Švédské volby 1998

V neděli proběhly ve Švédsku volby – parlamentní, krajské a obecní. Ony tedy ty volby ani moc neprobíhaly, spíš jen tak prošly.    Prošlo to především dvěma stranám mírně pravicovým (FP, C) a straně zelených, kteréž se v průběhu dnešního počítání hlasů úzkostně procházely nad čtyřprocentní hranicí volitelnosti do parlamentu, leč neklopýtla ani jediná. Dosud menšinově vládnoucí sociální demokracie prošla se svým pádem k 37 procentům do stavu, kdy se nejspíš bude i nadále přidržovat kormidla moci. Nohy jí v tomto úsilí tentokrát budou muset podrážet nejméně dvě další strany, z nichž přinejmenším jedna ze středu politického křoví. Česká varianta podpory od úhlavního pravicového nepřítele nikoho zatím ani nenapadla.

Toť dáno zřejmě tím, že švédští komunisté se přejmenovali na Stranu levice a poněkud mumlavě přešli od diktatury proletariátu k blíže neurčené vidině sociálně spravedlivé demokratické společnosti. Sundali ze stěn obrazy Stalina, a mnozí dokonce i masového vraha Lenina, a v rétorice se od sociální demokracie liší snad jen štědřejším příslibem státních peněz všem potřebným – proč ne, vždyť s dnešní technikou tištění peněz moc nestojí a lesů na papír má Švédské království dostatek. Komunisté se tak vyšvihli z 6 na 12 procent, sebrali však hlasy především svým růžovým bratrům ze sociální demokracie, takže levice si tím nepolepšila a nemá parlamentní většinu.

Zajímavé je, že mimo rudých ze Strany levice je nečekaným vítězem voleb strana křesťanských demokratů, která se z minulých krkolomných 4,1 vyšvihla na 11,8 procenta. Sesbírala však hlasy především zprava, takže se tím v mocenské tahanici nic nezměnilo. Její vůdce přizpůsobil rétoriku zemi bezvěrců a místo o posledním soudu mluvil o škole, zdravotnictví a péči o důchodce. V řeči o morálce se vyhnul všem hříchům s výjimkou rozkrádání peněz daňových poplatníků, což je obecné hobby politické elity a nadávání na to pak hobby lidu obecného. (To pochopitelně platí jen pro státy prohnile demokratické, neboť spořádané diktatury nastolují pořádek tím, že ukradnou všechno najednou a tomu, kdo remcá, dají do držky roubík.)

Zdá se tedy, že je vše nově při starém, a ač sociální demokracie sklouzla k nejnižší cifře od roku 1920, neznamená to vcelku posun ani doprava, ani doleva. Takzvaný trh mrmlá cosi o politické nestabilitě, ta je však kořením demokracie, takže se nejspíš brzy dočkáme dalších svěžích politických skandálků. Třeba se nám dík vzrostlé křesťanské demokracii zvýší morálka natolik, že nás začne po vzoru zámořské velmoci zajímat, co považují za sex naši politici. Otázka o to zajímavější, že zázračně potentní prostředek Viagra byl právě uznán za lék a bude dotován ze státní pokladny. Snad se tedy proslulá švédská sexuální nevázanost dostane z filmového světa i do politické reality, a znavení politici se budou mít čím chlubit.

Petr Fyrborg, Švédsko, Neviditelný pes, 23. září 1998