Stoleté píchání v zádech

Na detailním snímku
jsou vidět otvory v
hrotu harpuny
foto: repro LN

Hrot harpuny z 19. století v těle velryby grónské vědcům dokázal, že se tito kytovci dožívají překvapivě vysokého věku.

Určit stáří velryby je zapeklitá věc. Vědci spoléhají na „letokruhy“, které vznikají při růstu velrybích zubů, nebo na počítání vrstev ve „špuntech“, jež se tvoří velrybám v uších. Každý takový odhad je zatížený velkou chybou. Zvláště komplikovaná je situace u velryb grónských, jimž se v uchu netvoří vrstevnatá zátka. O věku, jakého se velryby dožívají ve volné přírodě, mohli vědci jen spekulovat.

Americký zoolog Craig George se pokusil určit stáří velryb grónských analýzou aminokyselin v jejich oční čočce. Velrybí oči dostal od Inuitů, kteří mají povoleno zabít a zkonzumovat omezený počet kytovců za podmínek, že použijí tradičních technik lovu.

George v roce 1999 určil stáří 42 velryb. Většina dospělých zvířat byla ve věku 20 až 60 let. Narazil ale i na pětici velrybích „metuzalémů“. Nejmladšímu bylo 91 a nejstaršímu dokonce 211 roků. Odborníci podrobili výsledky Georgeova měření ostré kritice. Většina byla přesvědčena, že se velryby grónské nedožívají více než stovky.

Další spolupráce s Inuity ale dala za pravdu Georgeovi. V květnu ulovili Inuité další velrybu grónskou a při jejím porcování narazili na zbytky hrotu velrybářské harpuny. Zavolali Georgea a ten se se zlomky ocelového hrotu vydal na okružní cestu po muzeích. Nakonec mu přálo štěstí.

Ukázalo se, že hrot patřil k harpuně zvláštní konstrukce patentované v roce 1879. Užívala se však poměrně krátkou dobu. To dovolilo určit stáří velryby ulovené Inuity na 115 až 130 roků.

Spolupráce s domorodými velrybáři výrazně zvýšila důvěru v určování stáří velryb analýzami aminokyselin v oční čočce. Vědci nyní berou mnohem vážněji i další, stejným způsobem získané doklady o dlouhověkosti kytovců. Norští vědci určili analýzami oční čočky stáří narvala uloveného grónskými Inuity na 115 roků.

Věková struktura současných velrybích populací nemusí zdaleka odrážet přirozené možnosti kytovců. Stará zvířata mohou být velmi vzácná i proto, že například u velryb grónských klesly v rozmezí let 1848 a 1915 stavy v důsledku masového lovu ze třinácti tisíc kusů na pouhé dva tisíce. Ve velrybí populaci tehdy žilo jen velmi málo dospělých samic, jejichž potomci by se dnes dožívali věku převyšujícího 100 let.

Je zajímavé, že nově zjištěné údaje odpovídají tomu, co se už odnepaměti traduje mezi Inuity. „Už po staletí Inuité tvrdí, že velryby žijí dvakrát déle než lidé,“ řekl Craig George v rozhovoru pro vědecký týdeník Nature.

Jaroslav Petr  LN, 29. června 2007