cena: 210 Kč, na Internetu (www.kosmas.cz) v lednu 2006 za 189 Kč.

---

foto archiv

O autorovi

Erlend Loe se narodil 24. května 1969 v Trondheimu. Je jednou z nejvýraznějších a nejpopulárnějších osobností současné generace norských spisovatelů je Erlend Loe. Narodil se v roce 1969 v Trondheimu. Hrál divadlo, natočil několik krátkých filmů, přispíval do novin Arbeider-avisa a byl také zaměstnán v psychiatrické léčebně. Navštěvoval filmovou školu v Kodani a získal zde titul Cand. mg. (u nás odpovídá Mgr.); studoval folkloristiku, filmovou a literární vědu. Kromě psaní knih se věnuje i psaní scénářů – film Detektor vyšel pravděpodobně také díky diváckému úspěchu i jako kniha. Kromě psaní vlastních knih se Loe věnuje také překladům Hala Sirowitze z angličtiny – Sa mor (Pravila matka), Sa terapeuten min (Pravil terapeut). V současné době žije Loe v Oslu a je spisovatelem na volné noze.

Debutoval v roce 1993 románem Tatt av kvinnen (Napospas ženě). Je autorem několika knih pro děti o Kurtovi (Jak se stal Kurt krutým, Kurt, quo vadis??), které doplňují vtipné ilustrace Loeova přítele Kima Hiorthøye. Obrovský úspěch mu přinesl ale až jeho druhý román – Naiv. Super. (Naivní. Super.). Román se stal opravdovým hitem – hlavní hrdina totiž vzbuzuje dojem, že je jedním z nás – jeho příběh o hledání smyslu života může prožít naprosto každý bez ohledu na věk a pohlaví.

V roce 1999 vyšla kniha L (L – jako zkratka pro Learning = učení, vzdělávání se) o zajímavém projektu, který uskutečnil Loe s partou svých přátel. Kromě samotného projektu, jakým je expedice do Polynésie, je kniha výpovědí o generaci dnešních mladých mužů, o přátelství mezi nimi, o jejich vztahu k prostředí, ve kterém žijí. Jednu z posledních Loeových knih jsou Fakta om Finland (Fakta o Finsku) – vyšla v roce 2001. Všem Loeovým knihám je společný jemný humor, se kterým nahlíží na hluboká témata jako jsou pocit osamění, vztah ke světu, k druhým lidem, k sobě samému. Loe při psaní vychází především ze svých vlastních postřehů a pocitů, z dojmů své generace, a snaží se zachytit to, co ji trápí. Právě tato témata činí jeho tvorbu zajímavou a aktuální. Loe získal kromě značné popularity u čtenářů řadu literárních ocenění. Jsou to např. Cena trondheimské obce za kulturu (2002), Cena knihkupců (1999), Cena nakladatelství Cappelen (1997) a Cena za dětskou literaturu udělovaná norským Ministerstvem kultury.

Pravděpodobně nejen o jeho knihách, ale i o něm samotném se dá říci, že se snaží vyjadřovat o poměrně složitých věcech co nejjednodušším způsobem – Loe na téma, jak se stal spisovatelem říká: „Poměrně brzy jsem se rozhodl, že zkusím napsat román. Protože to šlo docela dobře, pokračoval jsem v tom. Zhruba po deseti letech jsem přesvědčil sám sebe, že se budu psaním živit.“

Gabriela Špetová – www.iliteratura.cz – 15. 5. 2003