ToplistNa vrcholu
znak SLSeverské listy

           

 

Působení československé StB v Norsku


agent František Matal

agent Vladimír Hučín, repro LN

Oslo, březen roku 1957. Dva muži si v krásném jarním počasí vyšli do lesní restaurace Trollvannstua. V prázdné jídelně předává František Matal, kulturní atašé československého velvyslanectví, svému norskému agentovi 5000 korun. „Musíte si uvědomit, že Norsko jako takové je nám úplně lhostejné,“ zdůrazňuje mladý důstojník, „ale Norsko jako člen NATO je pro nás velice zajímavé.“ Přesto zažila komunistická rozvědka v Norsku málo úspěchů a mnoho nezdarů.

Když na sklonku 40. let minulého století zahájilo zpravodajské oddělení československého ministerstva vnitra rozvědnou činnost ve Skandinávii, byla jeho pozornost z pochopitelných důvodů obrácena v první řadě ke Švédsku. Průmyslový potenciál země, významná výroba zbraní a status neutrálního státu přispěly k tomu, že se Stockholm stal přirozeným centrem československé špionáže pro celý Sever. Pak se však politický vývoj v severní Evropě obrátil nečekaným směrem. Hned po „Vítězném únoru“ v Praze vzbudil norský premiér Einar Gerhardsen mezinárodní pozornost přímočarou kritikou Gottwaldova režimu. „Komunisté říkají, že zvítězil československý lid, ale jestli tomu tak je, proč bylo nutné obcházet parlament, který si tento lid demokraticky zvolil?“ zuřil jinak vždy mírný sociální demokrat.

Norové měli v rukávu další překvapení. V přímém protikladu s tím, co předpovídali analytici z kachlíkámy na Letné, odmítla norská vláda v roce 1949 vstoupit do plánovaného obranného paktu se svými severskými sousedy Švédském a Dánskem. Místo toho se Norové rozhodli následovat Velkou Británii, svého spojence z druhé světové války, do NATO.

„Norsko a Dánsko jsou nyní objektem amerického imperialismu. Proto je ještě naléhavější, abychom v těchto zemích měli fungující zpravodajské sítě,“ konstatoval v roce 1949 Jan Bergman, šéf skandinávského oddělení ministerstva vnitra.

Norové

Už v roce 1950 vytipovala československá rozvědka jistého Nora, z něhož mohl vyrůst klíčový agent. Othar M. Wiik pochaze ze zámožné rodiny v Oslu a jako majitel menší továrny často navštěvoval československé exportní firmy.

Během následujících let se zpravodajcům z bývalého kláštera křižovníků na břehu Vltavy podařilo vybudovat menší skupinu norských agentů: Rolf byla česká emi- grantka Idl Zerkovská Hillestad, která pracovala jako novinářka levicového listu v Oslu. Za krycím jménem Ridin se skrýval Per Restan, který vystudoval na Karlově univerzitě ruštinu a pak zahájil akademickou kariéru v Norsku, kam se po studiích přestěhoval se svou českou manželkou, rovněž agentkou StB (všichni tři byli coby známí komunisté brzo vyřazeni jako agenti). Kytlicová, která žila na Moravě, byla jednou ze zhruba patnácti žen, které se za války provdaly za Čechy nasazené v severním Norsku. Za vydání cestovního pasu slíbila, že bude dodávat informace z jednoho státního úřadu v Oslu, kde pracoval její bratr. Růžovou StB vydírala ještě krutěji. Za povolení k uzavření manželství s diplomatem norského velvyslanectví tato třicetiletá žena, která sama pracovala jako úřednice na norské ambasádě, vynášela dokumenty.

František Matal

V únoru roku 1956 vyslala První správa StB do Osla nadporučíka Františka Matala jako šéfa nově založené rezidentury na československém velvyslanectví. Ambasáda se o rok dříve přestěhovala do honosné vily v nejlepší části města a Matal byl okamžitě přihlášen u norských úřadů jako její kulturní atašé. Na pomoc měl tehdy jen pětadvacetiletý rezident dva důstojníky StB, kamuflované jako technický personál ambasády, a ještě k tomu tři agenty naverbované mezi diplomaty a delegáty obchodního oddělení. Poměrně silnou přítomnost StB v Oslu bezesporu uvítali na rezidentuře KGB, která měla v poslední době řadu nepříjemností s norskou kontrarozvědkou.

