Olympijské hry ve Stockholmu

Fura nadsencu tomu fandi, plakaty Ukazme svetu! jsou na kazdem rohu a politikove hovori o tom uzasnem prinosu – umistime Svedsko na mapu sveta, pracovni prilezitosti vyresi nezamestnanost, prodejni prilezitosti udelaji ze vsech bohatce a samo mesto bude v baliku. Zatim ale nikdo nerek, kolik, jakych a jak dlouhodobych pracovnich prilezitosti se ocekava. Spise se klonim k tomu, ze pravdu maji ti, kteri ocekavaji velke ztraty. Tohle neni Amerika, aby se umelo prodavat i spadane listi.

Zda se, ze existuji i odpurci her velice militantni. Od 19. kvetna bylo spachano sedm utoku na sportovni zarizeni ve Stockholmu (a jeden na vilu Ingvara Carlssona, byvaleho socdem premiera). Policie zvazovala specialni ostrahu sportovist. Nez se odhodlala, stal se vcera utok zvlast politovanihodny: nekdo umistil bombu pod tiskove mistnosti toho krasneho cihloveho stadionu, na kterem se konaly stockholmske Olympijske hry 1912. Krom pamatneho zdiva je zicena i spousta elektronickych zarizeni, nove kamery a jine drahe vybaveni. Stopy zatim nejsou a policie dokonce vubec nedava tyto utoky do souvislosti s Olympijskymi hrami.

To je ale mozna jen taktika, nebot mesto je stale rozhodnuto o Olympijske hry 2004 bojovat. Mezinarodni priznivci ale zacinaji vahat – tolik nevyresenych atentatu za pul roku, to je dost silny kafe. Stockholm se totiz uchazel o hry mimo jine pysnym tvrzenim, ze mesto je velmi bezpecne a cela zeme stabilni.

Tak pry mate v Praze taky nase noviny… Vcerejsi stockholmske Metro venovalo dvoustrankovou reportaz uspechu svych sesterskych novin v Praze. Jak se delaji ty noviny, to vypada docela vymysleny.

Zacalo to ve Stockholmu v unoru 1995. Naklad stockholmskeho Metra byl zpocatku 200 000 a lidem chvili trvalo, nez prisli na to, ze tyto noviny zadarmiko nejsou jen reklamnim listem (noviny jsou financovany reklamou), ale ze zahrnuji i obvykle agenturni zpravy. Vlezu rano do podzemky a nez vystoupim, uz vim, co kde nemileho. Naklad se rychle vysplhal na 250 000 a ctenaru pry je dnes pres pul milionu. Jsou to udajne treti nejvetsi ranni noviny.

Nejvetsi namitky byly proti tomu, jak novinovy papir zahltil vsechny vagony v podzemce. Zvlastni sberaci papiru byli na vsech konecnych stanicich. Ted se apeluje na cestujici, aby noviny vynesli z vagonu a odlozili do zvlastnich stojanu pro dalsi zajemce, ci do papirovych pytlu k recyklovani.

Prazske Metro, ktere funguje od cervence 97, ma pry tri akcionare: 55 %ma Metro International, 35 %ma Rencar, reklamni agentura, kterou vlastni Dopravni podnik, a 10 %vlastni pry pan obchodni rada na svedskem velvyslanectvi. (Ten se asi ma!) V novinach pracuje 35 lidi, z toho 16 v redakci. 150 000 vytisku pry rano zmizi, nez by rekl svec. Ostatni prazske listy delaji ramena, ze Metro je na ne kratke, protoze je tak jine. Lide pry touzi po kvalitnich reportazich, rozhovorech, uvahach a nazorech, a to vsechno jim Metro – vzhledem ke svemu charakteru – nemuze nabidnout. Takze nikdo se konkurence neboji.

Prazske Metro zatim ceka, az dalsi inserenti nahlednou jeho nepostradatelnost. Pak pocita zvysit naklad. Pokusny naklad 175 000 pry byl take hned rozebran (pro srovnani, MF Dnes ma pry naklad 120 000). Problemy s povalovanim novin v prazske podzemce ale pry nejsou zadne: kazdy, komu se podari noviny zadarmo ukoristit, si je taky hezky odnese domu.

Alena Johnssonova, Švédsko, 13.8.1997

převzato z Neviditelného psa