Toplist Na vrcholu
znak SLSeverské listy

           

 

Pavel Urban, hory Skandinávie 1998 (Švédsko)

Tenhle zájezd byl dlouhý a naplněný nevšedními zážitky

© photo Pavel Urban, 1998
© photo Pavel Urban, 1998

Tenhle zájezd byl dlouhý a naplněný nevšedními zážitky až po okraj, někdy i přes. Ty všechny se mi teď míchají v mozku a perou se o to, abych je hezky zapsal…

Švédsko – Helsingborg, Jonköping, Stockholm, Gävle, Sundsvall, Harnosand, Skuleberget, Umea, Pitea, Laponsko, Nikkaluokta u jezera Paittasjarvi, nejvyšší hora Švédska Kebnekaise (2117 m), Abisko, jezero Tornetrask

Norsko – Narvik, ostrov Hinnøya v souostroví Vesteralen, Sortland, Melbu, Lofoty, Solvær, ostrov Moskenes, rybářská vesnice A, Bodo, Sulitjelma (1800 m vysoké skalní stěny a ledovce), jezero Bavatnet, Junkerdal (pohoří Saltfjell), Lonsdal, Mo-i-Rana, Trondheim, hory středního Norska, Oslo

Voda

Voda nad námi i pod námi, voda kolem nás i v nás. Voda usazená v bažinatých horských údolích, stékající v pramíncích po úbočích skal i hřmící ve vodopádech a rozbouřených řekách. Ledová voda v botách (Goretex – negoretex) i voda vařící se v ešusu. Voda coby slaná tříšť, stříkající do obličeje při plavbě na trajektu, i sladká, vtírající se v podobě deště do stanu. Voda podrážející nohy při brodění bouřícího toku i klouzající v podobě sněhu na vrcholku nejvyšší hory. A také žádná voda v místě, kde byste ji viděli docela rádi, když je vaše láhev dávno dopitá a kolem se táhne severská tajga. Vody jsme si letos skutečně užili. A nejen jí. A stálo to za to…

Skulesberget

A další jízdní den… Stovky kilometrů, stále na sever, stále mezi lesy. Občas nějaké to město, občas se zastaví na odpočívadle, nakluše se na WC a hned zase zpátky a dál, dál, dál… Jediná delší zastávka je na Skulesbergetu. Je to místo, kde se nad silnicí zdvihá mohutný skalní hřeben. Kdesi v něm je prý jeskyně, do které lze za pár minut dojít…

Kebnekaise, Abisko

Ráno nás přivítalo v plné síle a odhodlání. Tedy až na malou skupinku (Gerald a Iva, Ciri, Kristýna a snad ještě někdo), kterou ta lehká rozcvička (hehe) z minulého dne zdeptala natolik, že se rozhodli pro taktický ústup zpět k autobusu. Co tam dělali a jak se bavili po cestě komářím šílenstvím nevím…

Obě Dáši se rozhodly, že lézt až nahoru není dobrý nápad a pokračovali dále směrem na chatu Singi, několik šílenců (Petr Ludvík, Martin, Honza a ještě někdo, koho jsem nezaregistroval) naopak usoudilo, že jedině s veškerou náloží to bude to správné ONO a vyrazili vzhůru se vším všudy. Zbytek, tedy nadpoloviční většina, nechal batohy u chaty jménem Kebnekaise a vzal si pouze zavazadla malá, někteří dokonce ani to ne. Uvěřili totiž našemu vůdci, že na vrchol je to tak 4 hodinky a dolů tak 1. Che, procházka na dopoledne – na to stačí jedny sušenky a láhev vody! Oj, jak krutý to byl omyl. Pozapomněli jsme totiž na nepsané pravidlo, že časové údaje, udávané naším vůdcem, je potřeba násobit koeficientem minimálně 2. To jsme ovšem měli pochopit již brzy…

Pětadvacetikilometrový dojezd – to by byla asi nejpřesnější charakteristika tohoto dne. Hned po startu jsme začali silně klesat a když jsme dosáhli dna, ocitli jsme se zároveň v národním parku Abisko. Upozornila nás na to mohutná tabule z mnohojazyčným popisem. Dokonce jsme na ní vypátrali i něco velmi podobného češtině, což nás dosti (příjemně) překvapilo. Pokračovali jsme však dále, cestou podél potoka (jiného než dosud, poněkud vydatnějšího – byla to spíš docela solidní řeka.) Udělali jsme si malou odbočku k Abiskojaure, ale nijak jsme se nezdržovali a rychlým tempem pokračovali k cíli. Postupně přibývalo komárů i turistů, chodníky a stezky byly čím dál tím vyšlapanější. Několik kilometrů od Abiskojaure jsme konečně dostihli poslední dva účastníky přechodu (Petra L. a Martina). Vyprávěli o svých zážitcích s broděním, o tom, jak kolemjdoucí nejprve nevěřili svým očím a hned poté shazovali batohy a rvali z nich videokamery, o tom, jak voda sahala nejprve po kolena, potom do půli stehen a najednou až po pás (a tudíž i do batohu) a další veselé historky…

Pavel Urban, marvin.cz

v Severských listech publikováno

Hodnocení článku

Buďte první, kdo bude hodnotit článek!
Klikněte na známku:

 
 
 
 
 
  1 = výborný, 3 = průměrný, 5 = špatný

Prohlášení redakce

Obsah článku nemusí nutně vyjadřovat názor redakce.

Autoři příspěvků odpovídají za obsah a ručí za uváděné informace. Uveřejněné materiály podléhají platnému Autorskému zákonu. Převzetí článků je možné pouze s vědomím redakce.

Vaše názory k článku – diskuse

Nejlepší způsob, jak kontaktovat autora článku, je zaslání e-mailu na autor@severskelisty.cz.


Upozornění:

  Diskuse je částečně moderovaná. Vyhrazujeme si právo bez upozornění vyřadit nebo upravit příspěvky, které jsou v rozporu se zákonem, používají nevhodné výrazy nebo mají komerční či reklamní charakter.

  Redakce ani provozovatel portálu Severské listy nenesou žádnou odpovědnost za obsah diskusních příspěvků. Máte-li pocit, že některé z nich jsou nevhodné nebo porušují zákon, kontaktujte, prosím, administrátora diskuse na adrese webmaster@severskelisty.cz.


Diskuse zatím neobsahuje žádné záznamy.


Reklama

SEVERSKÉ LISTY • redakce: Dřenice 51, PSČ 53701, Czech Republic • info@severskelisty.cz
šéfredaktor: Michael Stanovský • stanovsky@severskelisty.cz, tel: +420 603 538 168

Název Severské listy je zapsán jako slovní ochranná známka na ÚPV ČR pod číslem 308361.

PROVOZOVATEL • Nakladatelství a vydavatelství Severské listy, IČ: 44437773

Copyright © Severské listy, 1998-2018 • Všechna práva vyhrazena • ISSN 1804-8552

Severské listy • redakce: Dřenice 51, 537 01  Dřenice, Czech Rep. • info@severskelisty.cz
šéfredaktor: Michael Stanovský, tel: +420 603 538 168

Copyright © Severské listy, 1998-2018. Všechna práva vyhrazena.

ISSN 1804-8552

cnt: 26.343.975 • onln: 1 • robot ostatni • php: 1.539 sec. • www.severskelisty.cz • 54.224.85.115
file v.20180224.034539 • web last uploaded 20180604.234124
2017:220 • 2018:69