Jostein Gaarder: Principálova dcera

Zlí jazykové tvrdí, že každý správný severský román musí obsahovat nějaké strašné tajemství, musí tragicky končit a musí v něm dojít alespoň k jednomu incestu. Asi by to nebyla tak úplně nepravda, pokud bychom měli na mysli některá díla devatenáctého a dvacátého století, odehrávající se v pustých, od okolního světa izolovaných končinách, o současném skandinávském písemnictví, které už dávno ladně vplulo do globálních evropských a světových literárních vod, to však platí stěží.

O to víc překvapuje, že zmíněné ingredience najdeme v nejnovějším románu soudobého norského spisovatele Josteina Gaardera Principálova dcera, který nyní vychází v českém překladu. Nejde ovšem o žádné retro, ale naopak o dílo formálně i obsahově velmi moderní, ba přímo postmoderní, jakýsi metaromán naruby. Jeho protagonista, přezdívaný Petr Pavouk, si i v dospělosti udrží mimořádně bujnou dětskou fantazii, symbolizovanou jeho celoživotním průvodcem, malým pohádkovým mužíčkem s plstěným kloboukem a bambusovou hůlkou. Na své fantazii si dokonce založí svéráznou živnost: překypuje totiž literárními nápady a náměty, ale jelikož sám nemá žádné spisovatelské ambice, prodává je autorům, kteří trpí uměleckou neplodností a použitelných témat se jim žalostně nedostává – řečeno jinými slovy, nemají o čem psát. Gaarder tím naráží na situaci v Norsku v několika minulých desetiletích, kdy se tamější knižní trh vyznačoval nadprodukcí autorů, spíše než z vnitřní potřeby publikujících pouze proto, že to umožňovala společenská objednávka. Tento fenomén ale jistě nelze považovat za výlučně norský.

Nakonec se však ukáže, že realita může předčít i nejdivočejší fantazii: Petrův zdánlivě zcela bezrizikový podnik, takzvaná „Spisovatelská pomoc“, začne být velmi nebezpečný a pavouk uvízne ve vlastní pavučině. Obchodník s nápady si podobně jako hrdinka jeho titulního příběhu o dceři cirkusového ředitele, umělkyni na visuté hrazdě, zlomí vaz.

Ale ještě než se tak stane, stačí čtenářům převyprávět obsah mnoha dalších nevšedních příběhů. Za zmínku v této souvislosti stojí, že mezi nimi nechybí ani příběh z Prahy.

Gaarder na sebe poprvé upoutal pozornost na začátku devadesátých let, kdy vydal originální dějiny filozofie pro mládež Sofiin svět – ty byly přeloženy do téměř padesátky jazyků a staly se světovým bestselerem. Od té doby napsal několik tematicky značně rozrůzněných knih, určených mladým i dospělým čtenářům, jež svou nápaditostí a neotřelostí rovněž vzbudily značný ohlas: Tajemství karet, Vita brevis, Haló, je tu někdo?, Jako v zrcadle, jen v hádance, Kouzelný kalendář a další. Principálova dcera na tuto úspěšnou řadu důstojně navazuje. O její české vydání se zasloužila Gaarderova věrná překladatelka Jarka Vrbová a nakladatelství Knižní klub.

Zbyněk Černík, ČRo 3 Vltava, 10. září 2004