Nadporučík Matal byl typickým příkladem mladých a bystrých komunistů, které První správa zaměstnala v době expanze v druhé polovině 50. let. Byl energický, ambiciózní a neuvěřitelně sebejistý. Během prvního roku v Oslu poslal bezpočet hlášení, v nichž ujišťoval centrálu, že práce na rezidentuře probíhají v naprostém souladu s operačním plánem. Karlson dosud dodal poměrně důležité informace ze základny NATO u Kolsas, a po tom, co se nechal zverbovat Vydra, měla rezidentura agenta, který disponoval kontakty přímo ve vedení vládnoucí Strany práce. Také ve třetí cílové skupině, což byli českoslovenští exulanti, kterých v té době žilo v Norsku zhruba tři sta, se na Matala usmálo štěstí. Jeden uprchlík, bývalý četník Antonín Štumpf z jižních Čech, se sám přihlásil na velvyslanectví a nabídl se jako informátor. Po mnoha konzultacích s Prahou rezidentura muže zkontaktovala a naverbovala pod krycím jménem Havran.

Necelý rok a půl rok poté, co StB v Oslu naplno zahájila operace, spadla klec. Na podzim roku 1957 informoval Matala spolehlivý zdroj, že jak Karlson, tak Vydra i Havran byli dvojití agenti, pracující pro norskou stranu. Najednou měl „kulturní atašé“, jakmile se ukázal na ulici, v patách pracovníky norské kontrarozvědky. Mladého nadporučíka, který nezaznamenal „sebemenší náznak sledování“, měla ve skutečnosti norská tajná služba v hledáčku od jeho prvního kroku v Oslu. Pro centrálu v Praze byl závěr hořký, ale jednoznačný: Téměř všechny operace rezidentury mohly být prozrazeny. Matal musel zemi okamžitě opustit, aby ho Norsko neprohlásilo personou non grata. Další dva důstojníci StB mohli vyčkat, až se bouře přežene.

Josef Ulver

Neuvěřitelné však bylo, že právě v okamžiku, kdy měla rezidentura v Oslu zlomenou páteř, se StB podařilo infiltrovat svého člověka do norských tajných služeb. Československý uprchlík Josef Ulver a jeho manželka Milena přijeli na hlavní nádraží v Oslu na Štědrý den roku 1956. Čtyři měsíce předtím se manželé Ulverovi během cesty s Čedokem k Baltskému moři přihlásili na policii v Západním Berlíně. Milenu, která byla ve vykonstruovaném procesu proti národním socialistům v roce 1949 odsouzena ke čtyřem letům žaláře, hned po útěku pozvaly do Norska její bývalé spoluvězeňkyně z koncentračního tábora Ravensbruck. Díky Milenině nezpochybnitelné minulosti a jejím dobrým referencím v Norsku bylo manželu Josefovi nabídnuto na půl úvazku místo tlumočníka a konzultanta pro zpravodajskou službu.

Vladimír Hučín

Začátkem 60. let rezidentura v Oslu po prvotních neúspěších znovu nabrala dech. Také nový rezident, kapitán Vladimír Hučín, který převzal velení v roce 1959, byl neustále sledován norskou kontrarozvědkou. Na rozdíl od svého předchůdce Matala byl však sedmatřicetiletý Moravan zkušený zpravodajec vyškolený v Moskvě, zatímco norská bezpečnost v tom období měla plné ruce práce s rozsáhlou činností KGB v Oslu. Během své pětileté služby na rezidentuře Hučín opakovaně obdržel pochvalu z Prahy za to, že získal „hodnotné informace“. Nevíme přesně, co československý špion objevil (objektový svazek z tohoto období je skartován). Je ale vysoce pravděpodobně, že to souviselo se založením Socialistické levicové strany, v jejímž vedení měl Hučín prokazatelně velmi dobré kontakty.

