Trosa – nejkrásnější švédské kalhotky

foto: virtualtourist.com

Hned na začátku bych rád upozornil senzacechtivé čtenáře i citlivé puritány, že v tomto článku nepůjde o výsledek soukromého šetření kvality či vzhledu dámského prádla. I když na druhou stranu nepochybuji o tom, že by redaktoři Severských listů zveřejnění podobného průzkumu nebránili.

Asi 60 kilometrů od Stockholmu směrem na Nyköping leží půvabné městečko, které nese jméno Trosa. Znalci švédštiny již zareagovali: „trosa“ znamená dámské kalhotky. Návštěva Trosy není zajímavá jen z důvodu konverzační lechtivosti („kam pojedeme na výlet?“), ale především proto, že v letních měsících je všech asi 10 tisíc obyvatel komuny venku, posedává u stolečků desítek kavárniček, restaurací, polehává na trávnících a parkových pažitech a co hlavně brázdí vody Trosaån – což více kanál než řeka, která Trosu protíná.

Je to takové malé Holandsko, tyhle Kalhotky. Městečko má snad nejvíce krámků se suvenýry na jednoho švédského obyvatele, malebné nákupní centrum láká k posezení už v době, kdy rtuť teploměru vystoupí k deseti stupňům. Nad nulou, samozřejmě. Téměř u každé restaurace je miska s vodou. Nikoliv na omytí prachu z vlastních rukou, ale jako zasloužený doušek pro psy. V létě tam je nejen kulturně živo, ale také klimaticky teplo, i když je místo nalepené k chladnému moři.

Doporučuji každému návštěvníkovi Stockholmu vypadnout na půlden z hlavního města a spojit návštěvu Trosy s procházkou v přírodní rezervaci Stendörrens Naturreservat. Komuna Trosa se označuje jako konec světa (Världens ände). Mimochodem „ände“ také znamená, celkem přiléhavě, zadek.

Švédské Kalhotky jsou pěkně staré. První zmínka o nich spadá do 13. století, a tak lze předpokládat, že patří mezi nejstarší švédská města. Ve 14. století se stala Trosa významnou obchodní křižovatkou a status města získala již v roce 1454. V okolí Trosy je řada dalších významných míst, jako například Vagnh a Västerljung se zachovalými kostely a hřbitovy. Na västerljungském hřbitově je pochován význačný polární badatel Adolf Erik Nordenskiöld, který poprvé vyslovil přesvědčení, že severní pól nelze dobýt po moři.

foto: trosa.com

Trosa a okolí je ideálním místem pro vodní sporty. Nejen jachtaři dokazují zručnost kličkováním mezi skalisky členitého pobřeží, ale zážitkem je bezesporu jízda v kajaku po moři či potápění. V zimě – asi takové jako je ta letošní – se dá bruslit na otevřeném moři či jezerech.

Trosu prý rády navštěvují děti švédského krále, což nemohu sice potvrdit, ale ani bych se nedivil, kdyby se objevily na některé lodi či v útulné hospůdce. V přístavu kotví tak luxusní jachty, že se místní předhánějí v odhadech ceny. Prý 2 miliony korun (švédských) je směšně přízemní odhad. Trosa je oblíbenou zastávkou soudobých mořeplavců z Německa, Polska a také třeba z Anglie a Skotska. Žijí na vodě a z palub svých drahých příbytků (je to movitost či nemovitost?) pozorují opálené nohy korzujících švédských krásek.

Letní dny jsou jakoby z jiného světa. Soubory z Trosy hrají pod širým nebem a společně přijíždějícími a odplouvajícími loděmi a vůní pečeného masa vytvářejí dokonalou atmosféru přístavního kvasu. Trosa je také častou zastávkou návštěvníků tří blízkých zámků: Tullgarn, Nynäs a Tureholm. Oblíbil jsem si Tullgarn, patřící královské rodině. Jeho bílá fasáda doplňuje kontrastní paletu listové zeleni obrovských stromů, jasně modré oblohy a modročerné hladiny Mälärenu.

Prostě stojí to za to natáhnout si kalhoty a zmapovat nejkrásnější švédské kalhotky.

Jan Maruška, Stockholm, 21. března 2006