Rychlý běžec (Atanarjuat)

Kanada 2001, inuitsky, 168 min
Režie: Zacharias Kunuk
Scénář: Zacharias Kunuk, Norman Cohn, Herve Paniaq, Pauloosie Qulitaliková
Kamera: Norman Cohn
Hudba: Chris Crilly

Hrají: Natar Ungalaaq (Atanardžuat), Sylvia Ivaluová (Atuat), Peter-Henry Arnatsiaq (Oki), Lucy Tulugarjuková (Puja), Madeline Ivaluová (Panikpak), Neeve Irngaut (Uluriaq), Abraham Ulayuruluk (Tungajuaq), Apayata Kotierková (Kumaglak), Mary Qulitaliková (Niriuniq), Luke Taqqaugaq (Pittiulak)

Stará eskymácká legenda ožívá po téměř 1000 letech

Lovec Atanardžuat nazývaný Rychlý běžec je neprávem obviněn z vraždy. Aby se zachránil před smrtí, prchá tundrou, pronásledován svými soukmenovci, vedenými zhrzeným sokem v lásce.

Kanadský snímek Rychlý běžec je pozoruhodný hned z několika důvodů. Byl natočen podle legendy, tradované ústně po staletí mezi Eskymáky – lépe řečeno Inuity. Byl natočen v drsném a současně krásném prostředí severu – a je to vlastně první celovečerní hraný eskymácký (inuitský) film. Autoři i herci jsou v drtivé většině sami Inuité, přičemž jen několik z nich patří k profesionálním hercům. V neposlední řadě film vyniká i svou délkou…

Rychlý běžec vypráví o těch nejzákladnějších lidských citech a vztazích: o lásce, zradě, úctě i nenávisti. Dramatický příběh se odehrává na pozadí měnící se polární přírody – natáčelo se v Iglooliku v severovýchodní Kanadě, digitální kamerou.

www.ceskatelevize.cz

Komentáře na CSFD.CZ

Neobyčejný film, neobyčejný příběh, neobyčejně krásně a citlivě nasnímaný a podaný. Točeno na originálních místech v Iglooliku v Nunavutu. Film neztrácí nic z poetické síly drsné přírody, drsného života i drsných, ale zároveň občas i citlivých, lidí. Není se čemu divit: tisíc let stará historie, opravdoví Inuité, opravdový jazyk a to vše snímáno umělcem v pravém slova smyslu Normanem Cohnem.

Tento film působí, jako kdyby si ho eskymáci natočili sami sobě pro radost. Nejspíš to tak i bude. Radost jsem z něj však měl i já, přestože jsem měl občas problémy se ve filmu zorientovat. Chvíli trvá, než člověk pochopí kdo je kdo a proč atd. Domnívám se, že má film i značnou dokumentační hodnotu, jelikož realisticky popisuje drsný život eskymáků. Dost mě rozsekaly závěrečné titulky, při kterých lze vidět záběry z natáčení. Člověk si pak uvědomí v jakých podmínkách film vznikal a hlavně s jakým nasazením. Je to takový malý, milý film…

Prvý celovečerný film v inuitskom jazyku priniesol fascinujúce obrazy zo života Eskimákov v dobrodružnom prerozprávaní prastarej ságy o dobre a zle. Príbeh je zasadený do oči páliacej snežnej bieloby, len občas prerušenej tlmeným osvetlením vnútrajška iglú, či na niekoľko týždňov prichádzajúceho leta, kedy sneh mizne, objavujú sa obnažené okruhliaky a pomedzi ne sem tam rastúci farebný kvietok. Nielen muži sú vo filme zvodcovia, či pomstychtiví vrahovia. Kunuk totiž nerobí zo žien žiadne svätice, či zmierovateľky klanových rozporov ale poriadne potvory (priam iniciátorky zla), ktoré zamotajú mužom často hlavu tak, že ide doslova o život. Trojhodinovej dĺžke svedčal jemný zostrih.

www.csfd.cz

Eskymácká legenda vzrušuje jinakostí

Život na dálném severu, většinou sevřený ledovým krunýřem, lákal filmaře odedávna. Nyní přichází na televizní obrazovku kanadský snímek Rychlý běžec, který je nejen zasazen do inuitského prostředí (Inuité jsou vlastně kanadští Eskymáci), ale touto národností také kompletně připravený – od scenáristického nárysu přes režii a herecké ztvárnění až k produkci. Režisér Zacharias Kunuk se inspiroval dávnou milostnou legendou, kterou nejspíš slyšel vyprávět během dlouhých zimních večerů v setmělém iglú, a přetavil ji do podmanivých obrazů drsné přírody, ať již pokryté sněhobílým zledovatělým příkrovem, či v létě nevlídně tající.

Samotný dějový nárys je mimořádně chudičký, navíc záměrně zbavený akčnosti a vyprávěný s nezvyklou povlovností: polovinu z bezmála tříhodinového filmu trvá, než poražený sok v lásce začne činit vražedné úklady a než se dočkáme zřejmě nejpřitažlivějšího výjevu, jímž je pronásledování nahého bezbranného muže v ledové pustině.

Ačkoli rozměr legendy není nijak potlačován (mám na mysli přítomnost zlého ducha, ovlivňujícího jednání zloduchů, i nutně schematické rozvržení jednotlivých charakterů), její prezentace je výrazně potlačena ve prospěch bohatého etnografického materiálu. Všimneme si, že příběh samotný je záměrně zasazen do jakéhosi dějinného bezčasí – mohl by se odehrávat jak před blíže neurčenými dávnými časy, tak bezmála v současnosti, natolik jsou hrdinové odříznuti od jakékoli civilizace, naprosto pohrouženi do neměnných pravidel své existence.

Režisér zevrubně prozkoumává inuitské zvyky i obyčeje, přibližuje táhle tklivé zpěvy i nevybíravé erotické posměšky, zachycuje pěstní souboj, odehrávající se v bezmála obřadním slohu. Nahlédneme do pravidel stolování, kdy hlasité říhnutí je projevem naprosté spokojenosti, ba uznání. Přihlížíme, jak se zpracovává syrové maso, jak se otesávají bloky zledovatělého sněhu na stavbu iglú. Poznáme, z jakých vrstev se skládá kožešinový oděv Inuitů, dovíme se ledasco o rodinných vztazích, poznamenaných obtížným sháněním potravy.

Vizuální stránka filmu je sugestivní, avšak musíme si zvyknout na mimořádně zklidnělé herectví, téměř monotónně pronášenou mluvu, postrádající vnější emoční vypětí. Film Rychlý běžec rozhodně není zbytečný: podává cennou informaci o jednom exotickém národě a současně o všeplatných principech, utvářejících vztahy mezi lidmi, a také o postižení každého, kdo je naruší.

Jan Jaroš, Týdeník Rozhlas, červenec 2007