MFF Karlovy Vary a islandské filmy

Letošní islandské filmy řeší problémy izolovaného venkova

Konečná podoba programu 38. Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary není ještě zcela dokončena, ale probíhající jednání dávají velkou naději nadšencům islandské kinematografie. Podle Ivany Novotné z Programového oddělení MFF Karlovy Vary se počítá hned se třemi novými snímky z této, filmově relativně velmi produktivní, země.

Noi Albino, debut mladého islandského režiséra Dagura Kari Péturssona, již úspěšně prošel několika světovými festivaly a v Göteborgu byl vybrán dokonce jako nejlepší severský snímek roku. Film vypráví o sedmnáctiletém introvertním chlapci, jehož okolní prostředí, zapadlá obec na severu Islandu, ho deptá a frustruje tak, že si vesničané myslí, že je snad psychicky narušená osobnost. Jeho jedinou nadějí je dívka z místní benzinky, Iris.

Fenomén islandského venkova a jeho izolovanosti se objevuje i v nízkorozpočtovém snímku Sůl (Salt) amerického režiséra Bradleyho Rust Graye, jehož ústřední postavou je tentokrát mladá dívky z další zapadlé vísky. Film, v němž hrají zásadně neherci, neměl pevný scénář. Digitální kamera zachycuje spontánní chování protagonistů a nechává ději volný průběh.

Největší šance na divácký úspěch bude mít s nějvětší pravděpodobností film populárního herce a režiséra Baltasara Kormákura, jehož rodinné drama Moře (Hafid) dosáhl největší sledovanosti v dějinách ostrovní kinematografie. Děj tohoto snímku se také odehrává v malé rybářské osadě, tentokrát na jihu ostrova.

Martin Benda, 26. května 2003