Vzduchoplavec August Andrée - první let balónem k severnímu pólu

Salomon August Andrée ve věku 42 let

posádka: zleva G. V. E. Swedenborg (náhradník),
N. Strindberg (příbuzný spisovatele
Augusta Strindberga), K. Fränkel, a S. A. Andrée

balón Eagel

Výrobna vodíku, Eagle připravený na Špicberkách

 zleva Strindberg, Andrée, Swedenborg
foto: Andréemuseet, Gränna, Švédsko

Balónem k severnímu pólu

V roce 1895 vyprávěl Salomon August Andrée z Akademie věd ve Stockholmu o svých plánech letět balónem k severnímu pólu. Cesta měla stát 128 000 švédských korun. V té době to byla impozantní suma. Mnozí nevěřili svým uším. Ale téměř za 2 roky se cesta uskutečnila.

Andrée se narodil v roce 1854. Stal se inženýrem a napsal také mnoho technických článků. V roce 1876 navštívil světovou výstavu v Americe, kde se setkal se vzduchoplavci. Protože se Andrée o lety velmi zajímal, navštívil dílnu, kde se balóny vyráběly a kde si také balón vybral. Ten se ale brzy rozbil. Po této cestě do Ameriky si koupil v Paříži balón, se kterým podnikl sám více letů, aby se jej naučil řídit.

Byl první ve Švédsku, kdo letěl balónem a novináři se o něj začali zajímat. Andrée byl zdatný řečník, jezdil po zemi a vyprávěl o své cestě nejen ve Švédsku, ale i v zahraničí např. v Paříži, Hannoveru a Londýně.

Jeden z jeho letů skončil téměř katastrofou. Byl podzim a Andrée se právě vzdaloval od Stockholmu, když z balónu začal unikat plyn. Balón byl hnán dál a dál. Andrée vyházel náklad a tak se snažil udržet ve vzduchu. Po mnoha hodinách se dostal na sever na skalnaté ostrůvky ve Finsku. Viděl jako jedinou šanci zde přistát. Podařilo se mu zachránit balón a připlout k jednomu malému ostrůvku, na kterém strávil celou noc než ho našli.

Jednou potkal Andrée známého badatele Adolfa Erika Nordenskjöda, který s lodí Vega objevil severní průjezdy mezi Aljaškou a Sibiří. Vyprávěl mu o svých plánech, o které Nordenskjöd projevil zájem. Ale mnozí považovali tyto plány za šílenství. Možná by do balónu narazili ptáci, možná by se dostal nad moře daleko od pevniny nebo by mohl uvíznout mezi ledovými krami, kde by se Andrée buď utopil nebo zmrzl.

Ale severský tisk s velkým zájmem tyto plány sledoval. Andrée naprosto věřil v novou techniku plnění balónu plynem (do té doby se plnil teplým vzduchem), ale neměl bohužel peníze. Jednoho dne potkal Alfréda Nobela, kterého plán zaujal, a pomohl mu. A také švédský král Oskar II pomohl.. Nakonec Andrée potřebné peníze sehnal. Balón, vyrobený v Paříži dostal jméno Orel. Měl průměr 20 m a byl ušit z dvojitého a místy i trojitého čínského hedvábí. Provazová síť jej měla chránit před sněhem a ledem. Na konci sítě byl zavěšen koš. Dlouhý provaz balón brzdil a ulehčoval řízení. Byl též vybaven 3 kormidly. Jedním uprostřed a dvěma po stranách. Expedice se měla vydat na cestu ze Špicberků.

Bylo mnoho těch, kteří chtěli letět s ním: novináři, dobrodruzi, technici i zvědavci. Vybral si dva muže, meteorologa profesora Nilse Ekolma a fyzika Nilse Strinberga, který byl rovněž zdatný fotograf. V létě 1896 byly všechny přípravy hotovy a 3 muži se chystali opustit Stockholm a zahájit svoji expedici. Před odjezdem byli přijati králem. Na nádraží se shromáždily zástupy lidí, aby se s nimi rozloučili a popřáli mnoho štěstí. Vlak plný květin se vydal na cestu do Göteborgu. Zde byli očekáváni stovkami obyvatel. Poslední den v Göteborgu byla na jejich počest uspořádána slavnost, které se zúčastnilo na tisíc lidí, jedlo se, připíjelo a pronášely se proslovy, četly se telegramy z celé zem. Ráno se vydali 3 muži lodí na Špicberky. Let balónem na severní pól mohl začít. Na Špicberkách byl balón naplněn plynem. Muži čekali celé léto na správný vítr, ale nedočkali se a museli se vydat na cestu zpět. Strinberga v zimě přemlouvalo mnoho lidí, aby zůstal doma, že cesta je příliš nebezpečná. Ale Strinberg byl pevně rozhodnut, že pojede. Ovšem profesor Ekolm se rozhodl, že nepoletí. Nevěřil, že balon je dostatečně těsný. Nobel nabídl Andréemu peníze na nový bezpečnější balón, ale ten s díky odmítl.

Stále bylo mnoho těch, kteří se chtěli letu zúčastnit. Andrée si vybral inženýra Knut Frenkela. V květnu 1897 se znovu vydal lodí na Špicberky. Čekali dlouho na jižní vítr. Na začátku července se dočkali. Strhli hangár, naložili do koše potřebné věci a 3 muži nastoupili. Balón byl odříznut. Lidé volali „Ať žije Andrée“ a tři muži odpovídali „Ať žije Švédsko“.

