Finská skupina Värttinä E. T. Jamu v Praze (1999), hudební prorůstání Keltů s vikingy

Värttinä, foto Michael Stanovský

Värttinä, foto Michael Stanovský

Rockový festival E. T. Jam 99 v Praze na Džbánu byl opět událostí. Na festivalu E.T. Jam vystoupili i finští Värttinä. Čtvrtý ročník se konal v sobotu 19. června opět v pražském areálu Džbán.

Pozici jedné z největších hudebních událostí si v průběhu uplynulých tří ročníků vydobyl festival E. T. Jam, který v létě na pražském Džbánu pořádá agentura 10:15 Promotion.

I letošní ročník představil několik hvězd světového formátu. Bezesporu jedničkou byla kanadská zpěvačka Alanis Morissetteová. Z Kanady pocházeli i další dva účinkující. Bryan Adams se proslavil zejména písní (Everything I Do) I Do It For You z filmu Robin Hood – Král zbojníků.

Na rozdíl od předchozích jmen, která se v ČR představila poprvé, americká písničkářka Suzanne Vega v Praze vystoupila již počtvrté. Tentokrát si přichystala akustický program, při kterém ji doprovázela pouze baskytarista. Jako lahůdku pořadatelé připravili fanouškům finskou skupinu Värttinä, která patří mezi největší hvězdy současné world music.Jako první zahraniční kapela se na letošním E. T. Jamu představili i američtí Furslide.

Hudební prorůstání Keltů s vikingy

Ve finské lidové hudbě mají hlavní slovo ženy. Důkazem toho může být fakt, že v celkem devítičlenné sestavě Värttinä, která vystoupí na E.T. Jam festivalu, jsou čtyři zpěvačky. Muzikantským duchem skupiny a jejím mluvčím je Kari Reiman, který před 20 léty poprvé vystupoval na folkovém festivalu ve finském Kaustinen, tehdy hrál bluegrass. V Kaustinen poznal lokální evropskou hudbu a začal se zajímat o housle. Uvědomil si, že v lidové hudbě nejde ani tak o melodickou linku jako o způsob interpretace, o to, jak hráč přibarví melodii svými ornamenty. K tomu právě housle skýtají bohaté možnosti. Zkoušel hrát a objevoval bulharskou, irskou, a nakonec i finskou hudbu.

alba Värttinä

Ve finské hudbě se dříve buď jen hrálo, nebo zpívalo – nikdy obojí najednou. Pokud tedy někdo zpíval, nestaral se, aby se na to dalo tancovat. S rytmem zacházel podle svého, řídil se jen přízvuky mluvené řeči. Posluchač nahrávek staré finské hudby na Edisonových válečcích z roku 1904 zjistí, že měla strašně komplikovaný rytmus. Ještě složitější to mohlo být, když se sešlo víc lidí: zpěvačka mohla třeba zpívat na 5 dob a sbor ji doprovázel na 7 dob.

Tradice hudby, kterou hraje soubor Värttinä, "runo songs" trvá déle než tisíc let, texty těch písní pocházejí z období vikingů (středověk) a melodie bývají pentatonické.

Výraz "runo", neznamená, že by tato hudba byla zapsána runovým písmem, ve finštině původně označoval zpěv, v dnešním slova smyslu poezii, a zvláště pak staré finské básně, které sběratel Elias Lönnrot zapsal zhruba před 150 lety – tedy v téže době, kdy zaznamenal finský hrdinský epos Kalevala.

V písních "runo" lze najít určité zavedené postupy – něco podobného, jako když bluesman zpívá "dnes ráno jsem se vzbudil". Někdy je tedy dost těžké rozlišit, jde-li o tradiční, či uměle napsanou věc. Skupina čerpá z archivních materiálů, ale aranžmá se od tradičních postupů dost odlišují. Vikingové ve své době na území Finska a Karélie obchodovali s bronzovými a stříbrnými šperky a zároveň s sebou přinášeli vlivy ze západu – přičemž ve starém Finsku naopak převažovaly vlivy z východu. Díky vikingům vznikla celá řada paralel mezi Skandinávií a keltskými zeměmi. Prastaré finské housle jouhikko se například nápadně podobají velšskému nástroji, který nese název crwth; v Norsku existuje tisíc let stará socha znázorňující hráče na tento nástroj.

Skupinu ve Finsku dnes poslouchá řada fanoušků kvůli hudbě. Současné texty současné jsou už víc metaforické, člověk o nich musí víc přemýšlet. Největší odezvu na domácí půdě vzbudilo před osmi lety album Oi Dai, za které Värttinä ve Finsku dostala platinovou desku.

Tehdy, ale hráli trochu jinou hudbu než teď, v textech byla spousta humoru a na finské scéně byla docela atraktivní. Když začínala, byly v lidové hudbě daleko běžnější instrumentální kapely. Hodně se rozmáhají ženské hlasy. Hudba z Estonska, Karélie a dalších ugrofinských oblastí dříve nikoho nezajímala – a teď ji hraje spousta kapel.

Je o ni zájem i ve světě, poslední album Vihma skupiny Värttinä vzbudilo ve světě dost silnou reakci a v Japonsku dokonce proniklo na 1. místo žebříčku

Skupina Värttinä

Skupina Värttinä je zakladatelem Nového finského folku. Skupinu založil Sari Kaasinen v 1983 jako ženský sbor zpívající písně finského venkova. Během času se skupina ztenčila až na ženský vokální kvartet a nástrojový folk-rockový sextet. Skupina je dobře známa v Evropě, v roce 1996 byla v Kanadě a v letech 1993 a 1995 hostovala ve Spojených státech. Jejich alba se několikrát velmi dobře umístila ve světových žebříčcích.

zdroj: rozhovor Petra Dorůžky s mluvčím skupiny Kari Reimanem

Pavel Dobrovský, , 10. června 1999