Tragédie lodi Vrouw Maria po 228 letech

foto © Finské námořní museum, Jukka Nurminen

Na sklonku léta roku 1771 vyplula z Amsterodamu holandská obchodní loď Vrouw Maria naložená vzácným nákladem. Plula do Petrohradu – ale nedoplula, potopila se s celým nákladem jihozápadně od finských břehů. Vrak s nákladem ležel na dně Baltského moře neobjeven až do roku 1999, kdy byl lokalizován a v roce 2002 vyfotografován finským fotografem Jukkou Nurminenem.

Na sklonku léta roku 1771 vyplula z Amsterodamu holandská obchodní loď Vrouw Maria naložená vzácným nákladem. Plula do Petrohradu – ale nedoplula, potopila se s celým nákladem jihozápadně od finských břehů. Vrak s nákladem ležel na dně Baltského moře neobjeven až do roku 1999, kdy byl lokalizován a v roce 2002 vyfotografován finským fotografem Jukkou Nurminenem.

Když 5. září 1771 vyplula z Amsterodamu dřevěná obchodní loď, dvoustěžník Vrouw Maria (Panna Maria), naložená vzácným zbožím a uměleckými předměty patřícími mimo jiné i ruské carevně Kateřině, rozvinula plachty a nabrala kurz na Petrohrad. Nikdo nepředpokládal, že to bude její plavba poslední. Po necelém měsíci plavby, 3. října, ji poblíž souostroví jihozápadně od finských břehů zastihla mohutná podzimní bouře. Živel nahnal dvojstěžník na skaliska u ostrova Jurmo. Nárazem na skály ztratila loď kormidlo a její konec byl neodvratitelný. Posádka kapitána Reynouda Lorenze se zachránila na malém ostrůvku. Loď se potopila i s nákladem. Námořníci zachránili údajně jen šest obrazů.

Přestože vidina lodi plné cenného zboží lákala mnohé objevitele, 228 let nikdo nevěděl, kde přesně Vrouw Maria ztroskotala. Teprve v roce 1999 byl s použitím sonaru vrak lokalizován v hloubce asi 40 metrů. Potápěči pak potvrdili „existenci dřevěného, dobře zachovalého vraku s dráždivě plným nákladovým prostorem“. Vrouw Maria se stala výzvou pro potápěče a hledače pokladů.

Začátkem června 2002 se finský podmořský fotograf Jukka Nurminen zúčastnil expedice finského Námořního muzea k vraku Vrouw Marie. Jeho snímky měly odborníkům z muzea ukázat nejen, jaká to vlastně loď leží pod hladinou, ale i popularizovat celou expedici v široké veřejnosti.

Vrak je i po více než 200 letech ještě dobře zachovalý – a to včetně nákladu. Jeho prozkoumání tak dnes skýtá příležitost seznámit se s tím, jak žili lidé před více než dvěma sty lety. Neporušený rámec lodi umožňuje poznat, nejen jak byly v 18. století stavěny dvojstěžníky (snow ships), ale i jaké byly jejich plavební schopnosti a jak byl umisťován a ošetřován náklad.

Severovýchodní Balt, kde byl vrak Vrouw Maria objeven, je v mnoha směrech zvláštní oblast. Odhaduje se, že tu ve finských vodách leží tisíce vraků dřevěných lodí – podobně jako ve vodách estonských, lotyšských, litevských i švédských. Naštěstí zdejší hydrologické poměry umožňují potopeným lodím přežít. Dřevěné vraky se ve světových oceánech totiž málokdy zachovávají. V teplých mořích většinou padnou za oběť dřevokazným mlžům příbuzným například ustřicím nebo našim slávkám. Vody Baltu jsou odlišné. Do Finského zálivu se vlévá mnoho řek, proto tu voda není tolik slaná, více proudí a také je celoročně poměrně chladná – maximálně 8 ºC. Důsledkem je relativní nedostatek potravy pro mořské živočichy.

Místo, kde holandský dvojstěžník ukončil svou plavbu, se nachází vně pobřežního pásu šérových ostrůvků (archipelaga) směrem do otevřeného moře v místě, které je vystaveno značným větrům. Vrak lodi tvoří přibližně 7 m široký a asi 26 metrů dlouhý zachovalý trup ležící na kýlu. Dolní části stěžňů jsou vzpřímené v hloubce asi 23 m. Kotva na levoboku je stále na svém místě u zábradlí. Při záchranných operacích v roce 1771 došlo k menšímu poškození zádi, to je stále patrné, ale jinak je trup ve výborném stavu. Ve vraku je stále ještě většina nákladu, zřejmě proto, že pro potápěče bylo obtížné se do něj dostat.

Hydrologické poměry Baltu sice skýtají mimořádně vhodné podmínky pro konzervaci dřevěných vraků, nikoliv však již pro jejich fotografování. Kromě neklidné hladiny a proměnlivých proudů je tu pod hladinou v těchto končinách i tma. Paluba vraku je asi 5 m a příď skoro 6 m nad dnem, ve kterém vrak vězí. Zdroj světla pro fotografování i samotná kamera musely být umístěny poměrně vysoko. To byl technický problém, který nakonec Jukka vyřešil vlastními silami. Sestavil si trojnožku s nástavci, šestimetrový stojan s kloubem umožňující polohování, desku pro uchycení kamery a speciální držáky. Celé monstrum bylo umístěno na ližinách aby se v průběhu dlouhých expozičních dob nebořilo do měkkého dna.

S výsledky své práce u vraku Vrouw Maria je Jukka Nurminen spokojen nejen proto, že se podařily dobré snímky, ale protože si ověřil nové techniky a vyzkoušel nové postupy, které bude moci použít i při dalším fotografování ve vodách Baltu. Připravuje se totiž na realizaci projektu jehož výsledkem bude fotografická dokumentace dalších lodí ztroskotavších ve Finském zálivu.

Pavel Dobrovský, podle http://finland.fi (kráceno)