Vikinské muzeum v Borgu

Moderní rekonstrukce nacházející
se vedle původního domu


Bohové Frey, Freya, Odin a Thor
při východu z velké haly

Původní základy domu


Rekonstrukce kovárny, které byly běžné
v letech 600 až 1400 našeho letopočtu

Kavárna a muzejní obchod, mezi nimi
se nahoře tyčí rekonstrukce domu náčelníka

Loď „Lofotr“, replika lodě z Gokstadu

Takto mohly vypadat nádoby na pití,
nalezly se jen střepy

Náčelníkův stolec ve velké hale

Barvitost skleněných korálů svědčí o tom,
že v Borgu panoval čilý obchod
i s jinými zeměmi

Obytná čtvrť po levé straně

Sušená ryba „torfisk“,
placky chleba a sušená mrkev

Kolébka do minulosti lofotského souostroví

Roku 1981 oral norský farmář Frik Harald Bjerkli o něco hlouběji na polích dnes malé vesničky Borg o pouhých 400 obyvatelích a našel tam půdu poněkud tmavší nežli její okolí. Když poté amatérský archeolog Kare Ringstad objevil skleněné korále a zbytky francouzské keramiky, jednalo se o skutečně unikátní nález. Roku 1983 začaly vykopávky a do roku 1989 bylo území důkladně zkoumáno. Výsledkem bylo objevení základů nejspíše největšího obytného domu z období vikingů nejen v Norsku, ale i v celé Evropě.

Dle archeologických nálezů víme, že se zde nejprve v 6. století našeho letopočtu stával 67 metrový dlouhý dům vikinského náčelníka se 4 místnostmi, který byl ale o 200 let později rozšířen na 5 místností. Tato nová struktura se skládala z obytné čtvrti s centrálním ohněm, kde se mimo jiné praktikovala různá řemesla jako tkaní, výroba bot, zpracování dřeva či sušení ryb. Další místností byla velká hala, ve které se odehrávala setkání místních obyvatel. Dlouhé lavice a místo pro oheň naznačují, že se zde konaly také různé oslavy a rituály. Samotný náčelník a jeho žena seděli u samostatného stolu v severní části místnosti. Pod sloupy, které halu podpíraly, se u náčelnického stolu našly zajímavé zlaté destičky „gullgubber“. Zobrazují mytickou mileneckou dvojici, jež je například interpretována jako severský bůh Frey a obryně Gerd, či také jako bůh Odin a obryně Skadi. Válečník Olav Tvennumbrúni z Lofot pokládá v jedné ze ság boha Odina za svého předka. Dvěma menšími místnostmi je předsíň s hlavním vchodem mezi těmito dvěma velkými místnostmi a sklad. Poslední místností byla stáj, kde spolu s asi 50 kusy dobytka spali i otroci. Dnes je zde ale výstava artefaktů, které se našly na území Borgu či v přilehlém okolí.

Dům byl však okolo roku 900 opuštěn. Příčina zůstává dodnes otázkou. Možná zde opravdu žil již zmiňovaný Olav Tvennumbrúni, který pocházel z Lofot a té doby odjel jako jiní na Island, aby nepodlehl tyranovládě Haralda Krásnovlasého. Nicméně byl od té doby dům pustý, ale město nezaniklo. Roku 1355 postavili místní obyvatelé kostel, který i po několika vyhořeních stojí dodnes a schází se v něm luteráni k pravidelným modlitbám či koncertům.

Mimo náčelníkova domu je okolí samotného město Borg bohatým nalezištěm. Ještě dnes můžeme spatřit podél jezera, jež se pod hlavní silnicí vlévá do moře, zbytky domů, ve kterých byly schovány lodě, základy farem i domů samotných od doby kamenné po dobu železnou. Z doby železné jsou však nálezy nejhojnější. Valná část z nich je však bohužel již zarostlá a důkazy o nich existují jen v odborných mapách.

Nedaleko náčelníkova domu byly nalezeny základy domu z let 1000 až 1400, kde byla obytná čtvrť i stáj. Také se blízko něj zachovaly ruiny domu kněze, který sloužil v místním kostele v době středověku.

Dnešní muzeum v Borgu je pěkně udržované a poskytuje cenné informace o minulosti místa z vikinské doby. Hlavním objektem je zrekonstruovaný dům vikinského náčelníka se 3 velkými místnostmi, předsíní a průchozí chodbou.

Návštěvníci si mohou v obytné čtvrti zkusit řemesla na vlastní kůži či sledovat samotné zručné řemeslníky ve středověkých oděvech. Ve velké hale se téměř každý večer koná pro zájemce večeře a během večera účinkující tančí a zpívají a nechybí ani přípitek náčelníka. V tehdejší „stáji“ jsou dnes nálezy z původního domu a také z okolí. Kromě již zmiňovaných zlatých destiček zde můžeme nalézt zbytky vikinského mostu z roku 1050 našeho letopočtu, který spojoval vnitřní a vnější záliv. Je to jediný norský most, který je z vikinské doby znám.

Dále se mohou návštěvníci dostat 1,5 kilometrovou cestou dolů k jezeru, kde je rekonstrukce kovárny, vikinské stany a zejména dlouhá replika lodi z Gokstadu z roku 900, na níž pořádají výlety po jezeře. Loď v zimě kotví v dlouhém domě, který je kopií z Rogalandu.

V létě se tam koná festival, na který zavítá přibližně 2000 návštěvníků. Muzeum má také moderní kavárnu a muzejní obchod. Vše obklopují hory, louky a jezero. Za horami se otevírá
oceán.

Mimo města Borg jsou Lofoty hojným místem na výskyt základů domů i úschovny lodí. Příkladem může být středisko Trondenes u města Harstad, odkud mohli pocházet legendární válečníci Tore Hund a jeho synovec Asbjorn Selsbane. Nálezy základu úschoven lodí svědčí o tom, že lodě mohly být větší a delší než dosud největší známé lodě z vikinské doby, které byly nalezeny na jihu Norska pod Oslem. Stopy vikingů lze nalézt i dále na sever, kdy tam v 9. století zavítal obchodník Ottar z Halogalandu, oblasti na severu Norska. Ottar se tedy mohl pohybovat i na území hojně osídlené Sámy.

Návštěva Lofotského souostroví je dle mého názoru přínosná jak z pohledu historie, tak i pro milovníky přírody a spanilých zákoutí. Ač tato místa působí vzdáleně, lze se dnes za přibližně 600 českých korun dostat vlakem z Osla do Bodo, odkud je to jen pár hodin lodí.

text a foto Marianna Gorroňová, 31. srpna 2008