Balón se dostal do výše 100 m a zamířil na východ. Byl to báječný pocit, letět tak vysoko k obloze. Strinberg udělal mnoho snímků, ale po chvíli začal balón klesat. Zapomněli na několik vlečných lan a proto nemohli balón řídit tak, jak zamýšleli. Andrée odhodil pytle s pískem. Teď se jim letělo lépe. Vzdálenost mezi Špicberky a Beringovým průlivem byla 3700 km. Andrée počítal, že při příznivém větru bude cesta trvat 6 dní. Balón letěl ve výšce 250 m. Počasí se nádherně vydařilo a všichni tři byli šťastní. Vypustili několik poštovních holubů, aby všichni ve Švédsku a na celém světě věděli jak let probíhá. Strinberg poslal dopis své snoubence. Balón se dostal do výše 600 m. Najedli se, a zatím co Andrée se uložil k spánku ostatní dva hlídali. Ráno si službu vyměnili. Následující den se dostali do husté mlhy. Vznikly nové problémy, pršelo a déšť na balónu namrzal.

…

Muži se rozhodli balón opustit. Strávili jeden týden na ledové kře. 22. července sbalili na troje saně zbylé věci, zbraně a jídlo na 6 měsíců. Přes zamrzlé moře se vydali na cestu. Na jednu stranu to bylo 320 km na Špicberky, na druhou stranu 350 km k Zemi Františka Josefa. Aby měli čerstvé maso zastřelil Andrée medvěda. Saně byly těžké. Na každé naložili 200 kg. Cesta byla těžká. Snad se dostanou do Země Františka Josefa. Občas se mezi ledem objevila voda. Žádná mapa neexistovala, nikdo jiný zde před nimi nebyl. Občas je prosakující voda postříkala. Bylo těžké šaty usušit. Strinbergovi se podařilo zachránit několik fotografií a dopisů od své snoubenky Anny.

Ani po 13 dnech pochodu se nepřiblížili k pevnině, ačkoliv šli 12 hodin denně. Bouře sílila, ledy praskaly. Rozhodli se, že půjdou severně k ostrovům. Trpěli bolestmi nohou a břicha, měli potíže se zrakem. Strinbergovi narozeniny oslavili 4. září.

15. září uviděli poprvé od začátku jejich cesty zemi. 18. září byl král Oskar II. 25 let u vlády. Vyvěsili švédskou vlajku a připili vínem, které dostali od krále. Byl to šťastný den. Rozhodli se postavit iglu, ve kterém by přečkali zimu. Pracovali mnoho dní a přístřeší nazvali „Domov“. Měl 3 malé místnosti a byl 6 m dlouhý a 4 m široký. Na konci měsíce byla stavba hotová. Venku bylo – 10 ºC. Po několika dnech se jejich domov rozlomil a dovnitř se řinula ledová voda. Led pod nimi se rozbil na několik částí. Rozhodli se, že si postaví nový, bezpečnější domov severněji. Dostali se do zálivu, ale neměli už sílu a tak si postavili jenom stan. Deník Andréeho končí na začátku října, Strinbergův rovněž. A žádný poštovní holub nepřilétl. Nikdo nic nevěděl. Nachází se balón na Sibiři? Sem také přijeli novináři, ale nikoho nenalezli. Co se vlastně přihodilo?

V roce 1899 se vypravila expedice na záchranu Andréeho a jeho mužů. Muselo se stát neštěstí. Ale jak? Mnoho otázek kolem ztroskotání čekalo na odpověď. V roce 1930 nalezla norská loď poslední tábor v zálivu. Leželi zde 2 mrtví muži, deník a jiné věci. Na konci léta, když sníh roztál, našli třetího muže, filmy, deníky, mapy, kalendáře a konečně bylo možné den po dni sledovat jejich osud. Filmy byly vyvolány a obrázky byly velice zajímavé.

Strinberg zemřel první. Byl přikryt kameny, aby ho zvěř nesnědla. Andrée a Frenkel leželi ve stanu vedle sebe. Proč zemřeli? Hlady ne, protože vedle nich zůstaly konzervy a jiné potraviny. Zmrzli, nebo se otrávili?

Jeden dánský lékař v roce 1952 napsal knihu „Mrtví v zálivu“, ve které vysvětluje smrt 3 mužů. Lékař analyzoval v zálivu nalezené zmrzlé maso. Objevil druh životu nebezpečného parazita – svalovce, jenž může naklást až 1500 larev. A protože muži jedli maso z medvěda, uleželé mnoho dní, mohlo v něm být miliony svalovců. A tak je možné, že onemocněli z medvědího masa. I tulení maso mohlo být nebezpečné.

Mrtví byli nejdříve převezeni do kostela v norském Tromso, kde je na poslední cestě vyprovázelo mnoho lidí. Potom loď pokračovala do Stockholmu. Po celém pobřeží, kudy lodě projížděly, zvonily zvony a vlajky byly spuštěny na půl žerdi.

Na podzim r. 1930 připlula loď se třemi rakvemi do Stockholmu. Tisíce lidí na ně čekalo v kostele. Sága o cestě balónem na severní pól skončila. „Vítejte doma“, „Vítej Andrée, vítej Strinbergu, vítej Frenkel“ znělo dlouho.

Potom promluvil arcibiskup. Snoubenka Anna čekala na Strinberga 13 let, pak se provdala do Ameriky. Je pochována vedle svého muže, ale její srdce je pohřbeno s ostatky Strinberga v severní části Stockholmu. Přála si to tak.

 přeložila Marta Janíková, 10. 3. 1998