Outsider (Voksne mennesker)

foto voksnemennesker.dk

Dánsko, Island, 2005

Režie: Dagur Kári
scénář: Dagur Kári, Rune Schjoett
hrají: Jakob Cedergren, Nicolas Bro, Tilly Scott Pedersen, Morten Suurballe

„Voksne mennesker“ v doslovném překladu znamená „Dospělí lidé“. Oficiální český titul dánského filmu zní „Outsider“. Netuším proč, jelikož myšlenkou filmu není zachytit postavu již čtyři roky nepracujícího Daniela, který na své živobytí vydělává tvorbou milostných grafiti. Správně by bylo spíš „Outsideři“, neboť v tomto existenciálním melodramatu se prolínají příběhy pěti postav, které mají, pokud už nic jiného, jedno společné – hledání vlastní identity. Krom Daniela se tu setkáváme s jeho nejbližším kamarádem, obézním Dědkem, který ač zkušenosti s ženami nemá, „s děvkou by nikdy nešel“, jelikož stále čeká na tu pravou. Právě on se zamiluje do Franc, „milé holky z pekárny“, co ujíždí na halucinogenních houbičkách. Potkáváme také Francesčinu matku, která svým vzhledem i chováním tvrdě protestuje proti stárnutí. Dosud neumí vařit, zato neúnavně flirtuje s každým mužem, který přijde navštívit její dceru. I oblastní soudce, jenž jako spořádaný občan a otec rodiny na první pohled vypadá ze všech „nejnormálněji“, v určitém okamžiku ustrne na mrtvém bodě. V noci špatně spí, dětem na narozeninové oslavě své dcery naservíruje alkohol, v hračkárně ukradne stříkací pistoly a ještě zamává do průmyslové kamery. Volání o pomoc? Dánský název filmu sluší. Každá z těchto postav se potýká s dospělostí. Věkem jsou za hranicí plnoletosti všichni, společnost s nimi tedy jako s dospělými lidmi zachází, ale je to s vyzrálostí člověka doopravdy tak jednoduché? Film začíná na pracovním úřadě. Daniel je svým koordinátorem nařčen, že za poslední čtyři roky oficiálně vydělal pouze 40 kr. Na svou obhajobu vytáhne příběh o top modelce, která ho celou dobu živila. Cestou domů poslouchá ve sluchátcích melodii Ave Maria a z nepozornosti se svým Volkswagen Beetle odbočí ve špatném směru. Hned se za něj zavěsí policie. Na svou obhajobu vytahuje historku o „směrové dislexii“. Daniel si ale může dovolit žít proti společenským pravidlům. Krom sebe nemá zodpovědnost za nikoho a nic. Věci se dávají do pohybu, až když on a Dědek poznají Franc. Nekonvenční dívka v hippies oblečcích učaruje oběma. Když dá pak Franc přednost Danielovi, Dědek přísahá, že už s ním nikdy nepromluví. Nevraživost vydrží pár dní. Brzy se s Danielem usmíří a aby zapomněl na křivdu, vrhá se horlivě do přípravy na fotbalového rozhodčí. Daniel je mezi tím přistižen při grafitování. Soudce mu uloží podmíněný trest. Půlhodiny na to Daniel projede křižovatku na červenou a div že nevrazí do soudcova auta. Tentokrát zůstává přestupek bez povšimnutí. Soudce za volantem pouze probudí z hluboké letargie. Konkurz na rozhodčího končí pro Dědka fiaskem. Nikdo ho totiž předem neupozornil, že bude pískat zápas dívčích týmů. Střih. Franc sedí na posteli a nervózně načíná šampaňské. „To se muselo stát něco strašnýho, žes ho otevřela,“ rozčiluje se matka po zjištění, že ji dcera vzala láhev osobně darovanou Tomem Jonesem. „Stalo, jsem těhotná.“ Daniel je zprávou zaskočen stejně jako Franc: „Já ještě nemůžu být otcem, vždyť ani nevím, kdo je premiér.“ Oba stojí před velmi zodpovědným rozhodnutím. Vzdají se své svobody, nebo je to příliš velký požadavek? Film o duševním dospívání je velmi působivě zpracován. Scénář překypuje humornými situacemi, které filmu velmi prospívají. Film je navíc natočen černobíle, což mu dodává určitou dávku nostalgie a pochmurnosti. O to víc pak pookřejete při jediném (důležitém) záběru – pohled Daniela na Franc -, kdy vychází najevo, že dívka není černobílá, ale rezatá a opravdu krásná.

Klára Pániková 10. listopadu 2005