Gryvelåreservatet

foto – internetové stránky Dalarny

Téměř 30 000 km² pokrývají ve Švédsku rezervace, několik z nich leží v liduprázdné krajině okolo městečka Sarna ve středním Švédsku. V rezervaci Fulufjället uvidí návštěvníci obrovité smrky, Nipfajallet charakterizují spirálovitě rostlé borovice, a kdo se chce i něco dovědět, Gryvelåreservatet poskytne na své naučné stezce nepřeberné množství informací.

Již před 1200 lety zdejší obyvatelé tavili práškové železo, které přinášely řeky z hor. To se usazovalo v jezerech a rašelina je vytahovala na povrch. Ještě před 150 lety tady lidé stále stejně rašelinu nabírali, sušili, pálili, kuličky železa tavili v pecích do bílého žáru a dále zpracovali. To vše vysvětlují nápisy na cedulkách u zrestaurovaného vodního kola, stavidla, dmychadla, pece a dokonce i rýče na nabírání rašeliny. Texty jsou ve švédštině, němčině a angličtině – jak je vidět, na procházku do švédského lesa je užitečné přibalit i slovník.

Následuje dvojsrub z let 1909–1910, kam v zimě přicházelo na 70 dělníků s 28 koňmi, aby zde vytěžili povolené množství dřeva (od roku 1865 stát v této oblasti těžbu dřeva omezoval). V létě se těžit nemohlo – komáři a bažiny totiž znemožňovali pobyt i pohyb.

Pařezy se využívaly na výrobu smůly. Výroba byla v podstatě velice jednoduchá – železem vyložený široký trychtýř v zemi, dole otvor a pod ním korýtko, odvádějící smůlu do sudů. Ta se uvolňovala při pálení mohutných smolnatých pařezů. V letech 1600–1700 byla smůla hlavním vývozním artiklem Švédska (na 800 tun ročně). Samozřejmě, že nechybí ani milíř na pálení dřevěného uhlí.

Každoročně počátkem srpna se vše uvede do provozu a sruby se zaplní nadšenci, kteří si sami mohou vyzkoušet, jak se vyrábělo železo, smůla či uhlí.

Irena Páleníčková, Koktejl, leden 1997