František Jungmann

Hučínův nástupce na postu rezidenta StB v Oslu plně odrážel personální vývoj, kterým První správa v předchozím desetiletí prošla. Kapitán František Jungmann, který převzal vedení v roce 1964, vystudoval němčinu na pražské filozofické fakultě a po několikaleté službě ve východním Berlíně, měl silné vazby na HVA, rozvědku Stasi. S Jungmannem zahájila rezidentura v Oslu éru intelektuálnějšího stylu práce, zaměřeného na kultivaci norských diplomatů, novinářů a mládežnických organizací politických stran. S výjimkou jedné operace na Islandu, která začala tak, že jeden místní občan nabídl v roce 1966 československému obchodnímu zastupitelství v Reykjavíku nákresy nově postavené základny NATO ve Hvalfjórduru (islandského agenta brzo převzala KGB), však není známo, že by Jungmann v Norsku dosáhl větších úspěchů. Ale i pro něj se Oslo stalo odrazovým můstkem k dlouhé kariéře v StB. Svou službu podplukovník Jungmann ukončil v lednu roku 1990 jako šéf kádrového oddělení ministerstva zahraničního obchodu.

Až do samého konce studené války síť agentů, naverbovaných mezi diplomaty a obchodními zástupci, řídil kádrový důstojník StB, který fungoval jako šifrant velvyslanectví. Kupodivu jeden z těchto bývalých agentů je stále činný ve zdejším státním sektoru. Diplomat Josef Hejsek, který jako agent s krycím jménem Votr koncem 80. let vyvíjel značné úsilí, aby získal kontakty v parlamentu v Oslu, je dnes ředitelem ČEZ v Albánii. Snad je v oblasti energetiky úspěšnější, než byl jako agent StB v Norsku.

Terje B. Englund, LN (kráceno)

Terje B. Englund (*1963) je norský novinář a spisovatel žijící v Praze. V roce 2010 vydal v Oslu knihu o působení StB v Norsku, z níž zde uveřejňujeme ukazky.

v Severských listech publikováno

Hodnocení článku

Průměrná známka:  1,14   hodnoceno: 93 ×
Klikněte na známku:

 
 
 
 
 
  1 = výborný, 3 = průměrný, 5 = špatný

Prohlášení redakce

Obsah článku nemusí nutně vyjadřovat názor redakce.

Autoři příspěvků odpovídají za obsah a ručí za uváděné informace. Uveřejněné materiály podléhají platnému Autorskému zákonu. Převzetí článků je možné pouze s vědomím redakce.

Vaše názory k článku – diskuse

Nejlepší způsob, jak kontaktovat autora článku, je zaslání e-mailu na autor@severskelisty.cz.


Upozornění:

  Diskuse je částečně moderovaná. Vyhrazujeme si právo bez upozornění vyřadit nebo upravit příspěvky, které jsou v rozporu se zákonem, používají nevhodné výrazy nebo mají komerční či reklamní charakter.

  Redakce ani provozovatel portálu Severské listy nenesou žádnou odpovědnost za obsah diskusních příspěvků. Máte-li pocit, že některé z nich jsou nevhodné nebo porušují zákon, kontaktujte, prosím, administrátora diskuse na adrese webmaster@severskelisty.cz.


Diskuse zatím neobsahuje žádné záznamy.


Reklama

SEVERSKÉ LISTY • redakce: Dřenice 51, PSČ 53701, Czech Republic • info@severskelisty.cz
šéfredaktor: Michael Stanovský • stanovsky@severskelisty.cz, tel: +420 603 538 168

Název Severské listy je zapsán jako slovní ochranná známka na ÚPV ČR pod číslem 308361.

PROVOZOVATEL • Nakladatelství a vydavatelství Severské listy, IČ: 44437773

Copyright © Severské listy, 1998-2018 • Všechna práva vyhrazena • ISSN 1804-8552

Severské listy • redakce: Dřenice 51, 537 01  Dřenice, Czech Rep. • info@severskelisty.cz
šéfredaktor: Michael Stanovský, tel: +420 603 538 168

Copyright © Severské listy, 1998-2018. Všechna práva vyhrazena.

ISSN 1804-8552

cnt: 26.307.380 • onln: 1 • robot ostatni • php: 0.156 sec. • www.severskelisty.cz • 54.227.17.101
file v.20180224.034629 • web last uploaded 20180224.150410
2017:370 • 2018:8