Pan Svensson ukradl vlastní kolo

Tedy ta kuriózní událost začala tím, ze panu Svenssonovi (dotyčný se ve skutečnosti jmenuje nejspíš úplně jinak) bylo ukradeno kolo a na místě činu zůstal jen přecvaknutý zámek. Pan Svensson se s předmětem doličným obrátil na policii, kde si sice jeho oznámení pečlivě zapsali, ale z řečí o nedostatku policejních zdrojů pochopil, že by zloděj musel kolo sám policii odevzdat, aby měl nějakou naději své kolo znovu našlápnout. Jestliže zákon nad věcí poněkud přimhouřil oči, měl je pan Svensson tím více otevřené, a tak se asi po měsíci stalo, že své kolo spatřil před samoobsluhou ICA. Kolo bylo uzamčeno fungl novým zámkem a tak pan Svensson musel čekat a při čekání jeho hněv rostl.

Existují různé svědecké výpovědí o tom co se událo potom. Shrnout se to dá tak, že slovo dalo slovo, postrk strkanec a dle všeho i nějakou tu facku a zda pan Svensson rozkopl a rozšlápl nákupní tašku svého protivníka omylem či úmyslně se nedalo doložit. Jisté je, že pan Svensson v závěru vsedl na kolo a vítězně odjel z bitvy, čímž se dopustil prokazatelné krádeže vlastního kola.

Ukázalo se totiž, že nový majitel není zlodějem a kolo zcela zákonně koupil v prodejně ojetých kol, což mohl doložit lístkem od kasy. Pan Svensson se musel nejen omluvit, což mu v rámci toho omylu nedělalo potíže, ale on musel vrátit své kolo do rukou nového právoplatného majitele. Nabídl dokonce novému majiteli, to co dostal od pojišťovny, ale byl odmítnut, protože nový majitel už koupil nové pláště, nosič a do shánění nového kola se mu nechtělo. Pan Svensson po vzoru Sokrata vypil jedovatý kalich zákona až do dna a s novým majitelem se dokonce spřátelil. Zda mu nový přítel taky jeho kolo občas půjčí se už nepíše.

V článku mi chybí popis jak to dopadlo s majitelem prodejny ojetých kol, ale to je prý ještě nedokončená záležitost. Nevím, jak by vypadal takový příběh kola ukradeného před Priorem panu Novákovi, nebo panu Smithovi za velkou vodou. Zákony jsou v různých zemích různé, ale překvapení nad jejich důsledky přibližně stejné. Vtírá se mi také pocit, že i leckteré to restituční nepochopitelno se tomuto příběhu podobá.

Petr Fyrborg, Švédsko, 27.10.1997

převzato z Neviditelného psa