Dánsko – bohatá periferie Evropy

Dánové obvykle nedávají žádná ponaučení. Nemají ani ambice exportovat ekonomický a sociální model, který funguje až příliš dobře, ani nekritizují Francii pro její mánii prosazovat zásahy státu ve všech směrech, píše francouzský deník Le Figaro.

Zákon o 35hodinovém pracovním týdnu? To vyvolává na tváři Nielse Trampeho, poradce Dánského svazu zaměstnavatelů, úsměv. "V 80.letech jsme měli 40hodinový pracovní týden. Vláda chtěla zkracovat pracovní dobu vždy o jednu hodinu za rok. Výsledek byl katastrofální: nedošlo k žádné tvorbě pracovních míst a lidé museli pracovat více," konstatuje pouze.

Země vyšla z dlouhé stávky a byla to kodaňská vláda, kdo odpískal její konec. V Dánsku se sociální partneři většinou dohadují mezi sebou. Zásah vlády je vzácností. "Konflikt takového rozsahu jsme neměli 13 let," připomíná Niels Trampe. Mohl by dodat, že za sto let zaznamenalo Dánsko jen jedenáct stávek. Ta poslední stála osm až deset miliard dánských korun a 0,5 bodu hospodářského růstu.

Odbory byly otřeseny. Jednaly o zvýšení důchodových fondů pro dělníky a zvýšení mezd. K jejich velkému překvapení je nenásledovala jejich základna, která dala zcela prostě přednost delší dovolené.

"Dánové si neuvědomují, že jejich sousedé – zejména Němci – pracují za dva, aby zvýšili svou konkurenceschopnost. To nám časem přinese problémy. Dánové vidí, že ekonomika je na tom dobře, a chtějí z toho těžit," vysvětluje Niels Trampe. V Dánsku navíc platí, že čím více kdo vydělává, tím vyšší platí daně. Obecný zájem zde převažuje nad osobním. Tak dokonce nezaměstnaný dělník bere 90 procent své mzdy, zatímco úředník má právo jen na 60 procent. A jestliže má každý student nad 19 let právo nezávisle na postavení rodičů pobírat stipendium, musí rovněž platit daně.

Je tento smysl pro společné blaho slučitelný s dánským dogmatem flexibility práce? Flexibilitu totiž nepožadují jen zaměstnavatelé, ale i zaměstnanci. Propuštění neznamená léta bez práce. Především zde jsou solidní podpory v nezaměstnanosti. A především po čtyřech letech nová opatření: vzdělávací kursy, stáže atd. Pokud jde o mladé, mají nyní povinnost přijmout práci, která je jim nabídnuta, a to nejpozději do šesti měsíců. Výsledek: míra nezaměstnanosti byla v roce 1994 12 procent, dnes je sedm procent. Mezi mladými lidmi je nejnižší v Evropě: kolem čtyř procent.

Dánové jsou skromní, ale zároveň si jsou vědomi převahy své malé země. Malé? "Dánsko trpí jak komplexem méněcennosti, tak nadřazenosti. Na jedné straně jsme si vědomi toho, že se svými pěti miliony obyvatel nemáme ve světovém měřítku příliš velkou váhu. Na druhé straně jsme velmi hrdi na nejzdravější ekonomiku v rámci Evropské unie, záviděníhodnou míru nezaměstnanosti a životní úroveň. A to vše na pozadí příkladného rovnostářství," tvrdí poradce ministerstva školství Jesper Rasmussen. Podle Rasmussena je Dánsko vesnice, velká periferie, avšak bohatá, kde neexistuje vyloučení ze společnosti.

Podle ČTK a LeFigaro, 18. května1998