Majgull Axelsson – DUBNOVÁ ČARODĚJKA

Dne 30.5.2002 uspořádala Severská společnost besedu se švédskou spisovatelkou Majgull Axelsson při příležitosti vydání českého překladu její knihy Dubnová čarodějka. Je to neuvěřitelný příběh němé, ochrnuté dívky, román o hloubce ducha a síle imaginace… Knížku ze švédského originálu April Häxan vydaného v roce 1997 přeložila Dagmar Hartlová, česky vydalo nakladatelství Metafora v Praze 2002.

„Jedna z mých sester ukradla život, který měl patřit mě. Chci vědět, která to byla,“ říká si v duchu Desirée.

Desirée ..Vytoužená.. Od narození upoutaná na nemocniční lůžko, epileptická, úplně ochrnutá, zkroucená a spastickými záškuby trpící dívka, odsouzená k životu mezi čtyřmi stěnami nemocničního pokoje.

Jako tolik jiných postižených dětí té doby je odklizena ze světa zdravých,neboť je považována za zrůdu, za slintající hříčku přírody,bez jakýchkoliv práv a možností, a takovými dětmi se stát nechlubí ani se jimi nezabývá. Ale vždycky záleží na jednotlivcích, a tak do Desiréeina života vstupuje anděl v podobě lékaře, který zjistí, že dívenka má neporušenou inteligenci. Naučí ji pomocí náustku a hadičky, do nichž fouká, ovládat klávesnici počítače, a tak může Desirée komunikovat s okolím.

Navštěvuje logopeda, učí se, sleduje televizi a čte, čte, čte. Udělá si maturitu a zabývá se myšlenkou na další studia. Jenže

Kdesi venku, za zdí nemocnice, jsou Christina, Margareta a Birgitta, její tři sestry ony však o její existenci nemají tušení. Nejsou pokrevní příbuzné, sestrami jsou jen díky tetě Ellen, která je vychovala. Christina je lékařka, Margareta vystudovala fyziku a Birgitta Birgitta je šlapka, alkoholička a narkomanka. Každou z nich opustila matka, a každá z nich se s tím vyrovnává po svém. Pokud se s tím vůbec lze vyrovnat.

Desirée touží po svých sestrách, chce, aby se o ni nakonec dozvěděly, a mistrně rozplétá vlákna jejich životních příběhů. Nechce však vědět nic o příčinách vlastního postižení, nechce vidět svou matku.

Dubnová čarodějka je nesmírně strhující, sugestivně vyprávěný,podmanivý příběh o lásce, touze věrnosti, stejně jako o lhostejnosti, aroganci, blahosklonnosti. Děj knihy začíná v padesátých letech ve Švédsku, v době budování sociálně orientovaného státu, a končí víceméně v současnosti, v devadesát letech.

Název Dubnová čarodějka si autorka vypůjčila od mistra světové science-fiction, Ray Bradburyho. „Když se člověk chová tak, že ne zcela rozumí tomu, co dělá, říká se, že do něj vstoupila dubnová čarodějka,“ říká Majgull Axelsson a dodává: „Možná, že to dobře popisuje i to, co se děje v píšícím autorovi.“

Majgull Axelsson je švédská autorka,o níž je známo, že ve své tvorbě straní vždy slabým, utlačovaným a handicapovaným. Její kniha Naši milí bratři (Våra minsta bröder) vypráví o dětské práci ve třetím světě, další knihy jsou o dětech žijících na ulicích v latinské Americe, o filipínských prostitutkách, ale také o „odvrácené tváři“ současného Švédska. Je autorkou v pravém slova smyslu politickou, přestože její díla nejsou ani vědecké práce, ani dokumenty, nýbrž hluboce lidské a strhující romány.

„Axelssonová napsala úžasný román, bohatý příběh, který.. ukazuje dějiny budování státu sociálních jistot,tzv. všelidového domova. Je to skvostný román, dokáže pobavit a zaujmout, možná že se dokonce stane generačním románem pro ty,kdo se narodili koncem čtyřicátých let.“
Christine Sarrimo, Svenska Dagbladet

Birgitta na rozdíl od něj nikdy nepochopila, jak je důležité dbát o vlastní důstojnost. Naopak, vyhledávala ponížení, jako kdyby po něm žíznila. Neexistuje jediný obchod v Motale, kde by nekradla a nebyla jako zlodějka dopadena, jediná ulice, kde by ji, šermující rukama a hulákající nesebrala policie, ani jediný útulek, kde by nelhala a nebyla jako lhářka usvědčena. Viděla jsme jí zvracet do odpadkového koše uprostřed náměstí – jak jinak než v sobotu dopoledne, kdy je náměstí plné lidí – a potom se němě předklonit a v údivu zírat na páchnoucí průjem, stékající jí po nohou. Viděla jsme ji sedět úplně namol a pomočenou v závěji pozdě večer, zatímco kolem ní kroužila banda posměvačných puberťáků. Viděla jsem ji roztahovat nohy pro jednoho muže za druhý, dokonce i pro muže jako Roger, kteří jí přes obličej položili dlaň, aby se na ni nemuseli dívat. A nad tím vším jsme viděla její povýšenost, nepochopitelnou hrdost nad tím úpadkem.

„Ještě nikdy jsme nečetla tak důvtipný a přiléhavý popis pocitu odcizení a vykořeněnosti, svobody a ostražitosti před okamžikem, kdy zase přijde urážka – tak příznačné pro bezdomovce, cestující mezi sociálními třídami. A nikdy tak dokonalý popis u profesionálně vlídných a laskavých lidí, zejména žen, v oblasti zdravotní a sociální péče.“
Pia Bergström-Edwards, Aftonbladet

Kniha má velký ohlas v celém světě. Autorka sama sice odmítá „světovou slávu“, ale to nic nemění na faktu, že knížka byla již přeložena do 19 jazyků. Autorka si to vysvětluje tím, že píše o řadě problémů, které se týkají velkého množství lidí.

Pavel Dobrovský, s použitím textu na obalu českého překladu