Vátil se nám Carl Bildt

Ze sve mise v Bosne (ve sluzbach OSN) se nam do Svedska vratil Carl Bildt, vedouci opozice. Zatim opatrne obhlizi politicky teren, ktery se v dobe jeho nepritomnosti dost zmenil.

Za cenu dalsiho zvysovani dani a nemilosrdnych uspornych opatreni se podarilo socdem vlade Görana Perssona upravit hrozivy stav statnich financi tak, ze se dokonce zacina diskutovat o klici, podle ktereho by se vznikle reservy mely rozdelit. To je dobra zprava, protoze dnesni opozice by si nikdy nemohla podobne tvrda opatreni dovolit.

Jinak se ale zda, ze nam spis zbydou oci pro plac. Nejvetsim problemem je nezamestnanost (ruzne statistiky vykazuji 11 %-13 %), se kterou vlada pred tremi lety slibila poradne zahybat. Socdem volebni heslo v roce 1994, ze prace bude vytvorena pro vsechny, se zatim projevilo pouze radou nakladnych nahrazkovych opatreni. Existuje sit zvlastnich kurzu a studijnich krouzku pro nezamestnane, jsou jim vyhrazena studijni mista na ruznych skolach i univerzitach, existuje siroka skala programu a projektu. A prece to – ke zklamani socdem politiku – nikam nevede. Jednim z duvodu je, ze na techto nakladnych opatrenich se prizivuje cela dlouha rada jak verejnosektorovych byrokratu, tak soukromosektorovych konsultantu, skolitelu a poradcu. Jejich zajmem neni efektivita, ale chleb jejich vezdejsi. Pochopitelne. Jinym duvodem je to, ze prace je proste strasne draha – v dusledku vsech dani a poplatku, ktere zatezuji vyuziti pracovni sily. Prisne regulovany trh prace tez k reseni neprispiva. Nejhur je na tom svedska omladina, protoze tu nepotrebuje, zda se, na pracovnim trhu uz vubec nikdo.

Jak opozice, tak spousta zahranicnich pozorovatelu komentuji situaci jednoznacne: pracovni trh se musi deregulovat a prizpusobit novym podminkam. Musi se snizit dane a zvysit platove rozpeti. Nikdo se netaji s tim, ze to zaroven znamena nebyvalou stratifikaci obyvatelstva.

Takove reseni je naprosto nemyslitelne pro socialni demokracii, ktera zaklada svou pychu na systemu "spravedliveho a solidarniho prerozdelovani". A tak se mluvi o dalsich a dalsich opatrenich. Navrhuje se napr. zkracovani pracovni doby (ktera uz i tak je nejkratsi na svete), aby se jako o jednu praci delili dva. "Vytvareji" se dalsi studijni mista. Ted je poslednim hitem navrh, ze uz sedesatnici budou moci odejit s 80 %do penze za podminky, ze na jejich misto nastoupi nekdo pod 26 let. (Jinak je penzijni vek pro muze i zeny ve Svedsku 65 let). Jak misto zkuseneho sedesatnika muze nastoupit dvacetilety bez pracovni zkusenosti zatim nebylo blize pojednano. Nova pracovni mista tim ale stejne nevznikaji, spise jde o jakousi klinovou politiku (jako ze se vytlouka klin klinem).

On ale ani nikoliv socialni demokrat se po deregulaci a denivelizaci moc nepidi. Svedsko je stale zemi s velmi vyrovnanou zivotni urovni a kdo si napr. nevydela na bydleni podle vysokeho svedskeho standartu, dostane mesicni prispevek na najemne (v posledni dobe snizeny, ale stale jeste), misto aby se musel stehovat do mensiho nebo horsiho bytu. Znamena to, ze obyvatelstvo (s vyjimkou pristehovaleckych skupin, ale to je zcela jina otazka) bydli pomerne dost promichane a bydleni neni nijak vyrazne rozdeleno podle socialnich skupin. Neexistuji slumy, na jake se v Americe jezdi divat evropsti turiste. Predstava, ze by takova situace mohla ve Svedsku nastat, kdyby se trznim silam moc povolila uzda, je pro Svedy pohorsujici. Radeji tedy vysoke dane a spise vice nez mene regulace. Jen tak si lze snad vysvetlit, ze citelne zesilena "statni kleptomanie" (jak se radi vyjadruji mnozi publiciste) nevedla k jinym protestnim akcim nez ke sklicujici kritice v nezavislych a opozicnich sdelovacich prostredcich. Skalni socialni demokrati volaji soucasne po dalsim zvysovani dani: at pry plati bohati.

Mezinarodni konkurenceschopnost ve Svedsku podstatne klesla v dusledku rigidniho pristupu k hospodarskemu vyvoji. Svedske spolecnosti se pomalu presunuji mimo Svedsko (a tim pracovnich prilezitosti ovsem nepribyva). Na zdravotnictvi a socialni peci je slyset jen narky. Svedske skolstvi je sice nejdrazsi na svete, ale zato se honosi jen skromnymi vysledky v mezinarodnim srovnani. Svedsky vyzkum, ktery byval vzdy spickovy, tez nedopada v mezinarodnim srovnani nijak valne. Kriminalita se vymyka z rukou.

Opozice zastava nazor, ze je zapotrebi dalekosahlych strukturalnich zmen. Vladni strana, ktera tedy vyvedla zemi z akutni financni krize, signalizuje, ze ted uz ma volne ruce, aby se v poslednim roce pred novymi volbami mohla s problemem nezamestnanosti opravdove servat. I v socdem radach se ale ozyvaji hlasy, ze bez alespon nejakych strukturalnich zmen se toho neda moc poridit. A vsem je jasne, ze ke zmenam je zapotrebi alespon omezene spoluprace vsech parlamentnich stran, jinak se nikdo nehne.

Carl Bildt zatim navrhl spolupraci "pres stranicke hranice", jak se tady tomu rika. Goran Persson vcera (3.8.1997) odpovedel ve svem pravidelnem "letnim projevu". Nic nikomu neslibil. Poukazal na jednani socdem kongresu na podzim. Penzistum ale udelal patrne radost, protoze jsou pry prvni na rade pri pristim prerozdelovani. Ze jsou na tom rodiny s detma dnes vetsinou podstatne hur, je z hlediska volebni taktiky malo zajimavy fakt; rodiny jsou skupina relativne slaba a volebnim praven v ni disponuje sotva polovina dotcenych.

Spolupraci s opozici Göran Persson neodmitl, pokud opozice prijde "s dobrou politikou". Jak je ale o panu Perssonovi znamo, dobra politika je pouze ta jeho.

Alena Johnssonova, Helsingborg, Švédsko, 6.8.1997

převzato z Neviditelného psa