Seveřané o Češích: Odlišné přístupy ke vzdělávání

Odlišné přístupy ke vzdělávání

Christel Tarberová, foto M. Benda

První, co mne v Praze překvapilo, bylo velmi zdvořilé chování průměrného Čecha na veřejnosti. V Dánsku jsem se při vstupování do veřejných budov naučila mít nataženou paži, aby mne dveře nepraštily do obličeje. Proto mi nějakou dobu trvalo – i když ne zas tak dlouhou – zvyknout si na lidi, především muže, kteří mi tady v Praze vždy dveře podrží. Také si pamatuji, jak jsem byla ohromená z cestujících v tramvaji, kteří si uvolňovali sedačky – to se bohužel v dánských prostředních MHD vidí málokdy. Později, když jsem začala češtině více rozumět, jsem pochopila, že tato zdvořilost je hluboce zakořeněná i v jazyce. To jsem si dobře uvědomila, když jsem jednou matce své české kamarádky tykala. Vykání matce své kamarádky je však v Dánsku nemyslitelné. Tyká se tam jak starším lidem, tak předsedovi vlády. Je však všeobecně známo, že od stereotypu zdvořilých Čechů se liší pražští číšníci.

Méně jednoznačné jsou mé zkušenosti vyplývající z mého působení na univerzitě. Studenti, kteří opakovaně omlouvají své absence, jako by žádali rozhřešení, kteří mi dávají zjevně opsané domácí úkoly nebo kteří při ústní prezentaci čekají na učitelovo souhlasné kývání, místo toho aby udržovali oční kontakt se zbytkem publika, tedy svými spolužáky, působí dojmem, že „se učí kvůli učiteli“, místo aby „se učili pro život“. Ten druhý princip je přitom nejoblíbenějším pedagogickým sloganem v současném Dánsku. S tím souvisí i další jasný rozdíl mezi oběma zeměmi – a sice obsah a způsob školní výuky. V Dánsku se velmi cení schopnost samostatného, kritického a analytického myšlení, schopnost tvorby subjektivního názoru na základě znalosti objektivních faktů či schopnost správného zacházení s velkým množstvím dat. Toto vše dánský vzdělávací systém velmi podporuje, a to již od prvního stupně základní školy, kde „učit se učit“ je hlavním cílem – někdy na úkor faktografických znalostí. V tomto ohledu je Dánsko v přímé opozici k Česku. Oba systémy mají samozřejmě své klady a zápory a já jako učitel sním o kompromisním ideálu. I když bychom si museli odpustit pár zdvořilostních frází…

Christel Tarberová 1. června 2004
Christel Tarberová (32) žije v Praze rok a půl, Vyučuje dánštinu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy.